Zvonek zelený

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Zvonek zelený

Samec
Samec

Samice

Samice
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: pěnkavovití (Fringillidae)
Rod: Carduelis
Binomické jméno
Carduelis chloris
(Linnaeus, 1758)
Mapa s rozšířením
Mapa s rozšířením
     hnízdiště     zimoviště     oblasti s celoročním výskytem     oblasti, kam byl zavlečen
Synonyma

Chloris chloris

Vejce v hnízdě

Zvonek zelený (Carduelis chloris) je malý druh pěvce z čeledi pěnkavovitých (Fringillidae).

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Zvonka zeleného poprvé popsal švédský přírodovědec Carl Linné v roce 1758 pod názvem Loxia chloris.[1] Jeho druhové (a někdy i rodové) jméno - chloris - přitom pochází z řeckého khloros, které v překladu znamená zelený nebo žlutozelený.[2]

Je nejblíže příbuzný se zvonkem čínským (C. sinica) a zvonkem žlutoprsým (C. spinoides), s kterými pravděpodobně tvoří tzv. superdruh.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Je velký přibližně jako vrabec, dorůstá délky 14–15 cm, v rozpětí křídel měří 20–23 cm[3] a váží asi 15 g.[4] Má podsadité tělo, velkou hlavu a silný kuželovitý zobák. Je sexuálně dimorfní, zatímco samci jsou zbarveni zeleno-šedě, samice jsou nenápadně šedohnědé s jemnými tmavšími pruhy na svrchní části těla. Končetiny jsou u obou pohlaví červeno-hnědé a oči i letky tmavé, zvláště v letu je pak patrná také žlutozelená skvrna na křídlech a dva žluté pruhy na ocase. Mladí ptáci jsou podobní samicím, ale mají světlejší, tmavě pruhovanou spodinu těla.[3]

Létá ve vlnovkách.

Hlas[editovat | editovat zdroj]

Nejčastěji se ozývá krátkým „gyk“, „kip“ nebo stoupajícím „ťuí“. Zpěv je zvonivý, často předváděný v jakoby netopýřím letu[5] a v základě zní asi jako „djyp-djyp-djyp djýrrrrrrrr-tuj tuj tuj-duit-tjip tjip-tjip-tjip dýrdýrdyýdýr djýrrrrrrr“ ap.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se téměř na celém území Evropy s výjimkou části Skandinávie, Velké Británie a Islandu. Zasahuje též na území západní a střední Asie a severní Afriky a jako nepůvodní druh je dnes zastoupen i na Novém Zélandu, v Austrálii a Uruguayi.[6] Ačkoli je na většině svého areálu rozšíření stálý, populace ze severních oblastí, jakou je zejména sever Skandinávie a Ruska, na zimu migrují.[7]

Evropská populace je odhadována na 14-32 milionů párů,[6] v České republice pak hnízdí v počtu 0,5-1 milionu párů, a to až po nadmořskou výšku 1300 m n. m.[8] Jeho početnost na našem území v posledních letech mírně klesá.[9]

Žije na okrajích lesů, zemědělské půdě, v křovinách, parcích a zahradách.

Chování[editovat | editovat zdroj]

V zimě se často zdržuje v hejnech společně s jinými semenožravými ptáky. Malá volná hejna někdy tvoří i na hnízdní období, v takovém případě si však každý pár obhajuje bezprostřední okolí hnízda.[7]

Živí se především semeny, které louská pomocí svého silného zobáku, ale požírá také pupeny, květy a bobule; pro mláďata hraje zpočátku v potravě důležitou roli drobný hmyz. Často přilétává na krmítka, kde preferuje zejména slunečnicová semena nebo arašídy.[10]

Hnízdí 1× až 2× ročně od března do června.[3] Hnízdo staví obvykle dobře ukryté ve větvích stromů, keřů nebo v popínavých rostlinách. V jedné snůšce je nejčastěji 5 (vzácně 2-7) světlých, 19,9 x 14,5 mm velkých, hnědě skvrnitých vajec,[8] na kterých sedí samotná samice 12-14 dnů. Mláďata pak opouštějí hnízdo po 13-16 dnech.[10]

Zdraví a jeho ochrana[editovat | editovat zdroj]

Zvonci jsou velmi náchylní na onemocnění způsobené parazitickým prvokem Trichomonas gallinae. Při onemocnění je blokován trávící systém a postižení zvonci tak nemohou polykat potravu, jsou načepýření a letargičtí. Dalšími příznaky nemoci jsou zrychlené dýchání a zvracení. Nemoc se přenáší hlavně ve znečištěných a vlhkých krmítkách, proto je doporučeno je občas dezinfikovat a následně opláchnout horkou vodou. V případě zjištění nákazy je nutné na několik týdnů přerušit krmení a krmítka vyčistit. Onemocnění není přenosné na člověka, čištění lze tedy provádět bez obav o vlastní zdraví.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b European Greenfinch (Carduelis chloris) [online]. The Internet Bird Collection, [cit. 2010-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Jobling, James A. (1991). A Dictionary of Scientific Bird Names. OUP. ISBN 0-19-854634-3.
  3. a b c VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 96.  
  4. KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. S. 465.  
  5. BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice : Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 220.  
  6. a b Carduelis chloris [online]. The Red List of Threatened Species, [cit. 2010-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b Verdier d'Europe [online]. Oiseaux.net, [cit. 2010-11-14]. Dostupné online. (francouzsky) 
  8. a b DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 224.  
  9. Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2010-11-14]. Dostupné online.  
  10. a b Greenfinch [online]. British Garden Birds, [cit. 2010-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Trichomonosis in finches and other garden birds [online]. RSPB, [cit. 2010-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]