Tádžikové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tádžikové
Тоҷик
Populace
cca 16 až 22 mil. (různé odhady)
Země s významnou populací
Afghanistan Afghánistán 8 213 380 (2012)
Tajikistan Tádžikistán 6 206 939 (2012)
Uzbekistán Uzbekistán 1 419 709 (2012, oficiálně)
ostatní, neoficiální, odborné odhady jsou 6 - 11 milionů[1][2][3]
Pákistán Pákistán 220 000 [4]
Rusko Rusko 200 666
Spojené státy americké USA 52 000 [5]
Kyrgyzstán Kyrgyzstán 47 500 [6]
Čína Čína 41 028 [7]
Jazyk(y)

perština
nářečí darijštiny a tádžičtiny

Náboženství

Islám (sunnité; značná ší'itská menšina) také menšiny Zoroastriánů, Židů, Baha'i a Křesťanství.

Tadžikové (před 20. stoletím nazýváni Sartové[8]) je persky mluvící etnikum žijící hlavně na území území Tádžikistánu, Afghánistánu a Uzbekistánu. Menší skupiny lze nalézt v Íránu, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Rusku, Turkmenistánu a na Ukrajině. Celková populace je odhadována kolem 20 milionů. Do 20.století se obyvatelstvo dělilo do dvou skupin podle způsobu života – kočovná a usedlá skupina. Rozdělení Střední Asie do 5 sovětských republik v roce 1920 uměle označilo regiony, ačkoliv obyvatelé sami sebe na různé národy nerozdělovali.[9]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Úředním jazykem je tádžičtina. Dalším významným jazykem je ruština, která je mnohdy používána pro obchod. Považuje se za mezietnický jazyk. Třetím neoficiálním prvkem jsou jazyky pamírské. Poslední skupinou jsou jazyky jednotlivých etik, která na území žijí.

Tádžičtinou dnes hovoří kolem 4 380 212 lidí[10] lidí. Z hlediska klasifikace se tadžičtina řadí mezi indoevropské jazyky, pod větev perské jazyky. Dělí se dále do čtyř skupin dialektů – severní (samarkandsko-bucharský, západoferganský, východoferganský, uratjubinský, pendžikentský, varzobsko-gissarský), centrální (matčinský, falgarský), jižní (vachánsko-karateginský, kuljabský, kuljabsko-gissarský, rogský, badachšánský) a jihovýchodní (darvazský, vančský).

Co se týče psaného písma, tádžikové používají ruskou azbuku, která je doplněná o další čtyři znaky. Původní obyvatelé Tádžikistánu používali arabské písmo, v roce 1930 přešli na latinku, kterou azbuka vystřídala po roce 1940.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

K islámu se hlásí až 90% obyvatel. Většina tádžiků jsou sunnitští muslimové, ale v odlehlých horských oblastech jsou šíité. Zbylých 10% se hlásí k ostatním náboženstvím. Přibližně 230 tisíc z nich jsou křesťané – největší skupinou je ruská pravoslavná. Dále zde jsou novokřtěnci, římští katolíci, Adventisté sedmého dne, protestanti, lutheráni a Svědkové Jehovovi. Další náboženské menšiny jsou Bahá'í, Zoroastristi, Hare Krišna, a také Židovství.

Životní styl[editovat | editovat zdroj]

Odívání Tádžiků je velmi ovlivněno způsobem života. Muži nosí dlouhé vesty bez límečku, opasek a za chladného počasí kabáty z ovčí kůže. K tradičnímu oblečení patří také vysoké klobouky z jehněčí kůže, které jsou lemované černým sametem a ozdobnou výšivkou. Klapky mohou být staženy dolů, aby chránily před větrem a sněhem. Ženy nosí šaty, vdané pak zástěry. Jak muži, tak ženy nosí plstěné punčochy a vysoké boty z ovčí kůže.[11]

V jednom domě tradičně žijí tři generace, přičemž muž je hlavou rodiny. Ženy nemají právo dědit a jsou zcela kontrolovány muži. O manželství rozhodují rodiče. Po zásnubách chlapcova rodina předloží dary. Slavnosti trvají tři dny, dokud nevěsta neodloží svůj závoj.

Velkou událostí je narození dítěte. Pokud je to chlapec, pořádá se slavnostní střelba – tři výstřely (nebo tři hlasité výkřiky). Dívce se pod polštář ukládá koště, aby byla dobrou hospodyní. Příchozí hosté s gratulacemi posypou dítě moukou ve znaku přání všeho dobra. [12]

Umístění[editovat | editovat zdroj]

Tádžikistán[editovat | editovat zdroj]

V Tádžikistánu žije 7 768 385 obyvatel, z toho 79,9% jsou Tadžikové.[13] Na rozdíl od většiny středoasijských národů se zde nevyskytuje žádné dělení na kmeny, ačkoliv se tádžikové mohou dělit na 3 skupiny podle dialektu – Sogdijskou, Chaltonskou a Gornobadachšánskou. Z tradičních uznávaných institucí si dodnes zachoval význam mašvarat (schůze obecních stařešinů), džamomad (schůze mužů) a avlod (rodová skupina).[14] Základní jednou společnosti je ovšem rozšířená rodina.

Uzbekistán[editovat | editovat zdroj]

Na území Uzbekistánu tvoří Tádžikové kolem 4% obyvatel této republiky. Žijí hlavně v údolích kolem řek Zeravšánu, Širabad-Darji, Soch, Suchran-Darji a Kaška-Darja.

Afghánistán[editovat | editovat zdroj]

Tadžiků je na území Afghánistánu asi 3,5 milionu, čímž tvoří druhou nejpočetnější etnickou skupinu v zemi. Žijí převážně v Herátském údolí, na sever od Kábulu a v provincii Badachšán.

Írán[editovat | editovat zdroj]

Kolem 76 000 příslušníků žije na území Íránu, v provincii Chorásán. Jedná se o původní obyvatelstvo.

Čína[editovat | editovat zdroj]

Ve východní části Pamíru v oblasti Sin-ťiang (Xinjiang) se nachází autonomní oblast Taxkorgan, které je od roku 1950 domovem pro přibližně 41 tisíc Tádžiků. Většina žije právě v Taxkorgánů, ale zbytek je rozptýlen přes oblasti v jižním Sin-ťiangu, včetně Shache, Zepu, Yecheng a Pishan. [15] Tádžikové jsou zemědělci – pěstují hlavně rostliny odolné chladu (ječmen, hrách, pšenice). Živí se také chovem dobytka. Vedou polokočovný život – přes jaro a léto vyženou stáda do hor, na zimu se vracejí do údolí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Richard Foltz(1996).  "The Tajiks of Uzbekistan". Central Asian Survey 15 (2): 213–216. doi:10.1080/02634939608400946. 
  2. Karl Cordell, "Ethnicity and Democratisation in the New Europe", Routledge, 1998. p. 201: "Consequently, the number of citizens who regard themselves as Tajiks is difficult to determine. Tajikis within and outside of the republic, Samarkand State University (SamGU) academic and international commentators suggest that there may be between six and seven million Tajiks in Uzbekistan, constituting 30% of the republic's 22 million population, rather than the official figure of 4.7%(Foltz 1996;213; Carlisle 1995:88).
  3. Lena Jonson (1976) "Tajikistan in the New Central Asia", I.B.Tauris, p. 108: "According to official Uzbek statistics there are slightly over 1 million Tajiks in Uzbekistan or about 3% of the population. The unofficial figure is over 6 million Tajiks. They are concentrated in the Sukhandarya, Samarqand and Bukhara regions."
  4. United Nations High Commissioner for Refugees. Long-time Tajik refugees return home from Pakistan [online]. UNHCR, 2002-10-01, [cit. 2012-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. This figure only includes Tajiks from Afghanistan. The population of people from Afghanistan the United States is estimated as 80,414 (2005). United States Census Bureau. US demographic census [online]. [cit. 2008-01-23]. Dostupné online. (anglicky)  Of this number, approximately 65% are Tajiks according to a group of American researchers (Barbara Robson, Juliene Lipson, Farid Younos, Mariam Mehdi). Robson, Barbara and Lipson, Juliene (2002) "Chapter 5(B)- The People: The Tajiks and Other Dari-Speaking Groups" The Afghans – their history and culture Cultural Orientation Resource Center, Center for Applied Linguistics, Washington, D.C., OCLC 56081073.
  6. Ethnic composition of the population in Kyrgyzstan 1999–2007 [PDF]. [cit. 2012-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. The Tajik ethnic minority 塔吉克族-56个民族-东岜艺术 [online]. Artwork-cn.com, [cit. 2012-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Tajik. In: Encyklopedia Britannica. [cit.18.5.2014]. Dostupné z: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/581024/Tajik
  9. Background Notes on Countries of the World: Tajikistan. In: PEOPLE. October 2006, p2-2-2
  10. Kokails, P. a spol. Lidé z hor a lidé z pouští: Tádžikistán a Turkmenistán: střípky kulturních proměn střední Asie. NOSTALGIE Praha, 2007. ISBN: 9788073081676
  11. The Tajik etnic minority. In: China.org.cn. Dostupní z: http://www.china.org.cn/e-groups/shaoshu/shao-2-tajik.htm
  12. The Tajik etnic minority. In: China.org.cn. Dostupní z: http://www.china.org.cn/e-groups/shaoshu/shao-2-tajik.html
  13. Tádžikistán. In: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/tadzikistan/zakladni_informace_o_teritoriu.html?notify=1
  14. Kokails, P. a spol. Lidé z hor a lidé z pouští: Tádžikistán a Turkmenistán: střípky kulturních proměn střední Asie. NOSTALGIE Praha, 2007. ISBN: 9788073081676
  15. The Tajik etnic minority. In: China.org.cn. Dostupní z: http://www.china.org.cn/e-groups/shaoshu/shao-2-tajik.htm