Červenka obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Červenka obecná

Červenka obecná
Červenka obecná
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: lejskovití (Muscicapidae)
Rod: červenka (Erithacus)
Binomické jméno
Erithacus rubecula
(Linné, 1758)

Červenka obecná (Erithacus rubecula) je malý pták z čeledi lejskovitých.

Je hojně rozšířená na celém území Evropy kromě severu Skandinávie, vyskytuje se také v severozápadní Asii a v severní Africe.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Délka těla: 12-14 cm
  • Rozpětí křídel: 22 cm
  • Hmotnost: 16-18 g

Červenka obecná je velká asi jako vrabec domácí. Má kulovité tělo s dlouhým ocasem a končetinami a krátkými křídly a zašpičatělým zobákem. Svrchu je světle hnědá, zespodu modrošedá a bílá, na hrdle a na obličeji má nápadnou oranžovočervenou náprsenku. Oči a zobák jsou černé, končetiny šedé. Obě pohlaví se zbarvením neliší, mladí ptáci jsou skvrnití a postrádají oranžovou skvrnu.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Červenka obecná celoročně žije samotářsky, a to v lesích, parcích nebo na zahradách, často i ve vyšších nadmořských výškách. Ráda se zdržuje v křovinách a živých plotech. Velice často přilétává i na zorané pole nebo se drží v blízkosti divokých prasat, kde sezobává vyorané živočichy. Poměrně často se objevuje i ve městech.

Velice často můžeme díky její hojnosti zaslechnout krátké, často opakované „tik“, nebo varovné „cií“ či „cik“. Zpěv je složený z poměrně dlouhých, velice zvučných a různorodých melodií (viz ukázka).

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se drobným hmyzem a jeho larvami, členovci nebo pavoukovci, na podzim u ní hraje důležitou roli také rostlinná strava, nejčastěji plody bezu nebo tisu. Sama se nejčastěji stává potravou sokolů, orlů, káňat, kun nebo lasic.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo s vejci

V Evropě hnízdí od dubna do července. Během období námluv jsou samci vysoce územní a pokud nějaký rival překročí hranice jejich teritoria, načepýřují peří, hlasitě křičí a do druhého samce neohroženě klovou. Občas však byly zaznamenány i případy, kdy samec červenky obecné napadl jiného stejně velkého ptáka, který vnikl za hranice jeho teritoria.[2]

Samice klade do miskovitého hnízda z mechu, listí a trávy, umístěného v dutinách stromů, děrách, porostu popínavých rostlin nebo v dřevěných budkách ve výšce pod 4 m 4 - 6 bílých, červeně skvrnitých vajec o velikosti 20 × 15 mm. Ročně mívá obvykle 2 snůšky, při ztrátě jedné z nich zahnizďuje většinou ještě jednou. Inkubační doba vajec trvá 13 až 14 dní a sedí na nich pouze samice. Mláďata opouštějí hnízdo po 12 až 15 dnech. První oranžovočervená pera na hrudi se jim začínají objevovat po 2 až 3 měsících, stejně jako dospělci jsou zbarveni až po dalších 3 měsících.

V přírodě se průměrně dožívá jednoho roku. Nejvyšší naměřený věk u červenky obecné byl 12 let.[3]

Červenka obecná

Nahrávka se zpěvem

Problémy s přehráváním? Nápověda.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V severské mytologii je červenka obecná považována za přinašeče zpráv bohu blesků Thórovi.[4] Dle anglické pověsti získala oranžovočervenou náprsenku od Kristovy krve, když mu jako ukřižovanému zpívala do ucha utěšující píseň.[4]

Výskyt a početnost v ČR[editovat | editovat zdroj]

Žije na celém území od nížin po hory. V letech 2001 - 2003 v Česku hnízdilo 0,5 - 1 milion párů.[5]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

V Evropě žijí 3 poddruhy červenky obecné:

  • E. r. rubecula - většina evropského areálu.
  • E. r. melophilus - Velká Británie.
  • E. r. valens - Krym.

Zdroje a reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků European Robin na anglické Wikipedii a Rudzik zwyczajny na polské Wikipedii.

  1. Pecina, P.; Čepická, A.: Kapesní atlas chráněných a ohrožených živočichů, 3. díl, s. 200.
  2. Hume R (2002). RSPB Birds of Britain and Europe. London: Dorling Kindersley, p. 263. ISBN 0-7513-1234-7.
  3. http://www.garden-birds.co.uk/information/lifespan.htm
  4. a b Cooper, JC (1992). Symbolic and Mythological Animals. London: Aquarian Press, p. 194. ISBN 1-85538-118-4.
  5. Šťastný, K., Bejček, V., Hudec, K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice, Praha, Aventinum.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]