Sýc rousný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Sýc rousný

Sýc rousný
Sýc rousný
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: sovy (Strigiformes)
Čeleď: puštíkovití (Strigidae)
Rod: sýc (Aegolius)
Binomické jméno
Aegolius funereus
(Linnaeus, 1758)
Rozšíření sýce rousného (zeleně)
Rozšíření sýce rousného (zeleně)

Sýc rousný (Aegolius funereus) je menší druh sovy z čeledi puštíkovitých (Strigidae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Velikostí i vzhledem připomíná sýčka obecného (délka těla 22–27 cm, rozpětí křídel 50–62 cm). Hmotnost samců se pohybuje mezi 95-110 g, samic mezi 123-210 g. Svrchu je hnědý, s bílým skvrněním a světlým pruhem při kořeni křídla, spodina je bělavá, hnědě pruhovaná. Závoj je světlý, černě ohraničený, duhovka jasně žlutá, zobák žlutý a peří na nohou bílé. Obě pohlaví jsou zbarvena podobně, mladí ptáci jsou převážně čokoládově hnědí.[1][2]

Hlasem je dudkovi podobné, hlasité pupupupupu, kterým se ozývá zvláště zjara.[2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí v zóně tajgy v Severní Americe i Eurasii, izolovaně i jižněji. Stálý až potulný.[2]

V České republice hnízdí zejména v horských oblastech, proniká však i do nižších poloh. Celková početnost byla v letech 2001–2003 odhadována na 1500–2000 párů[3] (oproti 550-800 párům v letech 1989-89).[2] Zvláště chráněný jako silně ohrožený druh.[4]

Žije hlavně v rozlehlých starých jehličnatých lesích, místy obývá i čistě listnaté porosty.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Loví především drobné hlodavce, zvláště hraboše, dále menší ptáky a příležitostně i hmyz. Pokorný určil na základě analýzy vývržků nalezených v Jizerských horách a Krkonoších v letech 1992-96 podíl hlodavců v potravě sýce rousného na 96,5 %, ptáků na 3,4 % a hmyzu na 0,1 %. Na kořist číhá z větví stromů a překvapuje ji rychlým výpadem, někdy loví i za letu.[2]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo se snůškou a zbytky kořisti v hnízdní budce

Hnízdí 1×, výjimečně 2× ročně v dutinách stromů vytesaných datlem nebo žlunou, případně i v budkách. Podestýlkou bývá jen vrstva ze zbytků kořisti a vývržků. Snůška čítá 4-7 (2-8) čistě bílých vajec o velikosti 32,5 x 26,5 mm. Inkubační doba trvá 26-27 dnů, na vejcích sedí pouze samice, které samec přináší do hnízda potravu. Většinou sám obstarává potravu i pro mláďata, kterou u vchodu nebo v dutině předává samici. Mláďata hnízdo opouští obvykle po 30-35 dnech.[2][5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SVENSON, L. a kol.. Collins Bird Guide (2nd edition). London : HarperCollins Publishers, 2010. ISBN 9780007267262.  
  2. a b c d e f g HUDEC, Karel; ŠŤASTNÝ, Karel a kol.. Fauna ČR Ptáci 2/II. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1114-5.  
  3. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha : Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.  
  4. Seznam zvláště chráněných druhů ptáků v ČR [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2011-12-17]. Dostupné online.  
  5. DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu