Výreček malý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Výreček malý

Výreček malý
Výreček malý
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: sovy (Strigiformes)
Čeleď: puštíkovití (Strigidae)
Rod: výreček (Otus)
Binomické jméno
Otus scops
Pennant, 1769
Rozšíření výrečka malého
Rozšíření výrečka malého
     hnízdiště     celoročně     zimoviště
Výreček malý - srovnání velikosti s lidskou rukou

Výreček malý (Otus scops) je malý druh sovy z čeledi puštíkovití.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Výreček je velmi malou sovou s pernatými oušky na hlavě. Dosahuje rozpětí křídel mezi 45–63 cm (jedno křídlo měří obvykle okolo 16 cm).[1][2] Váží zhruba 70-85 g[3], výjimečně přes 100 g. Typickými barvami peří jsou hnědá, šedá a černá s příměsí bílé. Výreček dokáže dokonale splynout s okolním prostředím, jeho maskování velmi připomíná kůru běžných stromů.

Rozšíření a biotop[editovat | editovat zdroj]

Výreček je rozšířen především v jižní a východní Evropě a v západní Asii. Na zimu odlétá do střední Afriky, odkud se na jaře (obvykle ve druhé polovině dubna) vrací. Hnízdí v listnatých a smíšených lesích, lesostepích, hájích, parcích a zahradách.[4] V České republice je extrémně vzácný. Poprvé zde byl spatřen hnízdit v roce 1998, od té doby je zaznamenáno každoročně několik pozorování.[5] Počet hnízdících párů je zcela nepatrný, dosahuje 1-3.[3]

Život a rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí v dutinách, škvírách a výklencích ve zdi, případně v opuštěných hnízdech, vlastní hnízdo si nestaví. Hnízdiště vybírá samec, intenzivně ho brání a láká do něj samici monotónním pískáním.[6] Samice dá najevo spokojenost s hnízdem tím, že na něm zůstane přes den. Klade 2-8 (nejčastěji 4-5) bílých vajec. Na hnízdě sedí sama, samec jí při tom krmí. Za 24-26 dní se vylíhnou mláďata, o něž pečují oba rodiče. Po třech týdnech dokáží mláďata opustit hnízdo, ale zdržují se stále v jeho okolí a rodiče je krmí a pomáhají s prvními lovy. Výreček se dožívá až 12 let.[1][3]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Výreček malý loví v podvečer a v noci a to především různé druhy hmyzu. Po úlovku pátrá ze svého stanoviště na větvi. Jako všechny sovy má zúžený zorný úhel, ale dokáže to kompenzovat otáčením hlavy. Jeho kořistí jsou nejčastěji sarančata, kobylky, vážky, cikády, mouchy, různí brouci, můry, škvoři, housenky a mravenci. Dále konzumuje jiné členovce jako jsou stonožky, mnohonožky, pavouci a žížaly. Loví i různé malé hlodavce - hraboše, myši, myšice a rejsky. Výjimečně zabije ještěrky, žáby, malé hady nebo drobné ptáky, např. hýla či strnada. Malou kořist konzumuje celou (létavému hmyzu ale obvykle trhá křídla), větší úlovek si natrhá na části. Ptáky před pozřením oškube.[1][3]

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Podle IUCN je výreček veden jako málo dotčený (least concern). Odhaduje se, že na světě žije 1 000 000 - 3 000 000 jedinců, přičemž většina tohoto počtu je v Evropě. Populační trend je nicméně úbytek.[7] Zcela jiná je situace v České republice, kde jde o ptáka nesmírně vzácného a přísně chráněného.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Příroda.cz: Výreček malý
  2. BioLib: Otus scops
  3. a b c d e ČERVENÝ, Encyklopedie myslivosti, s. 217.
  4. SVENSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha : Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6.  
  5. Výreček malý na Plzeňsku 2012
  6. Zvuk výrečka malého
  7. IUCN: Otus scops

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERVENÝ, Jaroslav a kolektiv. Encyklopedie myslivosti. Ottovo nakladatelství, Praha 2003.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Otus scops ve Wikimedia Commons