Puštík bělavý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Puštík bělavý

Puštík bělavý
Puštík bělavý
Vědecká klasifikace
Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: Strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: Ptáci (Aves)
Podtřída: Letci (Neognathae)
Řád: Sovy (Strigiformes)
Čeleď: Puštíkovití (Strigidae)
Rod: Puštík (Strix)
Binomické jméno
Strix uralensis
L., 1758
Mapa rozšíření puštíka bělavého
Mapa rozšíření puštíka bělavého

Puštík bělavý (Strix uralensis) je noční pták z čeledi puštíkovití. Žije v Evropě a Asii, na českém území se vyskytuje jen velmi vzácně v oblasti Beskyd a Šumavy a Českého lesa.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se v Evropě v její severní a severovýchodní části (Švédsko, Finsko, Pobaltí) a v severní části Asie (Rusko) až po Koreu a Japonsko. Izolované populace se vyskytují v Karpatech a jejich blízkém okolí a ve východní a severovýchodní části Alp a jejich předhůří.

V České republice se vyskytuje jen velmi vzácně ve dvou oblastech: jednak v pralesních rezervacích v Beskydech, jednak bylo zaznamenáno jeho hnízdění v oblasti Šumavy a Českého lesa, kde byl od 30. do 70. let 20. století považován za vyhynulý druh. Současný výskyt v této oblasti je výsledek bavorského i českého reintrodukčního programu. Počet hnízdících párů se v Národním parku Šumava odhaduje na 15 až 20 párů[1], na Slovensku jde o 400-500 hnízdících párů.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Ve středoevropských podmínkách se vyskytuje v lesích nad 400 metrů nad mořem, v oblibě má zejména staré bučiny.

Puštík bělavý v ZOO Praha

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Puštík bělavý vypadá jako výrazně větší, mohutnější a světlejší puštík obecný (délka těla asi 60 cm) a má ve srovnání s ním zřetelně delší ocas. Rozpětí křídel dosahuje obvykle okolo 120 cm, výjimečně až 170 cm. Zbarven je zpravidla nápadně světle, vyskytují se však i tmavá varianta. Obličej je okrouhlý, oči černohnědé. Samec a samice se navzájem neliší, samice však dorůstají větší mohutnosti (samec 540-730 g, samice 720-1200 g). Sezónní varianty zbarvení neexistují. Většinou je aktivní po setmění, ale občas loví i ve dne.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Puštík bělavý má velmi charakteristický hlasový projev: divoké „hu-hauhauhau“, resp. „vůhu-hu-hu“ s důrazem na první slabiku (trochu se podobá projevu holuba hřivnáče). Samice reaguje výkřiky „hé“ nebo „ve“, případně (v blízkosti hnízda) „chrú-chru-chru“. Potravu tvoří hlodavci a další drobní savci, ptáci a hmyz. Tato sova je velmi nebojácná a dokáže urputně a agresivně bránit své hnízdo před jakýmkoli vetřelcem. Ve Švédsku dostal puštík pro tento povahový rys jméno "slaugula" tj. "útočná sova".[2]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Puštík bělavý, mládě

Puštík bělavý hnízdí v dutinách stromů nebo starých hnízdech dravců. Samice snáší 1-5 (obvykle 2-4) bílá vejce, na kterých sedí sama po dobu 27-34 dnů (ve středoevropských podmínkách zpravidla v dolní polovině rozptylu). Mláďata krmí rodiče asi 5 týdnů, po vylétnutí je ještě asi jeden měsíc přikrmují. Stejně jako u dalších puštíků rodiče své hnízdo urputně brání před vetřelci, výjimečně napadnou i člověka.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Na Šumavě žije 20 párů puštíka bělavého, ČTK, 28.8.2009
  2. KVASNICA, Jaroslav Monte. "Nebojácný lesní duch: Puštík bělavý - "neviditelná" sova". Příroda, 7-8/2010, s. 36.

Použitá literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu