Krymské referendum (2014)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Krymské referendum v roce 2014 bylo referendum vyhlášené krymským parlamentem, v němž obyvatelé ukrajinské Autonomní republiky Krym a města se zvláštním statutem Sevastopol dne 16. března 2014 se vyslovili pro přičlenění Krymu k Ruské federaci. Pro připojení k Rusku hlasovalo více než 96 % zúčastněných voličů při volební účasti 83 %. Vyhlášení referenda, ke kterému došlo v průběhu krymské krize na poloostrově již obsazeném ruskými a proruskými ozbrojenci, bylo v rozporu s ukrajinskou ústavou a ukrajinská vláda referendum označila za nelegitimní. Jeho výsledky neuznaly ani Spojené státy a Evropská unie, naopak Rusko označilo jeho průběh a výsledky za vyjádření skutečné vůle obyvatel Krymu. Proti krymskému referendu se nepostavily nebo je výslovně uznaly jako legitimní další státy, především země, které jsou spolu s Ruskem sdružené v uskupení BRICS, to jest Čína, Indie, BrazílieJižní Afrika. Všechny tyto čtyři velké státy se zdržely hlasování při projednávání právně nezávazné rezoluce Valného shromáždění Organizace spojených národů (OSN), která toto referendum odsoudila. Hlasování v OSN v této věci se zdrželo dalších 54 států a 10 států hlasovalo proti této rezoluci. [1]

Ukrajinská krize
Euromajdan – Antimajdan a Proruské nepokoje na Ukrajině 2014 – Krymská krize a Krymské referendum (2014) – Požár budovy odborů v Oděse – Válka na východní Ukrajině – První minská dohoda – Druhá minská dohoda – Druhá studená válka

Strany: Ukrajina – Nové Rusko = DLR a LLR – Rusko – Republika Krym

Válka na Východní Ukrajině: Povstalecká ofenziva - Bitva o Ilovajsk – Bitva o Novoazovsk - Savur-Mohyla - Bitva o Doněcké letiště – Boje o Debalceve –

Osobnosti Ukrajinské krize: Viktor Janukovyč – Vitalij Kličko – Igor Girkin – Arsenij Jaceňuk – Sergej Aksjonov – Serhij Azbujov – Oleksandr Turčynov – Petro Porošenko – Denis Pušilin – Alexandr Zacharčenko – Pavel Gubarev – Igor Plotnickij – Ihor Kolomojskij – Rinat Achmetov

Důsledkem hlasování o samostatnosti Krymu a odtržení se od Ukrajiny byly další kroky vedoucí k připojení Krymu k Rusku a na druhou stranu vyhlášení evropských a amerických sankcí vůči Rusku a relevantním krymským činovníkům.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Dlouhodobé pozadí[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Krymu.
Etnické rozdělení obyvatelstva Krymu od 18. do 21. století: Krymští Tataři zeleně, Rusové červeně, Ukrajinci žlutě

V rámci celé Ukrajiny představovali etničtí Rusové na počátku roku 2014 významnou menšinu, odhadovanou na zhruba 17 % obyvatel, na Krymu ovšem má ruské obyvatelstvo naopak většinu, a to zhruba 58 %.[2] Etnických Ukrajinců přitom žilo na Krymu jen zhruba 24 % a dalších 12 % obyvatel tvořili Krymští Tataři, kteří jsou zde nejdéle žijícím etnikem.

Dnešní složení obyvatelstva Krymu vzniklo v průběhu komplikovaného dějinného vývoje. V roce 1774 se Krymský chanát, který byl do té doby vazalem Osmanské říše, dostal v důsledku mírové smlouvy z Küčük-Kainardži, uzavřené po první rusko-turecké válce (1768–1774) nově pod nadvládu Ruského impéria. V roce 1783 pak carevna Kateřina Veliká Krym přímo anektovala a v následné druhé rusko-turecké válce (1787–1792) tento územní zisk potvrdila. Ruského obyvatelstva pak na Krymu postupně přibývalo. Na konci druhé světové války pak vláda Sovětského svazu obvinila Krymské Tatary z kolaboracenacistickým Německem a nechala je téměř všechny vystěhovat na Sibiř. Do své původní vlasti se Krymští Tataři směli začít vracet až koncem osmdesátých let 20. století.

