Stávka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o typu protestní akce. O vrchním velení ruských a sovětských sil pojednává článek Stavka.
Robert Koehler: Stávka (1886)

Stávka je forma protestu spočívající v hromadném dočasném odmítnutí vykonávání práce v jednom nebo více podnicích ze strany zaměstnanců. Účelem stávky je splnění určitých požadavků, většinou mzdových, technických nebo politických. Divoká stávka je označení spontánní stávky samotných pracujících bez formální iniciace odborů. Opakem stávky je výluka organizovaná jedním nebo více zaměstnavateli z důvodů obdobných.

Stávky se někdy užívá jako forma nátlaku na vládu s cílem změnit její politický směr. Výjimečně může stávka podkopat pozici některé politické strany. Významným příkladem může být stávka v gdaňských loděnicích pod vedením Lecha Wałęsy, vlivem které došlo k pádu komunistického režimu v Polsku.

Historie stávek[editovat | editovat zdroj]

Počátky historie stávek se nalézají již ve starověkém Egyptě. Přestože bylo zaznamenáno několik stávek v průběhu dějin, jejich význam vzrostl až v období průmyslové revoluce, kdy byla dělnická práce velmi důležitá pro vznikající průmysl.

V řadě zemí byly stávky brzy postaveny mimo zákon, neboť majitelé továren měli silnější politický vliv než dělníci. Zákony zakazující stávky byly ve většině zemí západního světa zrušeny na konci 19. a začátku 20. století.

Právo na stávku v České republice[editovat | editovat zdroj]

Právo na stávku v Česku zaručuje Listina základních práv a svobod všem s výjimkou soudců, státních zástupců, příslušníků ozbrojených sil a bezpečnostních sborů, přičemž podmínky stávky může stanovit zákon.[1] Jediným zákonem stanovujícím podmínky pro stávku je zákon o kolektivním vyjednávání,[2] stávky z jiných důvodů než kvůli sporům o uzavření kolektivní smlouvy tak v současné době nejsou zákonem omezeny.[3] Z dosavadní judikatury navíc vyplývá, že pokud jde o stávky za účelem obrany hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců, pak požívají právní ochrany.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Článek 27, odst. 4 Listiny základních práv a svobod
  2. Zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, § 16 a násl.
  3. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. listopadu 2002, sp. zn. 21 Cdo 2104/2001
  4. Richard W. Fetter: Stávky i mimo kolektivní vyjednávání jsou legální, ale bez pravidel, Měšec.cz, 14. 6. 2011

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Strikes ve Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo stávka ve Wikislovníku
  • STEIGER, Štěpán; NETERDA, Lukáš; KUŽVART, Petr. Stávka; Stručný informační a instruktážní text [online]. Iniciativa za společenskou změnu, 2011, [cit. 2011-06-13]. Dostupné online. (čeština)