Sociální percepce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Sociální percepce (sociální vnímání) je to, jak vnímáme ostatní osoby. Podléhá určitým zákonitostem. Máme tendenci uvažovat o ostatních v určitých kategoriích, stereotypech a schématech a velkou roli zde hrají různé efekty vnímání, jako např. efekt prvního dojmu. Tyto „mentální zkratky“ nebo také heuristiky slouží jako „ekonomická opatření“, která nám umožňují „udělat si o někom obrázek“ bez dlouhých úvah a přispívají ke snadnější orientaci v sociálním prostředí. Rozeznáváme jich víc, například:

Schemata[editovat | editovat zdroj]

Velký vliv na vnímání skutečnosti mají tzv. schémata. Ta ovlivňují co a jak vnímáme, čeho si všímáme (selektivní pozornost a co si zapamatujeme selektivní paměť). Jsou jakýmisi membránami, které vytřídí přijímané informace na ty, které zapadají do stanoveného schematu, a ostatní, které ignorujeme. Také se používá metafora kulturních čoček (Sandra Bem: Teorie kulturních čoček). Základní typy schémat jsou:

  1. skripty (scénáře)
  2. sociální role a sociální normy
  3. stereotypy
  4. implicitní teorie osobnosti

Výzkum[editovat | editovat zdroj]

Působení schémat na lidské vnímání experimentálně zjišťovali např. Brewer a Treyens v roce 1981, kdy měli respondenti za úkol zapamatovat si předměty, které byly v místnosti na obrázku. O této místnosti jim experimentátoři řekli, že je to pracovna vědce. Respondenti vnímali hlavně předměty, které očekávali ve vědecké pracovně (pracovní stůl, židle) a mnozí si zapamatovali i knihovnu, která na obrázku vůbec nebyla.

Aplikace[editovat | editovat zdroj]

S kategorizací pracuje např. Implicitní teorie osobnosti S. Asche. Tato teorie říká, že si tvoříme celkový obraz o osobnosti nějakého člověka jen na základě několika málo vlastností, které máme intuitivně spjaté s jinými. Přitom některé z těchto vlastností jsou pro tuto konstrukci významnější než jiné. Tato kategorizace funguje ve dvou rovinách:intelektuální a sociální, které vytváří model struktury dojmu z osobnosti. Pokud tedy u někoho zjistíme vlastnosti z kvadrantu sociálně dobrý a intelektuálně dobrý, připíšeme mu i ostatní vlastnosti náležející tomuto kvadrantu. Osobnostní konstrukty jsou vytvářené během života na základě předchozí zkušenosti, a proto jsou pro každého člověka nutně trochu odlišné. To však znesnadňuje úlohu experimentátora, protože výzkum a užívané pojmy jsou již ovlivňovány jeho vlastními osobními konstrukty. Z tohoto důvodu G. Kelly začal v experimentech užívat svou teorii bipolárních konstruktů (tzn. jak lidé vnímají určité pojmy např. agresivní, na základě toho, jaké k nim přiřazují protiklady např. pasivní, nebo laskavý s použitím techniky repertoárové mřížky.

Mentální zkratky (heuristiky)[editovat | editovat zdroj]

Dalším faktorem ovlivňujícím naše vnímání druhých je efekt primarity, neboli první dojem. Jeden z prvních výzkumů této problematiky provedl S. E. Asch již v roce 1946. Zjistil, že způsob, jakým budeme na danou osobu či věc pohlížet a jak ji budeme hodnotit, záleží na pořadí, v jakém se dozvíme jednotlivé údaje. První dojem má tak zásadní postavení, protože předurčuje způsob vnímání všech následujících informací. Člověk, který uvede své představení slovy „omlouvám se, dnes jsem se nestihl dobře připravit“ způsobí větší citlivost posluchačů na případné chyby a nedostatky, a publikum si všimne i věcí, které by si normálně nevšimlo nebo je interpretovalo jinak.

Stereotypy[editovat | editovat zdroj]

Stereotypy fungují tak, že osobu nevnímáme jako konkrétní, ale pohlížíme na ni jako na příslušníka určité skupiny, např. rasy, etnika, pohlaví a hodnotíme její jednání podle toho, co od ní očekáváme.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Hayesová, N. (2003). Základy sociální psychologie. Praha: Portál, s.r.o.