Ze správního hlediska byl v Ruském impériu Krym nejprve součástí tavričské oblasti (od roku 1783) a pak od roku 1802 až do říjnové revoluce v roce 1917 součástí navazující Tavričské gubernie. Ta kromě poloostrova Krym zahrnovala i území na sever až k Dněpru.

S rozpadem Ruského impéria začalo na Krymu bouřlivé období. Od prosince 1917 do ledna 1918 zde krátkodobě fungovala Krymská lidová republika vytvořená Krymskými Tatary, pak do konce dubna Tauridská sovětská socialistická republika, následovaná Krymskou krajovou vládou od června 1918 do dubna 1919, kdy Rudá armáda obsadila Simferopol a ustavila Krymskou sovětskou socialistickou republiku. Tato poslední jen krátce existující republika zanikla po dobytí bělogvardějci v červnu 1919.

Po opětovném dobytí Rudou armádou v roce 1921 byla 18. října 1921 ustavena Krymská autonomní sovětská socialistická republika, která trvala až do roku 1945, kdy byla nahrazena Krymskou oblastí. Ta byla původně součástí Ruské SFSR, ale 19. února 1954 vyhlásilo předsednictvo Nejvyššího sovětu na návrh generálního tajemníka ÚV KSSS Nikity Chruščova, že se Krymská oblast stává součástí Ukrajinské SSR. Odůvodněním pro tento závažný krok bylo mj., že převážně zemědělský Krym je závislý na dodávkách vody a elektřiny z Ukrajiny.[3]

K 12. únoru 1991 rozhodl tehdejší Nejvyšší sovět Ukrajiny na základě krymského referenda z 20. ledna 1991 o tom, že se vrací Krymu status autonomní republiky. Po rozpadu Sovětského svazu se Krym stal součástí samostatné Ukrajiny. Ustanovení o detailech statusu Krymu byla od té doby několikrát změněna.

Bezprostřední příčiny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Krymská krize.
Etnické rozdělení obyvatelstva Krymu v roce 2001

V důsledku událostí spojených s hnutím Euromajdan rezignovala v Kyjevě 28. ledna 2014 druhá vláda Mykoly Azarova. 23. února 2014 opustil Kyjev dosavadní ukrajinský prezident Viktor Janukovyč a pravomoci prezidenta začal vykonávat Oleksandr Turčynov. Posléze se moci ujala vláda Arsenije Jaceňuka a z hlediska nasměrování ukrajinské zahraniční politiky došlo k posunu od proruské orientace k orientaci na Evropskou unii a Spojené státy americké.

To se projevilo například tím, že parlament již 23. února odhlasoval zrušení jazykového zákona z roku 2012, kterým byly kromě ukrajinštiny jako další úřední řeči uznány také menšinové jazyky, a to ve správních celcích, kde jsou mateřskou řečí alespoň desetiny obyvatelstva.[4] V důsledku toho byla ruština uznána jako úřední řeč na bezmála polovině území Ukrajiny včetně Krymu.[5] Prozatímní prezident Turčynov sice začátkem března 2014 prohlásil, že v roli zastupujícího prezidenta zákon o statuse ukrajinštiny jako jediného úředního jazyka na celém území Ukrajiny nepodepíše,[6] ale už koncem února se na Krymu začaly konat demonstrace proti tomuto zákonu a za připojení poloostrova Krym k Rusku.[7]

Pro samotné Rusko je přitom Krym významný nejen svým vysokým podílem ruského obyvatelstva, ale zejména tím, že Sevastopol je na základě platné smlouvy s Ukrajinou domovským přístavem ruské černomořské flotily a Rusko nechce v žádném případě ztratit právo tuto vojenskou námořní základnu využívat. Zároveň je pro ruský národ Krym důležitý i z emocionálního hlediska jako území, které hrálo velkou roli při utváření ruské státnosti a upevňování velmocenské pozice Ruska.[8] Toto území bylo Ruskem ubráněno jak při krymské válce v 19. století, tak při druhé světové válce (přesto, že bylo dočasně dobyto nacistickým Německem) za cenu těžkých ztrát na lidských životech.

