Listina základních práv Evropské unie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Listina základních práv Evropské unie (někdy též Charta základních práv) je dokument upřesňující základní práva v Evropské unii. Původně měla být součástí Smlouvy o Ústavě pro Evropu. Listina pak ale byla vyhlášena jako samostatný dokument, který má dle čl. 6 Smlouvy o Evropské unie stejnou právní sílu jako zakládající smlouvy.

Organizace a platnost[editovat | editovat zdroj]

Listina je členěna do 7 hlav. Kromě poslední, týkající se aplikace, pokrývají hlavy 1-6 jednotlivé tematické okruhy základních lidských práv: důstojnost, svobody, rovnost, solidarita, občanská práva a soudnictví.

Listina byla slavnostně vyhlášena 7. prosince 2000 během mezivládní konference v Nice původně ve formě politické deklarace Evropského parlamentu, Rady a Evropské komise jako právně nezávazný dokument. Listina získala právní závaznost až později vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, tj. 1. prosince 2009.

Výjimky z platnosti[editovat | editovat zdroj]

Prezident ČR Václav Klaus odmítl podepsat Lisabonskou smlouvu bez výjimky týkající se Listiny základních práv Evropské Unie. Vláda ČR se tedy rozhodla vyjednat tuto výjimku, a tím zajistit podpis smlouvy prezidentem. Jednání bylo úspěšně zakončeno 29. října 2009 v Bruselu. Stejnou výjimku si již dříve vyjednaly také Polsko a Spojené království. Argumentací prezidenta proti listině bylo údajné ohrožení platnosti Benešových dekretů. Slovenský premiér Robert Fico se od české výjimky distancoval - Slovensko nevidělo mezi českou výjimkou a dekrety žádnou souvislost.[1]

České odbory označily debatu ohledně výjimky ČR jako účelově vyvolanou a vyjádřily se v tom smyslu, že se z obyvatel ČR mohou stát „občané druhé kategorie“. Dle odborů nebudou moci občané ČR u evropských orgánů uplatnit svá sociální, pracovněprávní a další lidská práva obsažená v Listině základních práv EU. Předseda ČMKOS Milan Štěch řekl, že jako pojistku proti prolomení Benešových dekretů stačilo vyjmout jen článek č. 17 listiny EU o vlastnictví a nemusela se rušit platnost listiny jako celku. Klaus dle něho svojí podmínkou sledoval něco jiného než hrozbu restitucí a údajně existuje nebezpečí oslabení české Listiny základních práv a svobod například silnou pravicovou koalicí - v listině EU je dle něho více garancí a jsou lépe a silněji upraveny. Ministr pro lidská práva Michael Kocáb se zdržel proto hlasování o mandátu vlády premiéra Jana Fischera o vyjednání výjimky.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/182948-eu-se-dohodla-na-vyjimce-pro-klause.html
  2. http://www.novinky.cz/domaci/182950-kocabovi-a-odborum-se-nelibi-vyjimka-z-lisabonske-smlouvy.html

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]