Vklad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Vklad je typ závazku, který vznikne uzavřením smlouvy o vkladu. Ta je uzavřena okamžikem, kdy vkladatel, kterým může být fyzická i právnická osoba, složí peněžní vklad u peněžního ústavu, a ten jej přijme. Peněžním ústavem zde může být zejména banka, ale třeba i družstevní záložna. Smlouva o vkladu se od smlouvy o úschově se liší tím, že předmětem vkladu není nějaká konkrétní věc, ale peníze, a od smlouvy o půjčce zase tím, že vklad je prováděn jen u peněžního ústavu.

Vkladatel má vždy právo na nakládání s vkladem, to je však podmíněno předložením patřičného dokladu, a na úroky, případně další majetkové výhody (např. náhodná výhra či pravidelná prémie) plynoucí z toho, že s peněžním vkladem disponuje peněžní ústav. Výše úroků či další majetkové výhody se sjednávají ve smlouvě o vkladu.[1] Nakládání s vkladem je možno vinkulovat určením hesla nebo jiné podmínky, např. jen se souhlasem třetí osoby nebo až od určitého dne.[2]

Vklad na požádání a termínovaný vklad[editovat | editovat zdroj]

Vkladem na požádání[3] se rozumí bankovní vklad, se kterým klient může kdykoliv neomezeně nakládat. Typicky se ukládá na běžný účet, který klientovi umožňuje pohodlnou práci s jeho penězi.[4]

Termínovaný vklad naproti tomu zavazuje klienta po určitou dobu vložené peníze nebo jejich část nevybírat.

Vklady na požádání se obvykle započítávají do užší peněžní zásoby, zatímco termínované vklady nikoli.[5]

Doklady o vkladu[editovat | editovat zdroj]

S vkladem lze nakládat jen po předložení nějakého dokladu, prokazujícího jeho vznik a výši. Je jím zejména vkladní knížka, kterou lze vydat jen na jméno a aktuální výše vkladu se zásadně odvíjí od toho, co je v ní zapsáno. Pokud by došlo k její ztrátě nebo zničení, musí vkladatel požádat o její umoření a o vydání nové, případně o vydání zůstatku vkladu. Také ostatní formy dokladů o provedeném vkladu lze vydat jen na jméno, jedním z nich je vkladní list, který potvrzuje pouze jednorázový vklad.[6]

Obchodněprávní vklady[editovat | editovat zdroj]

V obchodněprávních vztazích, kterých se zde může účastnit i nepodnikatel, se vždy přednostně uplatní smlouvy o běžném účtu a o vkladovém účtu. Ty se od obecné smlouvy o vkladu liší zejména tím, že nevyžadují předložení žádného dokumentu, potvrzujícího vklad, a majitel příslušného účtu tak s ním může disponovat volněji pouze na základě svých příkazů.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 779 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“)
  2. § 780 odst. 2 ObčZ
  3. [1], zobrazeno 2013-01-04
  4. [2]
  5. [3]
  6. § 781–787 ObčZ
  7. § 261 odst. 3, § 708–715a a § 716–719b zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník