Jalovec obecný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Jalovec obecný

Jalovec obecný
Jalovec obecný
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: nahosemenné (Pinophyta)
Třída: jehličnany (Pinopsida)
Řád: borovicotvaré (Pinales)
Čeleď: cypřišovité (Cupressaceae)
Rod: jalovec (Juniperus)
Binomické jméno
Juniperus communis
L., 1753
Popisný obrázek
Jalovec (Juniperus communis) v Lüneburgerském vřesovišti (Lüneburger Heide)

Jalovec obecný (Juniperus communis) je keřovitástromovitá dřevina z čeledi cypřišovité (Cupressaceae) rostoucí jako podrost jehličnatých (obzvláště borových) lesů, na pastvinách a stráních. Na území České republiky je vinou úbytku přirozených stanovišť a brutálního sběru jalovcových šištic (nepravý plod) dnes již v některých krajích velice vzácný a je proto řazen mezi ohrožené druhy flóry ČR. Jeho aromatické plody se nazývají jalovčinky.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Je to keř nebo malý strom, velmi variabilní keř, často nízký, ale občas dosahuje 10 m výšky. Jalovec obecný má ostré jehlicovité listy spojené v trojčetných přeslenech. Listy jsou modrozelené, s jedním bílým pruhem na vnitřním povrchu. Jsou to dvoudomé rostliny, samčí a samičí květy rostou na různých rostlinách, které jsou opylovány větrem. Plodem je modrá kulatá, borůvce podobná suchá, černo-modrá bobulovitá šiška (semeno v dužnatém obalu), zrající 18 měsíců. Má 4–12 mm průměr. Plody pojídají ptáci. Semena jsou obvykle rozptýlena s ptačím trusem. Samčí šištice jsou žluté, 2–3 mm dlouhé, kvete v březnu až dubnu.[1][2][3]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

  • Juniperus communis subsp. alpina (jalovec obecný nízký)
  • Juniperus communis subsp. communis (jalovec obecný pravý)

Jak se dá očekávat u široce rozšířeného druhu, jsou v jednotlivých oblastech určité odlišnosti, které jsou však více morfologické, než genetické.[1][2][3][4][5][6][7][8]

  • Juniperus communis subsp. communisjalovec obecný. Obvyklle vzpřímený keř, nebo malý strom. Listy dlouhé 8–20(–27) mm. Rozšířený v nížinách, v teplých oblastech.
    • Juniperus communis subsp. communis var. communisEvropa a severní Asie
    • Juniperus communis subsp. communis var. depressa Pursh – Severní Amerika
    • Juniperus communis subsp. communis var. hemisphaerica (J.Presl & C.Presl) Parl. – středomořská pohoří
    • Juniperus communis subsp. communis var. nipponica (Maxim.) E.H.Wilson – Japonsko , někdy určován jako J. rigida var. nipponica)
  • Juniperus communis subsp. alpina (Suter) Čelak. – (syn. J. c. subsp. nana, J. c. var. saxatilis Pallas, J. sibirica Burgsd.). Obvykle přitisklý keř s krátkými listy, 3–8 mm. Nalézán v found subarktických oblastech a v teplých oblastech na vysoko položených místech.
    • Juniperus communis subsp. alpina var. alpinaGrónsko, Evropa a Asie
    • Juniperus communis subsp. alpina var. megistocarpa Fernald & H.St.John – východní Kanada
    • Juniperus communis subsp. alpina var. jackii Rehder – západ Severní Ameriky

Někteří botanici zařazují subsp. alpina do nižší skupiny a učují jej jako Juniperus communis var. saxatilis Pallas,[2] though the name Juniperus communis var. montana is also occasionally cited; others, primarily in eastern Europe and Russia, sometimes treat it as a distinct species J. sibirica Burgsd. (syn. J. nana Willd., J. alpina S.F.Gray).[9]

Juniperus communis je jedna z nejstarších rostlin v Irsku.[10]

Jalovec Juniperus communis subsp. alpina (syn. J. sibirica) na vrcholu Puy Griou (1694 m) (Cantal, Francie)

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Vyžaduje slunné stanoviště. Jde o výrazně světlomilný keř, který se přizpůsobí velmi rozličným podmínkám. Dobře snáší sucho a chudou půdu, proto roste i na skalách, sutích či písčitých, nebo rašelinných půdách. Půda musí být propustná a mírně kyselá. Sloupovité kultivary je vhodné na zimu svazovat, kvůli sněhu, nebo sníh setřásat. Jalovce se často pod námrazou, nebo pokrývkou sněhu lámou.

Jalovce mohou tvarem připomínat středomořské dřeviny a v takových případech mohou doplnit vhodně výsadbu. V symetrických kombinacích a rytmických výsadbách často působí dojmem křečovité přesnosti, jaký je vlastní zahradám ve francouzském stylu.

Okrasné kultivary[editovat | editovat zdroj]

Podle Hieke, Praktická dendrologie.[11]

  • 'Depressed Star' - zelené jehlice, přitisklý poléhavý keř
  • 'Bruns' - modrozelené jehlice, úzký sloupovitý tvar
  • 'Candelabrica' šedozelené jehlice, vzpřímené větve, šířeji kuželovitý tvar, převislé větve
  • 'Candelabriformis' šedozelené jehlice, převislé větve
  • 'Conspicua' šedozelené jehlice, šířeji kuželovitý tvar
  • 'Controversa' šedozelené jehlice, úzký sloupovitý tvar
  • 'Cracovica' šedozelené jehlice, úzký sloupovitý tvar
  • Juniperus communis var. depressa šedozelené jehlice
  • 'Dumosa' šedozelené jehlice , přitisklý poléhavý keř
  • 'Gimborn' šedozelené jehlice
  • 'Dumosa' šedozelené jehlice
  • 'Erecta', úzký sloupovitý tvar,
  • Juniperus communis var. depresa zelené jehlice, přitisklý poléhavý keř
  • Juniperus communis var. hemisphaerica šedozelené jehlice, malý kulatý kompaktní keř
  • Juniperus communis var. hondoensis šedozelené jehlice
  • 'Hornibrooki' šedozelené jehlice
  • 'Dumosa' šedozelené jehlice s bělavou kresbou
  • Juniperus communis var. jackii šedozelené jehlice s namodralým nádechem
  • 'Jensen' šedozelené jehlice
  • 'Meyer' šedozelené jehlice
  • Juniperus communis var. montana šedozelené jehlice
  • Juniperus communis var. nipponica, forma oblonga šedozelené jehlice
  • 'Obonga pendula' šedozelené jehlice, převislé větve
  • 'Pendula' šedozelené jehlice, 4m vysoký, převislý stromovitý keř, převislé větve
  • 'Pendula Viridis' zelené jehlice, 4–8 m vysoký, stromovitý keř, převislé větve
  • 'Pendulina' šedozelené jehlice. převislé větve
  • 'Prostrata' šedozelené jehlice se stříbrnou kresbou, nízký tvar
  • 'Sentinel' šedozelené jehlice, úzký sloupovitý tvar
  • 'Weckii' šedozelené jehlice, úzce kuželovitý tvar
  • 'Echiniformis' - modrozelené jehlice
  • 'Erecta' - modrozelené jehlice
  • 'Hibernica' - modrozelené jehlice, sloupovitý tvar
  • 'Pyramidalis' - modrozelené jehlice, úzký sloupovitý tvar
  • 'Silver Lining' - modrozelené jehlice se stříbrnou kresbou
  • 'Suecica' - modrozelené jehlice, úzký sloupovitý tvar do 5m
  • 'Suecica Nana' - modrozelené jehlice se stříbrnou kresbou, úzký sloupovitý tvar , do 3m
  • 'Vase' - bělavě pestré jehlice, rozložitý nepravidelný tvar
  • 'Aurea' - žlutopestré jehlice, vzpřímené větve,kuželovitý tvar
  • 'Laxa' - žlutozelené jehlice, vzpřímené větve, úzce kuželovitý tvar
  • 'Arnold' úzký sloupovitý tvar
  • 'Compressa' úzce sloupovitý nízký kultivar, do 2 m

Choroby a škůdci[editovat | editovat zdroj]

V našich zemích trpí pravidelně dvoudomou rzí a někdy puklicemi, nebo sviluškou.

Pivo při jehož výrobě byl použit jalovec - La Wambrechies
Dřevo jalovce (Juniperus communis)
Jalovec (Juniperus communis) 'Gold Cone'
Jalovce rostoucí na vřesovišti musí snášet značně kyselou půdu, chudou na živiny

Použití[editovat | editovat zdroj]

Je běžně používaný v zahradnictví jako okrasný keř, jako solitéra, nebo do skupin. Působí ale dosti strnulým, vážným a mohutným dojmem,takže se nepoužívá často. Je vhodnou součástí skalky, vřesoviště, nebo rašeliniště. Křížením původních druhů a výběrem bylo vypěstováno mnoho kultivarů jalovců s různými vlastnostmi.

Je příliš malý na použití v průmyslu jako dřevina. Ve Skandinávii je však jalovcové dřevo používané pro výrobu kontejnerů pro skladování malého množství mléčných výrobků, jako je máslo a sýry, a také pro výrobu dřevěných nožů na máslo.

Modro-černé plody svíravé chuti, běžně známé jako "jalovec", jsou příliš hořké, aby se jedly syrové a jsou obvykle prodávány sušené jako koření a použity k dochucení masa, omáček a nádivek. Jsou obvykle použity rozdrcené k uvolnění jejich chuti. Větvičky se používají k dochucení ginu. Ve skutečnosti slovo 'gin' pochází z francouzského slova pro jalovcové bobule, genièvre, což je název pro gin ve Francii. Tradiční slovenský alkoholický nápoj, borovička, je také vyroben z plodů jalovce.

