Josef Košťál

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Josef Košťál (7. listopadu 1851, Neděliště (okres Hradec Králové)[1] – 17. října 1920, Praha[2][3]) byl středoškolský profesor, folklorista, spisovatel povídek pro mládež, autor studií a zvykosloví.

Josef Košťál
Josef Košťál
Josef Košťál
Narození7. listopadu 1851
Neděliště (okres Hradec Králové) Československo
Úmrtí17. října 1920
Praha Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Národnostčeská
VzděláníGymnázium v Hradci Králové, Filozofická fakulta pražské univerzity
PovoláníStředoškolský profesor, folklorista, spisovatel povídek pro mládež, autor studií a zvykosloví
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Dětství strávil Josef Košťál v Nedělišti a Rozběřicích. Základní školu navštěvoval ve Všestarech, kde získal obecné vzdělání. Psát, číst a počítat se naučil ještě před nástupem do školy z popudu otce. V letech 1864 až 1873 navštěvoval gymnázium v Hradci Králové. V tomto období byl také svědkem prusko-rakouské války, zážitky z níž popsal v autobiograficky laděném díle Moje vzpomínky na válku r. 1866. Po úspěšném složení maturitní zkoušky, začal studovat klasickou filologii a češtinu na filozofické fakultě pražské univerzity. Po dostudování se stal suplentem a později i profesorem na nižším gymnáziu v Novém Bydžově. Zde se mu podařilo nasbírat řadu materiálů k jeho studiím a dílům. Od roku 1899 byl profesorem v Praze, na reálném gymnáziu v Truhlářské ulici. Vyučoval češtinu, němčinu, řečtinu a latinu. Do penze odešel v roce 1910.[4]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

S manželkou Františkou, rozenou Bohdaneckou (1854–??) měl sedm dětí, z nichž tři předčasně zemřely.[1]

Aktivity[editovat | editovat zdroj]

Oblíbil si divadlo, které se stalo jeho vášní až do sklonku jeho života. V ochotnických souborech vystupoval i po dobu svých univerzitních studií. Divadlu se věnoval převážně o prázdninách a ke konci svého života, kdy v Kostomlátkách u Nymburka režíroval dětská představení.[4]


Dílo[editovat | editovat zdroj]

Na dílo mělo vliv prostředí, ze kterého autor pocházel i jeho dětství. V díle se snaží popsat život na venkově v období 19. století. Zaměřuje se na jednotlivé zvyky, tradice, pověry i na ústní lidovou slovesnost.[5] Již od svých studií se věnoval národopisu. Jeho snaha zachytit život českého lidu vyústila ve shromáždění více než 20 000 zvyků a pověr, které slyšel na venkově. Ty doplnil o výtahy ze sbírek K. J. Erbena, F. Bartoše, Č. Zíbrta a z beletrie B. Němcové, Karoliny Světlé a A. V. Šmilovského.[6]

Své práce uveřejňoval ve Výročních zprávách novobydžovského gymnázia a ve zprávách pražského novoměstského gymnázia. Nakladatele pro své dílo našel až u F. Popelky, který vydal jeho národopisnou studii Dětský věk.[5]

Knižní vydání[editovat | editovat zdroj]

  • Ptactvo v názorech, pověrách a zvycích lidu českého (Ve Velkém Meziříčí, Šašek a Frgal, 1895)
  • Živočišstvo v podání prostonárodním (Ve Velkém Meziříčí, Šašek a Frgal, 1900)
  • Dětský věk (Praha, Fr. Popelka, 1891)
  • Pohádky, báchorky a pověsti (Díl 1; Telč, E. Šolc, datum vydání neurčeno a Šolc a Šimáček 1920)
  • Lidová mluva na Bydžovsku (Praha, nákl. vl., 1902)
  • Rostlinstvo v podání prostonárodním (Šašek a Frgal, 1902)
  • Ze světa pohádek a bájí (pro mládež dospělejší; V Praze, Dr. Frant. Bačkovský, 1903)
  • Pohádky, báchorky a pověsti (Telč, E. Šolc, 1905-1909)
  • Drobné báje, pohádky, báchorky a pověsti (Telč, Emil Šolc, 1910-1911 a 1920)
  • Čarodějnice a čaroděj v tradici lidové (Praha, Šolc, 1919 a 1920)
  • Drobné báje a pověsti (svazek 4; Praha, Emil Šolc, 1919] Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Pohádky, báchorky a pověsti (Díl 2.; Praha, Šolc a Šimáček, 1922)
  • Drobné črty (z literární pozůstalosti; Chotěboř, 1924)
  • Moje vzpomínky na válku r. 1866 (K šedesátému výročí bitvy u Chlumu; Chotěboř, 1925)
  • Nerosty v podání prostonárodním (Oheň, Poklad; V Praze, 1928)