Z hlediska přírodních zdrojů jsou významná podmořská ložiska plynu, ze kterých Ukrajina plánovala za pomoci zahraničních společností (např. Exxon Mobil) těžit a snížit tak svou značnou závislost na dovozu plynu z Ruska.[9] Podle ruského státního webu Hlas Ruska krymská vláda už 13. března 2014 oznámila, že pozvala k těžbě ruské těžební společnosti.[10]

Referendum[editovat | editovat zdroj]

Hlasovací lístek v ruštině, ukrajinštině a krymské tatarštině

Vyhlášení referenda[editovat | editovat zdroj]

Krymský parlament původně ohlásil ve čtvrtek 27. února, že se 25. května 2014, tedy současně s ukrajinskými prezidentskými volbami, bude konat referendum o posílení autonomie poloostrova. Pro tento návrh hlasovalo 61 ze 64 poslanců pod dohledem skupiny neoznačených ozbrojenců, která budovu parlamentu obsadila a střežila.[11] Dne 1. března 2014 oznámila krymská vláda, že toto referendum bude provedeno už 30. března, což nový předseda vlády Sergej Aksjonov zdůvodnil jeho naléhavostí.[12] Ve čtvrtek 6. března, tedy v den, kdy byl Krym již zcela obsazen ruskou armádou či proruskými ozbrojenci, pak krymský parlament odhlasoval žádost o okamžité připojení Krymu k Ruské federaci a posunutí referenda, které mělo připojení už jen potvrdit, na 16. března 2014.[13]

Možnosti[editovat | editovat zdroj]

Hlasovací lístky byly distribuovány v ruštině, ukrajinštině a krymské tatarštině. Obyvatelé Krymu během referenda vybírali mezi dvěma možnostmi:

1) „Jste pro znovusjednocení Krymu s Ruskem s právem subjektu Ruské federace?“

2) „Jste pro obnovení platnosti ústavy z roku 1992 a pro status Krymu jako součásti Ukrajiny?“[14]

Podle některých komentátorů zpochybňujících legitimitu referenda dávalo znění druhé otázky krymskému parlamentu možnost rozhodnout o odtržení Krymu od Ukrajiny.[15][16] Prvotní verze ústavy z 5.května 1992 totiž obsahovala vyhlášení nezávislého Krymu. O této verzi mělo následně v srpnu 1992 proběhnout referendum, které ovšem neproběhlo. Následující den, 6.května 1992, však krymský parlament přidal k ústavě položku, že Krym „je součástí Ukrajiny“.[17] Jelikož bylo explicitně uvedeno v textu otázky slova "Krym jako součást Ukrajiny", je zřejmé že druhá otázka se vztahuje k novější upravené verzi ústavy z roku 1992.

Pozorovatelé[editovat | editovat zdroj]

Podle ruským státem vlastněné televize Russia-24 se referenda zúčastnili zahraniční pozorovatelé z 21 států včetně Charalampose Angourakise (řecký europoslanec, člen Komunistické strany Řecka)[18], Johana Bäckmana (finský, proruský komentátor)[19], Mateusze Piskorského (polský propagátor panslavismu,[20] člen agrarní populistické strany Sebeobrana), Nenada Popoviće (místopředseda Národního shromáždění Srbska, viceprezident konzervativní Demokratické strany Srbska) a Tatjany Ždanokovové (poslankyně Evropského parlamentu za skupinu Zelení – Evropská svobodná aliance). Ostatními pozorovateli byli Luc Michel (Belgičan, člen nacionalistického hnutí PCN), Alexandr Simov (Bulhar), Srđa Trifković (Srbo-Američan, dopisovatel pro americký konzervativní magazín Chronicles a bývalý poradce srbského prezidenta Vojislava Koštunici) a Béla Kovács (maďarský europoslanec, člen pravicové strany Jobbik)[21]. Dle Hlasu Ruska označil referendum za legitimní Béla Kovács, podporu sklidilo i od Johana Bäckmana, Nenada Popoviće a Charalampose Angourakise.[22]

