Sýkora parukářka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Sýkora parukářka

Lophophanes cristatus Luc Viatour 2.jpg
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: sýkorovití (Paridae)
Rod: sýkora (Lophophanes)
Binomické jméno
Lophophanes cristatus
Linnaeus, 1758
Mapa s rozšířením
Mapa s rozšířením

Sýkora parukářka (Lophophanes cristatus, dříve Parus cristatus) je malý druh pěvce z čeledi sýkorovitých (Paridae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Je o něco menší než vrabec, dorůstá 12–13 cm, v rozpětí křídel měří 17–20 cm a váží 10-13 g.[1] Mezi evropskými sýkorami je zcela nezaměnitelná, a to zejména díky výrazné chocholce na hlavě. Svrchní strana těla je hnědá, od černobílé hlavy jasně oddělená tmavým pruhem, který pokračuje až pod zobák, kde přechází do velké podélné skvrny. Spodina těla je hnědobílá a končetiny, zobák i oči tmavé. Obě pohlaví jsou si přitom velmi podobná.

Hlas[editovat | editovat zdroj]

Vábení zní nejčastěji jako „cicigyrrrr“ nebo „gyrrrr“. Zpěv je tichý, cvrčivý.[2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Sýkora parukářka se vyskytuje na rozsáhlém území Evropy a západní Asie. Její areál rozšíření sahá od Španělska až po Ural, přičemž jeho severní hranice se nachází na severu Ruska a jižní pak v pásmu od jižního Španělska přes jih Francie a jižní Alpy po Bulharsko a Řecko.

Je stálá a vázaná především na jehličnaté lesy, může se však vyskytovat také v lesích smíšených či v parcích a zahradách s porosty jehličnanů.[2][3]

V České republice hnízdí až po nadmořskou výšku 1700 m n. m., a to v počtu 250-500 tisíc párů.[2] Její populační trend je stabilní.[4]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Je velmi čilá a dobře šplhá. Během zimního období se občas vyskytuje také ve smíšených hejnech s jinými druhy sýkor.[2]

V létě se v její potravě objevují převážně malí bezobratlí, včetně členovců, hmyzu, jeho larev a pavouků, zatímco v zimě se živí semeny.[5]

Hnízdí 1-2x ročně od března do července[3] v dutinách stromů, které sama buduje ve ztrouchnivělém dřevě. Občas využívá také hnízdní budky.[2][5] V jedné snůšce je 4-8 světlých, 16,4-12,6 mm velkých,[2] hnědě skvrnitých vajec, na jejichž 13-16 denní inkubaci se podílí samotná samice, kterou samec během tohoto období krmí. Mláďata hnízdo opouštějí po 18-22 dnech.

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

  • L. c. abadiedi
  • L. c. baschikiricus
  • L. c. cristatus
  • L. c. mitratus
  • L. c. scoticus
  • L. c. weigoldi

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GAINS, David. Crested Tit [online]. British Garden Birds, [cit. 2010-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 206.  
  3. a b c VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 75.  
  4. Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2010-11-05]. Dostupné online.  
  5. a b BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice : Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 195.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. S. 403.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu