Benjamin Constant

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Henri-Benjamin Constant de Rebecque
Hrob na hřbitově Père-Lachaise

Henri-Benjamin Constant de Rebecque (25. říjen 1767, Lausanne8. prosinec 1830, Paříž) byl švýcarsko-francouzský politik, politický filozof a spisovatel, představitel liberalismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve frankofonní rodině ve Švýcarsku, přesněji v rodině protestantských (hugenotských) exulantů. Velmi ho ovlivnilo studium na univerzitě ve skotském Edinburghu, stal se zde obdivovatelem britského politického systému. V letech 1795-1811 měl vztah s jednou z prvních evropských intelektuálek Anne Louise Germaine de Staëlovou. Po roce 1817 byl poslancem francouzského parlamentu, za stranu tzv. Independants, jimž se později říkalo "liberálové".

Politický filozof[editovat | editovat zdroj]

Byl zastáncem bikameralismu a konstituční monarchie, kde král je "neutrální, vyvažující silou" v systému, bez exekutivních pravomocí. Za vzor často dával britský politický systém po roce 1707, naopak byl kritikem různých politických forem ve Francii (proto byl ve Francii často přehlížen, zatímco v anglosaském světě je považován za klasika). Byl jedním z prvních, kdo upozornil na nepřeklenutelný rozdíl mezi svobodou v antice a svobodou v moderní civilizaci. Svoboda v moderní civilizaci nemůže být dle Constanta zaručena participací na věcech veřejných, ale jen obecnými občanskými právy a vládou zákona, participace se musí omezit na volbu politické reprezentace. Moderní svoboda znamená dle Constanta především namalování jasné dělící čáry mezi sférou soukromou a sféru veřejnou, do níž může intervenovat politická autorita a stát. Život moderního člověka je především soukromý a soukromí tudíž musí být zvláštním způsobem chráněno. Právě to dle Constanta nepochopila Francouzská revoluce (a její duchovní otcové jako Jean Jacques Rousseau), a proto ztroskotala: příliš naivně převzala republikánské antické vzorce a svobodu definovala příliš antickým "veřejným" způsobem, nikoli moderně jako právo na soukromí. Výsledkem byl nutně "obrácený despotismus" tedy republikánský teror a nakonec "republikánský císař" (Napoleon Bonaparte). Napoleonovi Constant vyčítal, že nepochopil nadřazenost obchodu nad válkou v moderní civilizaci.

Napsal i rozsáhlé dějiny náboženství.

Spisovatel[editovat | editovat zdroj]

Constant je považován též za průkopníka psychologického románu. Jeho román Adolphe má řadu autobiografických rysů a pojednává o vztahu mladého muže ke starší ženě Ellenoře. Román byl zřejmě napsán na základě skutečného vztahu Constanta k Anně Lindsayové, která ho popsala ve své korespondenci, jež byla publikována roku 1930 v časopise Revue des Deux Mondes.

Posmrtně byly vydány ještě dva Constantovy literární texty: Le Cahier rouge (1807) a Cécile (1811).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Mauro Barberis, Benjamin Constant. Rivoluzione, costituzione, progresso (1988. Il Mulino, Bologna)
  • Stefano De Luca, Il pensiero politico di Benjamin Constant (1993. Laterza, Roma-Bari)
  • Biancamaria Fontana, Benjamin Constant and the Post-Revolutionary Mind (1991. Yale U.P., New Haven – London)
  • Kurt Kloocke, Benjamin Constant. Une biographie intellectuelle (1984. Droz, Genève)
  • Giovanni Paoletti, Benjamin Constant et les Anciens. Politique, réligion, histoire (2006. Champion, Paris)
  • Tzvetan Todorov, Benjamin Constant: la passion democratique (1997. Hachette, Paris)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Benjamin Constant ve Wikimedia Commons