Směnka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Směnka je úvěrový cenný papír, obsahující zákonem přesně stanovené údaje, ze kterého vyplývá dlužnický závazek, který dává majiteli směnky nesporné právo požadovat ve stanovenou dobu stanovenou částku. Konkrétní forma naopak stanovena není: při splnění faktických náležitostí platí i směnka na pivním tácku.

Může sloužit jako:

  • prostředek k získání eskontního nebo obchodního úvěru,
  • prostředek placení a ručení,
  • prostředek k získání hotovosti před dobou splatnosti.
Předtištěná americká směnka na 1000 USD z roku 1840

Historie[editovat | editovat zdroj]

Směnka vznikla v období feudalismu v severní Itálii a v průběhu vývoje se stala nejrozšířenějším nástrojem obchodních úvěrů. Původní (vlastní) směnky byly dlužními úpisy (tj. příslib o zaplacení závazků). Z těchto vlastních směnek, které se nazývaly také note payable, se vyvinuly bankovky (bank note). Později došlo i k vydávání tzv. cizích směnek, které se od vlastních liší tím, že místo příslibu splatit mají příkaz zaplatit stanovenou částku: typicky příkaz své bance zaplatit třetí straně na vrub účtu vystavitele.

Náležitosti[editovat | editovat zdroj]

K tomu, aby byla směnka platná a umožnila tak jejímu majiteli uplatnění příslušných práv na uhrazení konkrétní finanční částky, musí obsahovat některé základní náležitosti:

  • označení v textu, že jde o směnku (nadpis SMĚNKA nestačí)
  • bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu, v případě směnky VLASTNÍ
    • nebo kombinovaně slib zaplatit uvedenou sumu jako původní jistinu a k ní úrok určený procentní sazbou fixně k datu nebo p.a. (roční).
  • bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu, v případě směnky CIZÍ
  • jméno toho, kdo má platit (směnečník / akceptant / příjemce), v případě směnky CIZÍ
  • jména dalších ručitelů (aval, avalisté), v případě směnky VLASTNÍ
  • údaj splatnosti:
    • na viděnou (při předložení) = vistasměnka
    • na určitý čas po viděné = časová vistasměnka
    • na určitý čas po vystavení směnky = dato směnka
    • na určitý den = směnka fixní
  • údaj místa, kde má být placeno
  • jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno (remitent)
  • datum a místo vystavení směnky (i jen město stačí)
  • podpis výstavce (adresa není nutnou náležitostí, usnadní však dokazování, kdo je výstavcem - viz směnečný a šekový zákon)

Pro platnou směnku není vyžadován žádný tiskopis ani úřední ověření podpisů. Směnka může být napsána ručně nebo strojem. Také je možno (i když ne nutno) využít předtištěných tiskopisů, do kterých je nutno doplnit předepsané údaje.

Podpis[editovat | editovat zdroj]

Pro platnost směnky není vyžadováno úřední ověření podpisů: Takové ověření by mělo nejspíše formou notářského potvrzení přímo na směnce. Ale protože směnka není dvojstranná smlouva o úvěru, nýbrž jednostranný akt uznání dluhu, i notářův podpis by byl brán jako uznání závazku, a tedy i notář sám by se stal ručitelem (avalistou).

Další upřesnění[editovat | editovat zdroj]

Další upřesňující informace na směnce (rodné číslo povinného, ručně napsané datum vedle podpisu) mohou sice pomoci, ale pokud by byly ve sporu s již uvedeným, byla by to pro povinného příležitost směnku rozporovat a pro soud důvod k jejímu zamítnutí (v krajním případě) pro zmatečnost.

Funkce[editovat | editovat zdroj]

Směnka má dvě základní funkce: platební a zajišťovací.

Platební funkce[editovat | editovat zdroj]

Platební funkce znamená, že směnku lze použít jako platební prostředek. Majitel může směnku před okamžikem splatnosti prodat, aby tak získal peněžní prostředky. Směnka tedy v podstatě nahrazuje hotové peníze a umožňuje majiteli směnky ji proměnit v peníze.

Zajišťovací funkce[editovat | editovat zdroj]

Směnka může sloužit i jako zajištění peněžitého závazku a je možno ji uplatnit poté, co povinnost na základě původního peněžitého závazku nebyla splněna.

Směnka vlastní
Směnka cizí

Druhy[editovat | editovat zdroj]

Směnky je možné rozdělit na tzv. směnky vlastní a směnky cizí:

  • Směnka vlastní představuje závazek dlužníka zaplatit a obsahuje slovo „zaplatím“.
  • Směnka cizí přikazuje jiné osobě, aby byla směnka uhrazena. Obsahuje slovo „zaplaťte“.