Referenda se zúčastnili také tři čeští pozorovatelé, poslanci Milan Šarapatka a Stanislav Berkovec a exposlanec a starosta Vysokého Mýta Miloslav Soušek. Zprávu o jejich návštěvě ve volební místnosti ve městě Sudaku vydala agentura Krymskij vektor, Soušek do její kamery prohlásil, že hlasovat „lidé chodí v klidu, jsou rádi a všechno je dobré“.[23] Také jejich cestu hradil belgický aktivista Luc Michel, což prý ale nikdo z nich předem nevěděl.[24] Šarapatka prohlásil, že referendum bylo „formálně regulérní“ a že „nebyl žádný evidentní nátlak na hlasující“,[25] rovněž Soušek a Berkovec tvrdili, že referendum proběhlo podle běžných standardů.[24] Všichni tři se po návratu setkali s kritikou, proti Souškovi vystoupili někteří členové zastupitelstva Vysokého Mýta včetně poslance Jiřího Junka, podle nich město nemá být s legitimizací referenda spojováno.

Výsledky referenda[editovat | editovat zdroj]

Oblast Yes check.svg Pro X mark.svg Proti Neplatné hlasy Celkem Registrovaných
voličů
Účast
Hlasů % Hlasů %
Republika Krym 1 233 002 96.77 31 997 2.09 9,097 1 264 999 1 533 208 83.1 %
Sevastopol 262 041 95.6 9 250 3.02 2 810 274,101 306,258 89.5 %

Šéf krymské volební komise Michail Malyšev ohlásil, že 96,8 procent hlasujících (1 233 002 lidí) se vyslovilo pro připojení k Rusku, 2,5 procent (31 997 lidí) pro zachování autonomního statutu v rámci Ukrajiny. 0,7 procent hlasů bylo neplatných, volební účast byla 83,1 procent obyvatel Krymu s volebním právem. V Sevastopolu se hlasovalo odděleně o připojení přímo k Ruské federaci, které podle údajů krymské volební komise podpořilo 95,6 procent voličů, účast byla 89,5 procent.[26] Referendum přitom údajně bojkotovali Ukrajinci i Krymští Tataři.[27] Ukrajinský ruskojazyčný deník Ukrajinskaja Pravda tvrdil, že kdyby souhlasily počty hlasujících, muselo by podle statistických údajů sevastopolských úřadů v referendu hlasovat 123 % všech obyvatel Sevastopolu.[28] Tento postřeh učinil bloger teh-nomad, který později upřesnil, že šlo pouze o chybu v číslech tiskové agentury Interfax.[29]

Následný vývoj[editovat | editovat zdroj]

Krymský parlament vyhlásil nezávislost Krymského státu na území celého Krymu včetně Sevastopolu, který má zvláštní statut. Podle této deklarace přestaly v tento moment platit na Krymu ukrajinské zákony a přestala se uplatňovat rozhodnutí Nejvyšší rady Ukrajiny a dalších státních orgánů Ukrajiny, která byla přijatá po 21. únoru 2014. Své zástupce se žádostí o připojení k Ruské federaci vyslal Krym i město Sevastopol, které chce vyjednat výsledný statut v rámci federace.[27]

Ruský prezident Putin bezprostředně potom uvedl, že se 18. března obrátí na parlament, aby přijal další subjekt do Ruské federace. Státní duma oznámila, že připojení projedná urychleně. Dále Putin vznesl další požadavky na ukrajinský statut. Navrhl vznik podpůrné skupiny pro řešení ukrajinské krize ve složení „přijatelném pro všechny ukrajinské politické síly“, která zajistí mezinárodní uznání Krymu jako nezávislého státu a bude pracovat na tom, aby Rada bezpečnosti OSN přijala rezoluci, která zakotví ukrajinskou neutralitu, tedy i to, že se Ukrajina nestane členem vojenské aliance NATO. Dále se zasadí o odevzdání nelegálních zbraní a o federalizaci Ukrajiny podle nově vytvořené ústavy, která zakotví ruštinu jako druhý oficiální jazyk, a o vypsání parlamentních a komunálních voleb. Podle navržené rezoluce by bylo státní zřízení, svrchovanost, územní celistvost a neutrální vojensko-politický status Ukrajiny garantovány Ruskem, Evropskou unií a Spojenými státy, Rusko bude mít na Krymu své základny.[27]

Krym je propojen energeticky, vodohospodářsky i plynovou sítí s Ukrajinou, zatím tedy není jasné, jak bude fungovat.[27]

Ukrajinský parlament vyhlásil po referendu mobilizaci 40 tisíc záložníků a situaci prohlásil jako válečnou. Předseda parlamentu Oleksandr Turčynov prohlásil, že referendum bylo fraškou a že ho „nikdy neuzná ani Ukrajina ani civilizovaný svět“. Ministerský předseda Arsenij Jaceňuk o referendu řekl, že šlo o „cirkusové představení, které podpořilo 21 tisíc ruských vojáků pokoušejících se svými zbraněmi referendu poskytnout legalitu“.[27]

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Výsledky hlasování Valného shromáždění OSN o územní celistvost Ukrajiny.
     Pro      Proti      Zdržení hlasování      Nepřítomný

Reakce zúčastněných stran[editovat | editovat zdroj]

Ukrajinský parlament považuje referendum za nelegitimní na základě nálezu ústavního soudu, které ho shledalo protiústavním. Ukrajinský parlament následně po předchozích varováních 15. března schválil 278 hlasy ze 450 dočasné zrušení krymského parlamentu, což na práci krymského parlamentu na Rusy obsazeném Krymu nemělo vliv, neboť ten naopak neuznával legitimitu ukrajinského parlamentu.[30]

Představitel krymských Tatarů Mustafa Džemilev vyzval k bojkotu referenda, jehož výsledky nehodlají Tataři uznat, a požádal o zásah Severoatlantickou alianci.[31]

Mezinárodní reakce[editovat | editovat zdroj]

V Radě bezpečnosti Organizace spojených národů navrhly 15. března Spojené státy americké rezoluci odsuzující referendum na Krymu. Třináct států hlasovalo pro přijetí, Čínská lidová republika se zdržela a Ruská federace byla jako jediná proti, ovšem s právem veta a tak rezoluce nebyla přijata.[30] Podle ruského ministerstva zahraničí nebyl návrh zdůvodněn, pomíjel vnitropolitickou krizi na Ukrajině a vycházel ze soukromých zájmů Spojených států amerických.[32]

Dne 27. března 2014 Valné shromáždění OSN schválilo nezávaznou rezoluci k potvrzení Ukrajinské územní celistvosti a označující ruskou anexi Krymu za nelegální. Hlasování skončilo s výsledky 100 pro, 11 proti (Arménie, Bělorusko, Bolívie, Kuba, Nikaragua, Severní Korea, Rusko, Súdán, Sýrie, Venezuela a Zimbabwe), 58 členů se zdrželo hlasování a 24 chybělo.[33]

Státy, které uznaly výsledky Krymského referenda[editovat | editovat zdroj]

Státy, které uznaly výsledky Krymského referenda

Výsledky referenda zatím uznalo patnáct členských států OSN a další tři státy nečlenské (Abcházie, Jižní Osetie a Náhorní Karabach).

