Kánon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Slovo kánon (z řeckého κανών kanón norma, pravidlo, měřítko, stéblo) označuje:

• v náboženství označuje kánon závazný soubor posvátných spisů
  • v křesťanství se v tomto smyslu jedná o biblický kánon (kánon Starého zákona a kánon Nového zákona)
• v církvi se tak označují výnosy koncilů
  • v katolické církvi může kánon značit:
    • v liturgii (římský ritus) se nazývá kánonem eucharistická modlitba
    • kánon může označovat též oficiální soupis svatých
    • v církevním právu je kánon též odstavcem Kodexu kanonického práva
  • v pravoslavných církvích znamená kánon
    • pravidlo všeobecného sněmu nebo všeobecné uznávaného místního sněmu či některého církevního Otce (obsaženy jsou v kanonické sbírce, která je základem církevního práva); ani biskup ani místní sněm nemůže nemůže zrušit žádný kánon (jedině všeobecný sněm)
    • Eucharistická část liturgie (např. sv. Jana Zlatoústého) se nazývá eucharistický kánon.
    • Specifický hymnický útvar, který je běžnou součástí bohoslužeb Byzantského ritu (především jitřní, ale i povečeří a půlnočnice): skládá se z devíti písní, každá píseň začíná tematicky pevně určeným irmosem a pokračuje několika tropary. Těchto kánonů je používáno veliké množství. Patří největším skvostům byzantské hymnografie.
    • Modlitební pravidlo
    • Úkol uložený k vykonání pokání apod.
    • Kanonizace znamená svatořečení (připočtení ke sboru svatých)
• v hudbě kánon (hudba) označuje vícehlasou píseň, v níž se jednotlivé hlasy neliší v melodii a textu, avšak jsou navzájem časově posunuty.
• v umění soubor pravidel, kterými se dané umělecké odvětví řídí jako základními zásadami
  • taktéž může znamenat předpokládané či očekávané pensum znalostí
  • v malířství kánon značí pravidla pro proporce (lidského těla)
• v matematice obecné řešení úlohy, podle níž mohou být řešeny speciální problémy
• v typografii označuje kánon velikost písma (36 bodů) – trojcicero (1 cicero = 12 bodů)
• ve filozofii se za kánon označují spisy Démokritovy a Epikúrovy.