Splatnost[editovat | editovat zdroj]

Splatnost směnky může být stanovena „na viděnou“, tj. směnka se stává splatnou kdykoliv při předložení, ke kterému musí dojít nejpozději do jednoho roku po vystavení směnky. Dále může být splatnost směnky stanovena „na určitý den“, tzn. že směnka je splatná v konkrétní den na ní uvedený. Původní lhůta splatnosti však může být prodloužena tzv. prolongací směnky. Je nutno, aby s tímto úkonem souhlasily všechny zúčastněné strany (věřitel, dlužník, případně směnečník). Před uplynutím splatnosti může být směnka odkoupena obchodní bankou. Tato situace se nazývá eskont směnky; žadateli je poskytnut tzv. eskontní úvěr.

Výhody a nevýhody[editovat | editovat zdroj]

Výhodou směnek je zejména to, že jsou nesporným závazkem, což znamená, že ten, kdo má v dispozici originální směnku a legitimuje se jako její oprávněný majitel, prokázal své právo na její zaplacení dostatečně; dlužník, který se hodlá své povinnosti směnku zaplatit bránit, pak musí své důvody obrany nejen tvrdit, ale i prokázat.

Nevýhodou směnek je to, že musí být vystavena se zákonem stanoveným obsahem a pokud některá z jejích podstatných náležitostí chybí, pak směnka není platná. Případné zfalšování směnky nemá, pokud již soud vydal směnečný platební rozkaz, vliv na platnost směnky a dlužník je nucen falešnou směnku zaplatit.[1]

Indosament[editovat | editovat zdroj]

Indosament (jinak též rubopis směnky) slouží k převodu směnky. Indosament je možný pouze u směnky na řad (implicitně každá). Pokud je ovšem na směnce doložka nikoli na řad, indosamentem ji převést nelze: omezená obchodovatelnost.

Indosament se píše na rub (zadní stranu) směnky, kde indosant převádí práva ze směnky na indosatáře. Někdy se indosant označuje jako žirant a indosatář jako žiratář.

Indosament tvoří řadu dat, jmen a podpisů (indosantů a jejich avalistů) tak, jak šli v čase po sobě při postupování směnky na další držitele (indosatáře). Závazek zaplatit sice stále zůstává na původním povinném, ale každý, kdo směnku postoupil dále a je zapsán na rubu směnky, se tak sám vůči dalším držitelům stává ručitelem této směnky: ovšem pouze vůči následujícím držitelům, ne zpětně.

Vyrovnání[editovat | editovat zdroj]

Součástí směnky (vpředu) bývají také poznámky o postupných splátkách, ty tentokrát podepsané indosatářem (oprávněným) jako potvrzení o částečné úhradě: datum, částka, jméno, podpis. Hodnota směnky se může v čase pouze snižovat.

Protože je směnka jednostranný akt/papír, vymyká se podvojnosti účetního systému: na rozdíl od párovosti přijatých/vydaných faktur nebo stvrzenek, které se u obou stran uchovávají, se směnka po vyrovnání likviduje: např. spálením. Historicky pak může být jedinou připomínkou existence směnky pouze poznámka na pokladním dokladu nebo taková poznámka nemusí zbýt vůbec žádná: směnka se pak může stát zpětně nevysledovatelnou.

Daně[editovat | editovat zdroj]

Protože i směnka může obsahovat úrok, stává se tento předmětem daně z příjmu. Určení daně však zůstává nejasné v situaci, kdy není určena počáteční hodnota (jistina), ale pouze konečná hodnota (povinnost), obzvláště není-li k dispozici ani žádná faktura s určením této hodnoty, ani pár stvrzenek (počáteční a koncové) o převzetí hotovosti a následném vyrovnání.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. Praha : C. H. Beck, 1997. 2. vydání.
  • KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka jako zajištění. Praha : C. H. Beck, 2002. 1. vydání.
  • KOVAŘÍK, Zdeněk. Zákon směnečný a šekový: Komentář. Praha : C. H. Beck, 2011. 5., dopl. vydání. 475 s.
  • Ottův slovník naučný, heslo Směnka. Sv. 23, str. 489
  • URFUS, Valentin. Zdomácnění směnečného práva v českých zemích a počátky novodobého práva obchodního. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1959. 300 s.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Absurdní případ: Odsoudili ho za padělání směnky, ale její proplacení může vymáhat

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]