Pořadí Stát Datum uznání Reference
1. RuskoRusko Rusko 17. března 2014 [34]
2. VenezuelaVenezuela Venezuela 17. března 2014 [35]
3. Jižní OsetieJižní Osetie Jižní Osetie 17. března 2014 [36]
4. AbcházieAbcházie Abcházie 17. března 2014 [36]
5. KazachstánKazachstán Kazachstán 18. března 2014 [37][35]
6. ArménieArménie Arménie 19. března 2014 [38][35][36]
7. Náhorní KarabachNáhorní Karabach Náhorní Karabach 19. března 2014 [39]
8. KyrgyzstánKyrgyzstán Kyrgyzstán 20. března 2014 [40]
9. UgandaUganda Uganda 21. března 2014 [41][42]
10. AfghánistánAfghánistán Afghánistán 22. března 2014 [35][43]
11. Severní KoreaSeverní Korea Severní Korea 22. března 2014 [35]
12. SýrieSýrie Sýrie 22. března 2014 [35]
13. BěloruskoBělorusko Bělorusko 23. března 2014 [44][45]
14. KubaKuba Kuba 27. března 2014 [36]
15. BolívieBolívie Bolívie 27. března 2014 [36]
16. SúdánSúdán Súdán 27. března 2014 [36]
17. ZimbabweZimbabwe Zimbabwe 27. března 2014 [36]
18. NikaraguaNikaragua Nikaragua 27. března 2014 [36]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zachary Keck: Why Did BRICS Back Russia on Crimea? (Proč podpořily státy BRICS Rusko v otázce Krymu?), http://thediplomat.com/2014/03/why-did-brics-back-russia-on-crimea/, 31. března 2014 (anglicky).
  2. MIKOLÁŠ, Robert. Ukrajina obviňuje Rusko z invaze, většina obyvatel Krymu však ruské vojáky vítá. Český rozhlas [online]. 2014-3-3 [cit. 2014-3-7]. Dostupné online.  
  3. BOUDA, Ondřej. Krym se dovolává členství v Ruské federaci, ekonomicky je ale závislý na Ukrajině. Český rozhlas [online]. 2014-3-7 [cit. 2014-3-7]. Dostupné online.  
  4. Kyjev přitvrzuje: Parlament zrušil jazykový zákon, hrozí protesty menšin. Eurozprávy [online]. 2014-2-3 [cit. 2014-3-7]. Dostupné online.  
  5. Kyjev zahájil hon na ruštinu, Kreml je zděšen. EuroZprávy [online]. 2014-2-26 [cit. 2014-3-7]. Dostupné online.  
  6. Ukrajinský prezident slíbil vetovat zrušení jazykového zákona. České noviny [online]. 2014-3-3 [cit. 2014-3-7]. Dostupné online.  
  7. JUST, Jiří. Krym vzývá Putina. Parlament vyvěsil ruskou vlajku. aktualne.cz [online]. 2014-2-26 [cit. 2014-3-7]. Dostupné online.  
  8. MILENKOVIČOVÁ, Ivana. Putin dělá jenom to, co od něj očekává ruský národ, míní politolog. idnes.cz [online]. 2014-3-6 [cit. 2014-3-8]. Dostupné online.  
  9. Plány Ukrajiny na rozvoj těžby plynu v Černém moři asi zhatí Krym. Finanční noviny [online]. 2014-9-3 [cit. 2014-3-15]. Dostupné online.  
  10. Krymská vláda pozvala ruské těžební společnosti Číst všechno: http://czech.ruvr.ru/news/2014_03_13/Krymska-vlada-pozvala-ruske-tezebni-spolecnosti-5530/. Hlas Ruska [online]. 2014-3-13 [cit. 2014-3-15]. Dostupné online.  
  11. Krymský parlament ohlásil na květen referendum o posílení autonomie. novinky.cz [online]. 2014-3-27 [cit. 2014-3-7]. Dostupné online.  
  12. Rusko je "extrémně znepokojeno"! Kyjev vyhlásil pohotovost ukrajinské armády na Krymu. Chytré noviny [online]. 2014-3-1 [cit. 2014-3-8]. Dostupné online.  
  13. Rusko už vítá nového člena federace, schválí zákon o začlenění částí cizích států. novinky.cz [online]. 2014-3-6 [cit. 2014-3-8]. Dostupné online.  
  14. Krym: O referendum je velký zájem. ČT24 [online]. 2014-03-16 [cit. 2014-03-16]. Dostupné online.  
  15. Rusko nebo Rusko. V krymském referendu se s Ukrajinou nepočítá. Reflex [online]. 2014-3-13 [cit. 2014-3-16]. Dostupné online.  
  16. ŽIVĚ: Pro připojení Krymu k Rusku je přes 95 procent lidí. EU rozhodne o sankcích [online]. iHNED.cz, 2014-03-16, [cit. 2014-03-17]. Dostupné online.  
