Sova pálená
|
|
||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 sova pálená
|
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
| Tyto alba (Scopoli, 1769) |
||||||||||||||||
 Rozšíření sovy pálené (zeleně).
|
Sova pálená (Tyto alba) je široce rozšířený druh sovy z čeledi sovovitých (Tytonidae).
Obsah |
Synonyma [editovat]
- Strix alba Scopoli, 1769
- Lechusa stirtoni Miller, 1956
Popis [editovat]
.jpg)
Sova pálená je středně velká sova měřící na délku 29-44 cm a vážící obvykle 250 až 450 g. Má dlouhá, nádherně zbarvená křídla, která v plném rozpětí dosahují 80 až 90 cm. Břicho, dlouhé končetiny, hlava a spodní strany křídelních per jsou čistě bílé až našedlé a na hlavě má sova pálená nezaměnitelný srdcovitý obličej s dvěma velkýma černýma očima a růžovým zobákem. Svrchní strana křídelních per a hlavy je zbarvena v kombinaci s černou a oranžovou. Při letu jsou nápadné i zubaté okraje vnějších letek a krátký ocas. Již okolo roku 2009 byla předními českými ornitology zaznamenána nápadná ztráta peří v oblasti crania (tj. lebeční), kterýžto úkaz se stal předmětem mnoha vášnivých debat, jež zaznamenaly svůj největší rozpuk v lednu až květnu 2013. Spekuluje se o negativním vlivu znečištění ovzduší na imunitu tohoto druhu i o možnosti výskytu nového parazita, jenž by mohl sovy pálené napadat.
Rozšíření a početnost [editovat]
Sova pálená je nejrozšířenější ze všech druhů sov a vůbec jedním z nejrozšířenějších ptáků na Zemi, jelikož obývá každý kontinent kromě Antarktidy. Nepřítomná je zpravidla na území Kanady, Aljašky, Grónska, až na výjimky ve střední a východní Asii, Sahary, Nového Zélandu, některých tichomořských ostrovů, části Ruska, Švédska, Finska a dalších. Obývá převážně otevřené krajiny, převážně pak hospodářskou půdu jako jsou pole a louky, okraje lesů, slatiny, vřesoviště, savany a křovinaté plochy.
Mezi největší predátory sovy pálené patří vačice, mývalové, některé druhy hadů a jiných dravců, převážně pak jestřábů, orlů a větších sov (včetně výra virginského a výra velkého). I přesto, že je oficiálně uznána jako málo dotčený druh [1], na některých územích se díky změnám zemědělských technologií snížily potravní zdroje a zapříčinilo to, že je v současnosti v některých oblastech dosti vzácná. Vzorným příkladem je i Evropa a i Česká republika, kde byl v posledních letech zaznamenán drtivý pokles v přírodě žijících jedinců. Hnízdní stavy se u nás odhadují pouze na 400 - 700 párů [2], což vedlo k zařazení sovy pálené v Česku podle zákona č. 114/1992 Sb. mezi silně ohrožené druhy [2]. Ochranná opatření jsou tedy naprosto nezbytná a několik zemědělských ploch zemědělci pro dobro sov pálených ani neobdělávají pod záměrem přilákat dostatek hlodavců, hlavní potravy tohoto ptáka.[zdroj?] Nezbytné je také zajištění otevřených vletových otvorů do úkrytu v krovech domů, kde se přes den velice rádi ukrývají.
Způsob života [editovat]
Sova pálená je stálý pták s noční aktivitou. V letu vydává dlouhé, protáhlé „chryií“, samice na hnízdě chraptivé zvuky. Mláďata škemrají o potravu syčivým hlasem, který je v noci slyšitelný na velkou vzdálenost. Pokud se cítí ohrožena, obvykle se vrhnou na záda a začnou mlátit svýma silnýma nohama s ostrými drápy, což se obvykle jeví jako efektivní obrana.[zdroj?]
Potrava a lov [editovat]
Živí se převážně malými obratlovci, zvláště hlodavci (hraboši, křečky polními a různými druhy myší), ale loví také ptáky a plazy, občas i hmyz.
Podobně jako ostatní sovy létá nízko a velice tiše, k čemuž jí napomáhá i drobné zoubkování na předních letkách, které rovnoměrně přenáší proud vzduchu přes celé křídlo. Přesně zaměřit kořist i v úplné tmě ji umožňuje sluch, který dokáže zachytit i kořist, která je několik centimetrů pod sněhem. V tu chvíli se na kořist vrhá velkou rychlostí, v posledním okamžiku vymrští nohy s ostrými drápy, kterými kořist uchytí a usmrtí. Velice dobře vyvinutý je i zrak, který plní význačnou, ale ne tak podstatnou roli při lovu jako sluch. V porovnání s jinými sovami má sova pálená vyšší rychlost metabolismu, což způsobuje, že vyžaduje větší přínos potravy.[zdroj?] Nicméně patří k největším lovcům škodných hlodavců, což oceňují hlavně zemědělci.
Jelikož polyká kořist vcelku, včetně kostí a srsti, musí se těchto nestravitelných částí zbavovat pomocí vydávení vývržků. Tak se děje zhruba 6 až 7 hodin po spolknutí kořisti,[zdroj?] kdy se sova připravuje na vyvrhování nestravitelných částí, které se svinou do vývržku v podobě kostí obalených srstí a peřím a nakonec vydáví; znovu se tak děje zhruba po 24 hodinách.[zdroj?]
Rozmnožování [editovat]
Tok za příznivějších podmínek začíná již v únoru, obvykle probíhá až v březnu. Sova pálená si hnízdo nestaví a vejce klade obvykle do stromových dutin, tmavých koutů opuštěných a prázdných staveb, ale také do prázdných půd a podkroví obydlených budov. V jedné snůšce bývá obvykle 4 až 7 čistě bílých vajec, na kterých sedí samice, zatímco samec pro ni obstarává potravu. Jelikož se mláďata můžou líhnout i po dvoudenním intervalu, jsou mezi sebou značně velikostně rozdílná. Ve věku tří týdnů již dokáží sama požírat přinesenou potravu a ve věku 60 dnů jsou vzletná.
Poddruhy [editovat]
U sovy pálené rozeznáváme 36 poddruhů, které se liší ve zbarvení peří. Například poddruh T. a. alba obývající Západní Evropu má břicho téměř čistě bílé, zato poddruh T. a. guttata obývající část Střední Evropy má břicho naoranžovělé.
Kompletní přehled poddruhů [editovat]
- T. alba affinis
- T. alba alba
- T. alba bargei
- T. alba bondi
- T. alba contempta
- T. alba crassirostris
- T. alba deliculata
- T. alba deroepstorffi
- T. alba detorta
- T. alba erlangeri
- T. alba ernesti
- T. alba furcata
- T. alba gracilirostris
- T. alba guatemalae
- T. alba guttata
- T. alba hauchecorni
- T. alba hellmayri
- T. alba hypermetra
- T. alba insularis
- T. alba interposita
- T. alba javanica
- T. alba lucayana
- T. alba lulu
- T. alba meeki
- T. alba nigrescens
- T. alba niveicauda
- T. alba poensis
- T. alba pratincola
- T. alba punctatissima
- T. alba schmitzi
- T. alba stertens
- T. alba sumbaensis
- T. alba subandeana
- T. alba thomensis
- T. alba tuidara
- T. alba zottae
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Barn Owl na anglické Wikipedii.
- ↑ http://www.iucnredlist.org/search/details.php/48495/all
- ↑ a b http://biodiverzita.arnika.org/sova_p.htm
Externí odkazy [editovat]
