Plch velký
|
|
||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 plch velký
|
||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||
|
||||||||||||
|
|
||||||||||||
| Glis glis Linné, 1766 |
Plch velký (Glis glis) je náš největší plch. Je dlouhý až 18 cm a podobný veverce[1].
Popis [editovat]
Dosahuje takřka velikosti veverky. Svrchní strana stříbrně lesklá, šedohnědá, spodní strana bílá, ostře oddělena. Uši malé, kulaté a velké oči, tmavě olemované. Ocas protáhle huňatý.
Výskyt [editovat]
Listnaté, smíšené lesy, parky, zahrady. Žije v rodinách v dutinách stromů, škvírách ve skalách, v budkách, někdy v budovách a garážích. Je znám jeho výskyt i v petřínských sadech v Praze, objevuje se v spižírnách domů.
Způsob života [editovat]
Aktivní za soumraku a v noci. Píští a hvízdá. Občas si vytváří letní zásoby, nikdy ne zimní. Potravou jsou mu listy, pupeny, kůra, žaludy, bukvice, ořechy, bobule, plody, někdy i hmyz, vejce a ptačí mláďata.
Velmi dobře šplhá a skáče. Zimní spánek – přežívá ve stavu strnulosti v období (říjen až květen) v dírách v zemi, které si sám vyhrabal.
Vývoj [editovat]
Samice rodí 1× za rok 4–6 holých slepých mláďat. Březost trvá 30–32 dní. Už po 8 týdnech jsou samostatná.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha : Albatros, 1970. Kapitola Plch velký, s. 154.