  17. Krymská ústava (6. května 1992) Article 9 (rusky)
  18. Profil Charalampose Angourakise na stránkách Evropského parlamentu
  19. MÄKINEN, Esa. Venäjän äänekkäin suomalainen kiistää Mainilan laukaukset. Helsingin Sanomat: Kulttuuri [online]. 2010-12-06 6:30 [cit. 2014-03-19]. Dostupné online.  (finsky) 
  20. Gk. Jesienny zaciąg Leppera. Newsweek.pl [online]. 2002-10-06, rev. 2012-04-01 20:48 [cit. 2014-03-19]. Dostupné online.  (polsky) 
  21. Profil Bély Kovácse na stránkách Evropského parlamentu
  22. Evropští pozorovatelé podporují krymské referendum. Hlas Ruska [online]. 2014-03-16 17:32 [cit. 2014-03-18]. Dostupné online.  
  23. Nabljudateľ iz Čechii v Sudake: Ja dumal moja missija tut budět opasnoj, a u vas spokojno. Krymskij vektor [online]. 2014-03-16. Dostupné online.  (rusky) 
  24. a b Cestu Šarapatky na Krym platila organizace ultrapravicového aktivisty. Česká televize [online]. 2014-03-19. Dostupné online.  
  25. DORAZÍN, Martin; MAREK, Jaromír; SEDLÁČKOVÁ, Veronika. Na Krymu začaly změny. Má parlament s novým jménem a bude mít i nový čas. Český rozhlas [online]. 2014-03-17 18:13 [cit. 2014-03-19]. Dostupné online.  
  26. Crimea votes to join Russian Federation: 96.77% say YES [online]. 17 March 2014, [cit. 2014-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. a b c d e redakce; ČTK. Krym vyhlásil samostatnost. Moskva chce neutralitu Ukrajiny. novinky.cz [online]. 2014-03-17 [cit. 2014-03-17]. Dostupné online.  
  28. За слияние с Россией проголосовало 123% севастопольцев. Украинская правда. 2014-03-17. Dostupné online [cit. 2014-03-19]. (rusky) 
  29. Krize na Ukrajině: Kyjev podepsal dohodu s EU, Rusko anektovalo Krym. iDNES.cz [online]. 2014-03-18 [cit. 2014-04-07]. Dostupné online.  
  30. a b DORAZÍN, Lenka; KABRHELOVÁ; MAREK, Jaromír. Krymský parlament i referendum jsou podle Kyjeva nelegální. Rezoluci v OSN vetovali Rusové. Český rozhlas [online]. 2014-3-15 [cit. 2014-3-15]. Dostupné online.  
  31. Tataři žádají NATO o zásah, sankce prý nejsou dostatečný trest. Česká televize [online]. 2014-3-14 [cit. 2014-3-15]. Dostupné online.  
  32. MZV RF: návrh rezoluce BR OSN není ničím odůvodněn. Hlas Ruska [online]. 2014-3-15 [cit. 2014-3-15]. Dostupné online.  
  33. VS OSN schválilo rezoluci odsuzující ruskou anexi Krymu
  34. Президент РФ подписал указ о признании независимости Крыма. Russian.rt.com. 17 March 2014.
  35. a b c d e f Afghanistan respects Crimea's right to self-determination – Karzai. rt.com. 22 March 2014
  36. a b c d e f g h Sokhumi, Tskhinvali Recognize Crimea Vote [online]. civil.ge, 17 March 2014. Dostupné online. (anglicky) 
  37. Kazakhstan supported Russia on the ‘Crimean question’. qha.com.ua. 19 March 2014
  38. Sarkisian Backs Crimean Referendum in Phone Call with Putin. asbarez.com. 19 March 2014
  39. Karabakh Foreign Ministry Issues Statement on Crimea. Asbarez.com. Retrieved on 23 March 2014.
  40. Kyrgyzstan Says Crimea Referendum 'Legitimate'. Radio Free Europe - Radio Liberty [online]. 2014-03-20. Dostupné online.  (anglicky) 
  41. Маргелов: лидеры африканских стран поддерживают позицию РФ по Крыму. ria.ru. 20 March 2014
  42. Африка признаёт референдум // Метро.- № 35 (47/2965). 21 March 2014. p. 4
  43. Karzai: Afghanistan Endorses Crimean Right to Decide Their Future. tolonews.com. 23 March 2014
  44. Belarusian president: Crimea is de-facto part of Russia. rt.com. 23 March 2014
  45. Lukashenko: Crimea is part of Russia now. itar-tass.com. 23 March 2014

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]