Vzhledem k tomu, jalovcové bobule mají silnou chuť, by měly být používány šetrně. Obvykle se používají pro zvýšení masa s výraznou chutí, jako jsou pokrmy z divočiny. Ve Finsku je jalovec používán jako klíčová součást výroby Sahti, tradičního finského piva.

Dioscorides v 'De materia medica' také doporučuje rozdrcený jalovec, rozetřený na penisu nebo v pochvě před stykem, jako antikoncepci.[12]

Jalovcové bobule byly dlouho používány jako lék v mnoha kulturách. Jalovcové bobule působí jako silná dezinfekce močových cest, jsou-li konzumovány. Byly používány indiány jako bylinný lék na infekce močových cest. Západní kmeny mísily bobule Juniperus communis s kořenem dřišťálu (Berberis) v bylinném čaje k léčbě cukrovky.[zdroj?] Původní obyvatelé Ameriky také používají jalovec jako ženskou antikoncepci.[13]

Obsahované látky[editovat | editovat zdroj]

Významné obsahové látky jsou flavonoidy, třísloviny, silice a různé kyseliny.

Léčivé účinky[editovat | editovat zdroj]

Obvykle se droga používá při zánětu močového měchýře, plynatosti, křečích a revmatických bolestech ve svalech a kloubech. Jalovec může zesilovat účinek léků snižujících hladinu krevního cukru a léků močopudných. Laboratorně byl také prokázán účinek proti viru oparu, posílení napětí dělohy i schopnost snižovat hladinu krevního cukru [zdroj?].

Kontraindikace[editovat | editovat zdroj]

Droga se nesmí používat u pacientů s existujícím onemocněním ledvin. Použití není vhodné ani v těhotenství a v době kojení.

Nežádoucí účinky[editovat | editovat zdroj]

Silice může vyvolat slabé podráždění kůže u zvláště citlivých osob. Vyšší dávky podávané za účelem navození močopudného účinku mohou způsobit podráždění ledvin. Příznaky otravy po zevním podání jsou pálení, zčervenání, zánět s puchýřky a otok. Po vnitřním podání – předávkování je otrava provázena bolestí v ledvinách, četným močením, v moči se objevují bílkoviny a krev, moč se barví nachově, zrychlenou srdeční frekvencí, zvýšením tlaku krve a někdy křečemi. Je popisován i potrat jako následek otravy [zdroj?].

Jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Jalovec obecný je podle některých informací mírně jedovatý[14][15], žádné vážnější otravy však nejsou známy: Používá se i v potravinářství.

Jalovec chvojka klášterská je jedovatý a může způsobit těžké a chronické poruchy, ale obě rostliny se velmi liší vzhledem a lze je těžko zaměnit.

Plody jalovce v heraldice

Historie[editovat | editovat zdroj]

V minulosti byl jalovec považován za účinný lék proti mnoha nemocem a byly mu přisuzovány magické účinky. Lidé věřili, že zničit jalovcový keř přináší neštěstí, naopak větvička jalovce, nošená při sobě, chránila proti nemocem. Slova z lidové písně „Kdybys měla má panenko sto ovec a já jenom za kloboukem jalovec“ měla tedy hlubší význam.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Juniperus communis na anglické Wikipedii.

  1. a b Rushforth, K. (1987). Conifers. Helm ISBN 0-7470-2801-X.
  2. a b c Adams, R. P. (2004). Junipers of the World: The genus Juniperus. Victoria: Trafford. ISBN 1-4120-4250-X.
  3. a b Arboretum de Villardebelle: Juniperus
  4. Flora Europaea: Juniperus communis
  5. Adams, R. P., Pandey, R. N., Leverenz, J. W., Dignard, N., Hoegh, K., & Thorfinnsson, T. (2003). Pan-Arctic variation in Juniperus communis: Historical Biogeography based on DNA fingerprinting. Biochem. Syst. Ecol. 31: 181-192 pdf file.
  6. Adams, R. P., & Pandey, R. N. (2003). Analysis of Juniperus communis and its varieties based on DNA fingerprinting. Biochem. Syst. Ecol. 31: 1271-1278. pdf file
  7. Adams, R. P., & Nguyen, S. (2007). Post-Pleistocene geographic variation in Juniperus communis in North America. Phytologia 89 (1): 43-57. pdf file
  8. Den Virtuella Floran: Juniperus communis rozšíření
  9. Association Ecosystem (Russia): Juniperus sibirica
  10. Preston, S. J., Wilson, C., Jennings, S., Provan, J., & McDonald, R. A. (2007). Juniperus communis L. v Severním Irsku. Ir. Nat. J. 28: 372-378
  11. HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 1.,. 1.. vyd. [s.l.] : nakladatelství SZN, 1978. 000128363.  
  12. Riddle, J. M. (1992). Contraception and abortion from the ancient world to the Renaissance, p. 31. Harvard University Press.
  13. Edible and Medicinal Plants of the West, Gregory L. Tilford, ISBN 0-87842-359-1
  14. (česky)jedovatost podle autora Michal Hejcman
  15. (česky)odborný popis účinků jedovatosti jalovce obecného, na obrázku ale jalovec čínský

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu