Gundiovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Gundiovití

Gundi saharský (Ctenodactylus gundi)
Gundi saharský (Ctenodactylus gundi)
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: hlodavci (Rodentia)
Čeleď: gundiovití (Ctenodactylidae)
Gervais, 1853
Rody

Gundiovití (Ctenodactylidae) je čeleď drobných hlodavců z podřádu veverkočelistných. Obsahuje 5 druhů v 4 rodech, které obývají skalní oblasti v pouštích severní Afriky.

Tito menší až středně velcí hlodavci vzhledově připomínají morčata. Jsou aktivní přes den, kdy se mj. s oblibou vyhřívají na skalních římsách. Živí se výhradně rostlinnou potravu.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Gundiové žijí v severní Africe a přilehlých oblastech: vyskytují se od Senegalu přes Mauretánii, Mali, Maroko, Alžír, Libyi a na jih k Etiopii, Eritrei a Somálsku.[1]

Vyskytují se v pouštních a polopouštních skalních oblastech oblastech ve výškách od hladiny moře až do 2400 m n. m.

Historický výskyt[editovat | editovat zdroj]

První nálezy gundiovitých jsou známy z Asie ze středního eocénu. V Africe, kde žijí nyní, byly nalezeny jejich pozůstatky z miocénu a pleistocénu.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Jsou známy celkem 4 rody:[2]

Zatímco vnitřní uspořádání gundiovitých je relativně stabilní, jejich zařazení do vyšších taxonů prodělalo změny. Dříve byly řazeni do podřádu veverkočelistních (Scuiriognathi), ale podle genetických výzkumů se zjistilo, že podle některých znaků patří pod dikobrazočelistní (Hystriognathi). Byli proto zařazeni do samostatného podřádu, ale pak byla zjištěna jejich příbuznost s vyhynulými americkými hlodavci z čeledi Sciuravidae (rody Sciuravus, Tillomys, Taxymys, Knighthomys a Prolapsus)[3]. Posléze byli s nimi a dalšími vyhynulými čeleděmi Chapattimyidae a Cylindrodontidae zařazeni do podřádu Sciuravida.[4]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Gundiové připomínají svým vzhledem morčata.[1] Mají jemnou srst. Délka těla je 160–240 mm; osrstěný ocas měří 10–50 mm. Jedinci váží obvykle 180–280 g.

Na každé noze mají 4 prsty. Drápy nejsou dlouhé, ale jsou velmi ostré.

Jejich lebka je zploštělá a dozadu se rozšiřující. Mají celkem 20–24 zubů; jejich zubní vzorec je

  • 1.0.1-2.3
  • 1.0.1-2.3

Zvláštností této čeledi je umístění mléčných žláz.[1] Samice mají kromě jednoho páru bradavek situovaného na přední části hrudi ještě druhý pár v krční oblasti.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Hlava gundiho

Gundiové se vyskytují v pouštních a polopouštních oblastech. Nevyhrabávají si nory (ani neobsazují podobné stavby jiných zvířat), ale přebývají v jeskyních nebo skalních puklinách.[1] Vyhledávají takové oblasti, kde kromě hlavního úkrytu jsou i další podobná místa, kde se mohou rychle ukrýt před predátory. Důležité jsou pro ně skalní římsy, na kterých se mohou slunit. Nevytvářejí si žádná hnízda.

Všechny druhy jsou denní zvířata. Není o nich známo, že by upadali do zimního nebo letního spánku. Při chladném nebo deštivém počasí se jejich aktivita snižuje nebo zvířata vůbec nevycházejí z úkrytu. Při teplém počasí vylézají při rozednění a jsou aktivní obvykle 5 hodin. Střídají shánění potravy, slunění a další činnosti (hry, prohánění ostatních nebo průzkum okolí). Během poledních veder omezují svoji aktivitu.

Potrava se skládá z listí a stonků rostlin, semen a květů. Nebylo zjištěno, že by lovili hmyz.[1] Potravu si nikam neukládají a ani si nevytvářejí tukové zásoby před chladnějšími měsíci.

Po březosti trvající kolem 55 dní rodí jedno až tři mláďata. Ta jsou již při porodu plně osrstěná, mají otevřené oči a umějí hned běhat.
V zajetí se gundiové dožívají i pěti let.[1]

Stupeň ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Gundiové nejsou podle červeného seznamu druhů ohroženi a jsou tedy vyhodnoceni jako málo dotčený druh.[5][6][7] U většiny druhů však není známo, zda se jejich populace zvětšují nebo zmenšují a některé druhy nejsou dokonce ještě z hlediska ohrožení vyhodnoceny.[8][9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f NOWAK, Ronald M.. Walker's Mammals of the World. 6. vyd. Baltimore and London : Johns Hopkins University Press, 1999. 1921 s. ISBN 0-8018-5789-9. Kapitola Gundis, s. 1622-25. (anglicky) 
  2. Mammal Species of the World [online]. 3. vyd. Bucknell University, 2009, [cit. 2012-09-28]. Kapitola Ctenodactylidae. Dostupné online. (anglicky) 
  3. KORTH, William W.. The Tertiary Record of Rodents in North America. 6. vyd. New York : Plenum Press, 1994. 334 s. (Topics in geobiology) ISBN 0-306-44694-9. Kapitola Sciuravidae, s. 55. (anglicky) 
  4. Profil taxonu Sciuravida [online]. BioLib, [cit. 2009-09-28]. Dostupné online.  
  5. COETZEE, N.; GRUBB, P.. Pectinator spekei [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-12-21]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  6. AULAGNIER, S.. Massoutiera mzabi [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-12-21]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  7. AULAGNIER, S.. Ctenodactylus gundi [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-12-21]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  8. AULAGNIER, S.. Felovia vae [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-12-21]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  9. AULAGNIER, S.. Ctenodactylus vali [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-12-21]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu