Racek chechtavý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Racek chechtavý

Racek chechtavý ve svatebním šatu
Racek chechtavý ve svatebním šatu
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neoghathae)
Řád: dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleď: rackovití (Laridae)
Rod: Chroicocephalus
Binomické jméno
Chroicocephalus ridibundus
Linné, 1766
Synonyma
  • Larus ridibundus

Racek chechtavý (Chroicocephalus ridibundus) je nejběžnější evropský zástupce čeledi rackovitých. Je typickým obyvatelem mořských i vnitrozemských pobřeží v západní, severní, střední i jižní Evropě a na velkém území Asie.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Racek chechtavý v prostém (zimním) šatu
Mladý pták

Racek chechtavý patří se svou délkou 35–38 cm a hmotností kolem 260–350 g mezi malé druhy racků. Má štíhlou postavu, oranžové až červené nohy, bílé břicho, ocas a hrdlo, křídla svrchu světle šedá, s převážně černými konci, v zimě i bílou hlavu s minimálně jednou černou skvrnou za okem. V létě je pro něj typické čokoládově hnědé opeření na hlavě, které pomalu s příchodem zimy mizí. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Mladí ptáci mají hnědá křídla, tmavý ocas a v létě méně viditelné hnědé opeření na hlavě.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Racek chechtavý se živí podobnou potravou jako ostatní racci. V létě vyhledává drobné bezobratlovce (žížaly, hmyz), občas i části rostlin, v zimě pak především odpadky, ale nepohrdne ani potravou, kterou mu u pobřeží nabízejí lidé.

Racek chechtavý patří k opravdu hlasitým dlouhokřídlým ptákům. jeho hlas se nicméně chechtání příliš nepodobá. Nejčastěji u něj můžeme zaslechnout chraptivé „krrrjéé“, „kik“ nebo „kikikik“, kterým se ozývá při hledání potravy. Vžitý název racka chechtavého vznikl zřejmě omylem v době národního obrození, a to nesprávným překladem z německého Lachmöwe. Německé jméno je totiž odvozeno od podstatného jména die Lache (kaluž, tůň) a nikoli od slovesa lachen (smát se).

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí mnohdy i ve velkých koloniích v močálech nebo v rákosí. Hnízdo, které je umístěno na zemi, je tvořeno z rostlinného materiálu mezi řídkou vegetací nebo na trsu trávy. Samice do něj mezi dubnem a červnem klade obvykle 3 špinavě bílá až nazelenalá vejce, na kterých sedí 20–24 dní. Hnízdní péče trvá 35–42 dnů a mláďata dosahují pohlavní dospělosti po dvou letech života.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Racek chechtavý hnízdí v mírném pásu Evropy a Asie od Velké Británie po Kamčatku. Ve 20. století rozšířil svůj areál k západu – zahnízdil na Islandu (1911), v Grónsku (1969) a v roce 1977 v Kanadě, kde nyní hnízdí na atlantském pobřeží západně po Quebec. Populace jsou zčásti stálé, část ptáků táhne přezimovat na jih na atlantské pobřeží Evropy a do oblasti Středozemního moře, asijské populace na severním pobřeží Tichého oceánu. Méně početně zimují v Africe severně rovníku. Vzácně, ale pravidelně zimuje v oblasti Karibského moře, zatoulaní ptáci byli zjištěni až v severní Austrálii, jižní Africe a na Havajských ostrovech.[1]

Ohrožení a početnost v Česku[editovat | editovat zdroj]

Již v dávné minulosti byl racek chechtavý na území Česka početně hnízdícím druhem, především v jižních Čechách (na jediném rybníce bylo ročně uloveno na 3.000 mladých ptáků). Po polovině 19. století se jeho početnost snížila, takže bylo dokonce zakázáno sbírat jeho vejce.[2]

Od první poloviny 20. století se začala početnost racků chechtavých na území České republiky rapidně zvyšovat. Nejvíce párů (200–350 tisíc) u nás hnízdilo v 70. letech. Tento trend však v 80. letech skončil a od té doby počty hnízdících párů v Česku klesají až na 50–100 tisíc hnízdících párů v letech 20012003. Druh je tedy hodnocen pro Česko jako silně ubývající a je zařazen do kategorie zranitelných druhů. Naše největší kolonie se nachází na střední nádrži vodního díla Nové Mlýny na jižní Moravě.[3]

Počet racků chechtavých se do 80. let 20. století zvyšoval na území celé Evropy, zřejmě díky stále menší početnosti dravců a jejich přizpůsobivosti lidské společnosti. Poté však došlo na mnoha místech areálu k výraznému poklesu - mimo České republiky např. v Dánsku (zde o 50 %), Švédsku, Finsku a Lotyšsku. Důvody tohoto poklesu nejsou známy.[4]

V roce 2008 byl Českou společností ornitologickou vyhlášen ptákem roku.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Black-headed Gull na anglické Wikipedii a Lachmöwe na německé Wikipedii.

  1. OLSEN, K. M. O.; LARSSON, H. Gulls of North America, Europe and Asia. Princeton & Oxford : Princeton University Press, 2003.  
  2. FRIČ, Antonín. Obratlovci země české. Praha : [s.n.], 1872.  
  3. ŠŤASTNÝ, K.; BEJČEK, V.; HUDEC. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha : Aventinum, 2006.  
  4. HELDBJERG, H. The recent decline in the population of Blackheaded Gulls Larus ridibundus in Denmark and its plausible causes. Dansk Orn. Foren. Tidsskr.. 2001, roč. 95, s. 19-27. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]