Přeslička lesní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Přeslička lesní

Přeslička lesní
Přeslička lesní
Vědecká klasifikace
Říše: Rostliny (Plantae)
Podříše: Zelené rostliny (Viridiplantae)
Oddělení: Přesličky (Equisetophyta)
Třída: Equisetopsida
Řád: přesličkotvaré (Equisetales)
Čeleď: přesličkovité (Equisetaceae)
Rod: Přeslička (Equisetum)
Binomické jméno
Equisetum sylvaticum
L.

Přeslička lesní (Equisetum sylvaticum L.) je rostlina z oddělení přesličky, jehož jediným recentním rodem je rod přeslička v širším pojetí (Equisetum s.l.).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Přeslička lesní je vytrvalá, výtrusná bylina vysoká nejčastěji 10-60 cm, vyrůstající z článkovitého oddenku. U přesličky lesní se projevuje sezónní dimorfismus. Na jaře výrůstá fertilní lodyha, která je zpočátku nevětvená, nezelená, červenohnědé barvy. Později však vyrostou přesleny větví a lodyha zezelená. Kromě toho z oddenků vyrážejí letní sterilní lodyhy, které jsou od počátku zelené a větvené. Lodyhy se přeslenitě větví, a to dokonce vícenásobně (typický znak), větve jsou tenké a celá rostlina působí jemným a hebkým dojmem. Střední dutina zabírá 1/2-2/3 průměru stonku. Jako u ostatních přesliček se v každém uzlině nachází pochva, což jsou vlastně bočně srostlé přeslěnitě uspořádané listy, nahoře mají listy volné konce a tvoří zuby pochvy. U přesličky lesní se několik zubů vždy spojuje v jednolitý lalok nápadně rezaté barvy. Výtrusnicový klas je solitérní, vrcholový, s tupou špičkou. O životním cyklu přesliček viz přeslička.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Jedná se spíše o stínomilnou vlhkomilnou lesní rostlinu, najdeme ji v podmáčených smrčinách (Equiseto-Piceetum) a některých typech luhů (např. Piceo-Alnetum). Vzácněji ji uvidíme mimo les na rašelinných nekosených loukách.

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Roste v Evropě, Asii a v Severní Americe.

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

Hojný druh od nížin do hor, ale v suchých teplých nížinách je vzácná a tam kde nemá vhodná stanoviště, může lokálně i chybět.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hrouda L. (1988), In Slavík B. et Hejný S.: Květena České republiky, vol. 1.
  • Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.), Academia, Praha