Howard Saul Becker

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Howard Saul Becker (* 18. dubna 1928 Chicago) je americký sociolog, zaměřený především na téma sociálních deviací, umění a hudby. Přičinil se také na poli sociologické metodologie.

Jeho nejznámějším dílem je kniha The Outsiders, jež zatím nebyla přeložena do češtiny. Zde rozvíjí tzv. nálepkovací teorii.

Becker tvrdí, že deviantem je někdo, komu byla úspěšně aplikována nálepka devianta, za deviantní chování pak označujeme chování těchto lidí. Deviaci chápe jako důsledek reakce ostatních na osobu devianta. To znamená, že nepředpokládá, že se tyto osoby skutečně dopustily deviantního jednání nebo porušily nějaké pravidlo, protože proces označování za devianty nemusí být vždy neomylný. Becker vnímá deviaci jako uměle vytvořenou charakteristiku, jako kolektivní akci a ne jako kvalitu člověka, jeho určitého jednání nebo chování.

Deviant se odchyluje od pravidel společenské skupiny - je outsiderem.

Deviantní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Becker v knize The Outsiders popisuje, jak se u člověka postupně vyvíjí deviantní identita. Jedinec je označen jako deviantní (primární deviace) a díky tomuto štítku na sebe pohlíží jako na odlišného od většinové společnosti. Becker se domnívá, že většina lidí myslí nebo sní do určité míry deviantním způsobem, označením se tyto prvky aktivují a deviantní kariéra se začne rozvíjet. Proces přistižení a označení za deviantní osobu z pozice autority je nejdůležitějším krokem na cestě k sekundární deviaci.

Dalším krokem je přijetí deviantního štítku. Ten přebíjí a potlačuje ostatní definice jedince (status kriminálníka je silnější než status rodiče, souseda, přítele atd.). Ostatní člověka nazírají skrze tento dominantní status a mají tendenci předpokládat, že jedinec vlastní i negativní vlastnosti, které jsou s tímto označením obvykle spojené. Vzhledem k tomu, že identita jedince je odvozena převážně z pohledu ostatních, má jedinec tendenci pohlížet na sebe skrze své deviantní označení. To může produkovat sebenaplňující se proroctví.

Jedinec poté, co je veřejně označen za devianta, může být odmítán mnoha sociálními skupinami (např . vyhýbání přátel, odmítnutí zaměstnavatele). Oficiální léčba deviace může mít podobné účinky, neboť často zabraňuje běžnému vykonávání každodenního života, tak jak byl člověk zvyklý.

Deviantní kariéra je dokončena, když se jedinec připojí k organizované skupině, kde potvrzuje a přijímá jejich (a tedy i svou) deviantní identitu. Skupina mu poskytuje podporu a porozumění, ukazuje, jak s označením žít a jak se vyhnout problémům ve společnosti. Když se jedinec připojí k této subkultuře, začne sebe dříve nebo později vidět jako deviantní osobu a jednat ve smyslu tohoto sebepojetí. V tu chvílí se deviantní identita stává dominantní.

Sociologický pohled definuje deviaci jako přestupek proti nějakému dohodnutému pravidlu. Becker hovoří také o lidech v pozici moci a autority, kteří vytvářejí a prosazují tato pravidla. Takové jedince označuje jako morální podnikatele.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BECKER, Howard S. Outsiders : Studies in the Sociology of Deviance. New York : Free Press, 2007. 215 s. ISBN 0-684-83635-1.