Jiřička obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Jiřička obecná

Dvojice jiřiček při sběru hnízdního materiálu
Dvojice jiřiček při sběru hnízdního materiálu
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: vlaštovkovití (Hirundinidae)
Rod: jiřička (Delichon)
Binomické jméno
Delichon urbica
(Linné, 1758)
Rozšíření jiřičky obecné.
Rozšíření jiřičky obecné.
     letní      zimní
Synonyma

Hirundo urbica Linné, 1758

Jiřička obecná (Delichon urbica) je malý pták z čeledi vlaštovkovití.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jiřička v letu

Jiřička obecná je malý pták, dorůstá přibližně 13 cm, v rozpětí křídel měří 26–29 cm a její hmotnost se pohybuje kolem 18,3 g. Svrchu je modrá s ocelovým nádechem,křídla a ocas jsou hnědočerná, kostřec a spodní strana těla je bílá. Bílé opeření má i na nožkách. Pohlaví se zbarvením nijak výrazně neliší mladí ptáci jsou však v porovnání s dospělci na spodní straně tmavší a na křídlech mívají často řídké bílé zbarvení.Také horní strana je méně lesklá.

Díky svému bílému kostřci je v letu dobře odlišitelná od břehule říční, od vlaštovky ji lze navíc dobře odlišit i díky méně vykrojenému ocasu.

Jiřička obecná se často ozývá, zejména pak na hnízdištích, a to krátkým britt nebo "pri-pit",varovný hlas je sijer.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Jiřička obecná je velmi rozšířeným druhem pěvce, jehož evropská populace je odhadována na 60–300 miliónů jedinců.[2] Vyskytuje se ve dvou poddruzích, první, rozšířenější - D. u. urbicum - hnízdí na rozsáhlém území Eurasie od jejího nejzápadnějšího cípu až po střední Mongolsko, zasahuje také do Maroka, Tuniska a severního Alžírska a zimuje na území subsaharské Afriky. Druhý poddruh, D. u. lagopodum, hnízdí v rozmezí od řeky Jenisej na východě po Kolymu a severní Mongolsko a Čínu na jihu; na zimu poté migruje do jižní Číny a jihovýchodní Asie.[3]

K životu preferuje otevřené krajiny s nízkou vegetací, zejména pak pastviny, louky a hospodářskou půdu, nejčastěji i blízko nějaké vodní plochy, ačkoli se může vyskytovat i v horách a zasahovat až po nadmořskou výsku 2 200 m. Na rozdíl od vlaštovek velmi často hnízdí i ve městech, vždy však v takovémto prostředí vyžaduje dostatečně vysoký podíl čistého vzduchu.[4]

V ČR je běžně hnízdícím druhem rozšířeným na celém jejím území. Zdržuje se zde v rozmezí od dubna do září a její populace je zde odhadována na 600 000 - 1 200 000 párů.[1]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo s dvěma mláďaty

Podobně jako ostatní druhy vlaštovkovitých je i jiřička obecná hmyzožravá a svou kořist loví za letu, v období rozmnožování obvykle ve výšce kolem 21 m a maximálně 450 m daleko od svého hnízdiště. Ve své potravě přitom preferuje zejména mouchy, mšice a létající mravence.[3]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Delichon urbicum

Hnízdí v koloniích, které obvykle čítají méně jak 10 párů, ale ve vhodných podmínkách mohou být i velmi početné. Buduje si polokulovitá hnízda, která jsou až na vletový otvor uzavřená a nikoli miskovitá jako u vlaštovky. Staví si je většinou pod převisem střechy na vnějších stěnách budov. Hnízdo je slepeno z hlinitých hrudek a uvnitř vystláno stébly a peřím. V jednom roce může vyhnízdit i dvakrát i třikrát.

Samička snáší 3 až 6 bílých, 1,9×1,33 cm velkých vajíček a po dobu 14–16 dnů je zahřívají střídavě oba staří ptáci, kteří se rovněž dělí o krmení mláďat. Ta hnízdo opouští po 22–32 dnech, ale rodiči jsou stále krmena ještě několik dnů poté.Když jsou jiřičky překvapeny špatným počasím, upadají do strnulého stavu,přičemž snižují tělesnou teplotu a zpomalují své životní pochody.V tomto stavu jsou schopny překonat týdenní nedostatek potravy. Úspěšnost hnízdění u tohoto druhu přitom dosahuje 90 %, do dospělosti se pak dožívá 60–80 % mláďat.Hnízda jiřiček využívají ke hnízdění také vrabci domácí nebo sýkory modřinky.[3]

Predátoři[editovat | editovat zdroj]

Jiřičku obecnou s olibou loví ostříž lesní, ostříž jižní a sokol stěhovavý. Protože jiní dravci jiřičku nedovedou ulovit, zahání je často s vlaštovkami, aby neohrozili jejich mláďata.

Zajímavosti, ochrana[editovat | editovat zdroj]

Jiřička obecná létá rychlostí 74 kilometrů v hodině. Hnízda jiřiček často lidé srážejí kvůli velkému množství trusu hromadícího se pod nimi. Tomu lze snadno zabránit uložením prkna nebo plechu pod hnízdo. Za odměnu vám jiřičky vychytají mouchy. Odstraňování hnízd je od roku 2004 zakázáno (zákon 114/1992 § 5a odst. 1 b)), takže například při rekonstrukci budovy je nutný předchozí souhlas orgánu ochrany přírody, ale ani s tím nesmí dojít k narušení probíhajícího hnízdění. Preventivně lze stavbu opatřit zábranami jako šikmým překlenutím uzavřených pravých úhlů nebo kluzkým povrchem na místech možného hnízdění, jakékoliv plašiče jsou neúčinné. Naopak, jiřičky lze podpořit nainstalováním hnízdních podložek nebo umělých hnízd[5].

Zdroje a reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku House Martin na anglické Wikipedii.

  1. a b Dungel, J.; Hudec, K. (2001): Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Academia Praha, str. 164. ISBN 978-80-200-0927-2
  2. (anglicky) http://www.birdlife.org/datazone/species/index.html?action=SpcHTMDetails.asp&sid=7150&m=0
  3. a b c (anglicky) Turner, Angela K; Rose, Chris (1989): Swallows & Martins: an identification guide and handbook. Boston, Massachusetts, US: Houghton Mifflin. ISBN 0-395-51174-7. str. 226–233
  4. (anglicky) Snow, David; Perrins, Christopher M (editoři) (1998): The Birds of the Western Palearctic concise edition. Oxford: Oxford University Press. str. 1066–1069. ISBN 0-19-854099-X.
  5. (německy)Návod na výrobu umělého hnízda pro jiřičky

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu