Přeslička největší

Přeslička největší
	Přeslička největší (Equisetum telmateia)
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	kapraďorosty (Monilophyta);
Třída	přesličky (Equisetopsida);
Řád	přesličkotvaré (Equisetales);
Čeleď	přesličkovité (Equisetaceae);
Rod	přeslička (Equisetum);
Binomické jméno
	Equisetum telmateia; Ehrh., 1783
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přeslička největší neboli přeslička obrovská (Equisetum telmateia) je rostlina z oddělení přesličky, jehož jediným recentním rodem je rod přeslička v širším pojetí (Equisetum s.l.).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Přeslička největší je vytrvalá, výtrusná bylina vysoká nejčastěji 50–150 cm, vzácněji až 200 cm, vyrůstající z článkovitého oddenku. Jedná se o největší druh přesličky v ČR. U přesličky obrovské se projevuje sezónní dimorfismus, stejně jako u přesličky rolní. Na jaře vyrůstá fertilní lodyha s vrcholovým výtrusnicovým klasem. Jarní lodyha je nevětvená, nezelená, bělavá až světle hnědá, později uschne. V létě vyrůstá letní sterilní lodyha. Ta je zelená a přeslenitě větvená. Hlavní stonek má zvláště v mladším stavu žlutavě bílou (jako slonovina) barvu, což je nápadný znak druhu. Střední dutina zabírá cca 2/3 průměru stonku. Jako u ostatních přesliček se v každém uzlině nachází pochva, což jsou vlastně bočně srostlé přeslenitě uspořádané listy, nahoře mají listy volné konce a tvoří zuby pochvy. Výtrusnicový klas je solitérní, vrcholový, s tupou špičkou. O životním cyklu přesliček viz přeslička.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Mokřadní druh, osidluje často nekosená prameniště a vlhké louky, někdy roste i v luzích. Vyžaduje spíše bazické až neutrální půdy.

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Roste v Evropě, SZ Africe, JZ Asii a izolovanou arelu má i v Severní Americe.

Výskyt v Česku[editovat | editovat zdroj]

V ČR roste roztroušeně. Místy je celkem hojná, třeba na východní Moravě, ale jinde je zase o mnoho vzácnější, třeba v západních a jižních Čechách. V horách nad 800 m n. m. většinou chybí.