Časopisecké příspěvky[editovat | editovat zdroj]

Přispíval do Bydžovských listů, Časopisu přátel starožitností, Český lidČeského lidu, Hlasatele, Jitřenky, Kurýra, Literárních listů[zdroj?], Mladého čtenáře, Stráže nad Cidlinou, Ratibora, Světa zvířat, Venkova, Zábavných listů, Zlaté Prahy. Dále přispíval do kalendářů, do Kottova Slovníku česko-německého a Ottova Slovníku naučného.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Soupis pražských obyvatel, Košťál Josef
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Gotharda v Bubenči, sign. BBČ Z22, s. 146
  3. ↑ foto a úmrtní oznámení. Český svět. 4. 11. 1920, s. 118. Dostupné online. 
  4. ↑ a b BARTŮŠKOVÁ, Sylva. Lexikon české literatury. Díl 2, sv. 2, K-L. Praha: [s.n.], 1993. ISBN 80-200-0345-2. S. 878–879. 
  5. ↑ a b c BENÝŠKOVÁ JARMILA, František Vích. Literární Hradec Králové: slovníková příručka. Hradec Králové: Okresní knihovna, 1994. 180 s. ISBN 80-85059-10-X. S. 82. 
  6. ↑ BARTŮŠKOVÁ, Sylva. Lexikon české literatury. Díl 2, sv. 2, K-L. Praha: [s.n.], 1993. ISBN 80-200-0345-2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Košťál
  • BENÝŠKOVÁ, Jarmila; VÍCH, František. Literární Hradec Králové: slovníková příručka. 1. vyd. Hradec Králové: Okresní knihovna, 1994. 180 s. ISBN 80-85059-10-X. S. 82. 
  • Dopis z literární pozůstalosti prof. J. Košťála. 3. vyd. [s.l.]: Osvěta lidu 25, 1922. 1 s. 
  • HORÁK, J. Josef Košťál 1851–1920. 1. vyd. [s.l.]: Národopisný věstník českoslovanský 14, 1921. S. 109–111. 
  • HORÁK, J. Československá vlastivěda II. Člověk. Praha: Národopis československý, 1933. S. 401 109-111. 
  • J. B. P. Josef Košťál – otec pověr. Vzpomínka jubilejní. [s.l.]: Ratibor 18, 1901. S. 645–646. 
  • J. P. Josef Košťál – otec pověr. Vzpomínka jubilejní. [s.l.]: Ratibor 18, 1901. S. 645–646. 
  • J. P. Josef Košťál. [s.l.]: Český lid XI, 1902. S. 110. 
  • JEŘÁBEK, R. Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Biografická část. Praha: [s.n.], 2007. S. 117. 
  • Josef Košťál. In: Masarykův slovník naučný 4. Praha: [s.n.], 1929. S. 123. 
  • Josef Košťál. In: Ottův slovník naučný 14. Praha: [s.n.], 1899. S. 968. 
  • Josef Košťál. In: Ottův slovník naučný nové doby 3/2. Praha: [s.n.], 1835. S. 788. 
  • KOŘÍNEK, A. Josef Košťál. In: Výroční zpráva vyššího gymnasia českého v Praze II.. Praha: [s.n.], 1911. S. 22. 
  • PEŠEK, J. Profesor Josef Košťál. Časopis pro dějiny venkova 7. 2. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1921. S. 59–64. 
  • Profesor Josef Košťál. In: Moje vzpomínky na válku r. 1866. K šedesátému výročí bitvy u Chlumu. Vydáno podporou ČSAV v Praze. 2. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1925. S. 73–75. 
  • Vzpomínka na sběratele prof. Josefa Košťála. 45. vyd. [s.l.]: Týden 14, 1939. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Košťál&oldid=23286555“