Phorusrhacidae

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox

Phorusrhacidae
Stratigrafický výskyt: Paleocén - Pleistocén (asi před 62-1,5 mil. let)
Phorusrhacos, zástupce čeledi
Phorusrhacos, zástupce čeledi
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Řád: Cariamae
Čeleď: Phorusrhacidae
Ameghino, 1889

Phorusrhacidae (česky také „forusracidi“) byli středně velcí až obří nelétaví ptáci, vysocí od 0,6 až do 3,5 metru a vážící až několik stovek kilogramů. Ve své době (prakticky celé kenozoikum) patřili mezi velmi úspěšné masožravce Jižní Ameriky. Byli popsáni roku 1889 argentinským paleontologem Florentinem Ameghinem. Slovo phorusrhacos patrně znamená „lupič cárů (masa)“, odtud název celé skupiny. Jeden rod – Titanis, žil také na jihu Severní Ameriky a je asi jediným velkým predátorem, který přešel po spojení Panamské šíje před 3 miliony let na sever. U nás se tito velcí draví opeřenci „proslavili“ zejména v Zemanově filmu Cesta do pravěku, kde děsivý Phorusrhacos chvíli pronásleduje hlavní hrdiny.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tito ptáci měli vesměs dlouhé a silné nohy, které byly přizpůsobeny k rychlému běhu, odhaduje se rychlost až kolem 50 km/h. Phorusrhacos i jemu příbuzné rody měly maličká, letu neschopná křídla, která ptáci při běhu používali k udržování rovnováhy a snad i k nahánění kořisti. Některé příbuzné rody (např. Titanis) však měly zachované přední končetiny s drápy, podobné zakrnělým končetinám tyranosauridů. Zobák byl tak masivní a silný, že mohl drtit kosti. Simulace ukázaly, že i menší druhy vyvinuly při klovnutí sílu kolem 135 newtonů. Zobák dosahoval u největších rodů délky až kolem 75 cm. Pravděpodobně se živili menšími býložravými savci Jižní Ameriky, malými příbuznými notostylopse a toxodonta. Nejčastější potravou těchto „hrůzoptáků“ byli zřejmě menší kopytníci a jiní savci střední velikosti. Forusracidé jsou vzdáleně spřízněni se seriemami, které žijí i dnes v jihoamerických pampách. Poslední zástupci phorusracidů vyhynuli asi před 2–1,5 miliony let, možná však i podstatně později.

Vyhynutí[editovat | editovat zdroj]

Vyhynutí této skupiny ptáků pravděpodobně souvisí s formováním panamské šíje, která se začala před 15 miliony lety tvořit prostřednictvím tektonických a vulkanických pochodů a která přibližně před 3 miliony let vytvořila pevninský most mezi jižní a severní amerikou. Po něm mohly migrovat do jižní ameriky například kočkovité šelmy, které na do té doby isolovaném kontinentu zcela chyběly. Přesto i po této události to trvalo 1 až 1,5 milionu let, než tito draví ptáci skutečně vyhynuli. Zároveň existují doklady, že proběhla i migrace ptačích dravců do ameriky severní (viz. Titanis), kde se po dobu své existence staly součástí vrcholu potravního řetězce tamních ekosystémů. Tato skutečnost staví do zcela nového světla široce rozšířenou teorii o neschopnosti phorusrhacidů úspěšně konkurovat velkým dravým savcům, kteří přes Panamu vešly do jejich teritorií. Přesto je stále tato jejich savčí konkurence pokládána za významný prvek v jejich vymizení.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Alvarenga, Herculano M. F. & Höfling, Elizabeth (2003): Systematic revision of the Phorusrhacidae (Aves: Ralliformes). Papéis Avulsos de Zoologia 43(4): 55-91 PDF fulltext
  • Ameghino, Florentino (1887): Enumeración sistemática de las espécies de mamíferos fósiles coleccionados por Carlos Ameghino en los terrenos Eocenos de la Patagonia austral y depositados en el Museo de La Plata. Boletin del Museo de La Plata 1: 1-26. [Článek ve španělštině]
  • Ameghino, Florentino (1889): Contribución al conocimiento de los mamíferos fósiles de la República Argentina. Actas Academia Nacional Ciencias de Córdoba 6: 1-1028. [Article in Spanish]
  • Anonymous (1992): Opinion 1687. Phorusrhacos Ameghino, 1887 (Aves, Gruiformes): not suppressed. Bulletin of Zoological Nomenclature 49(2)

Související člány[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]