Žížaly

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Žížaly (rozcestník).

Wikipedie:Jak číst taxobox Žížaly

žížala obecná
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: kroužkovci (Annelida)
Podkmen: opaskovci (Clitellata)
Třída: máloštětinatci (Oligochaeta)
Řád: Haplotaxida
Podřád: žížaly (Lumbricina)
čeledi

Žížaly jsou největší máloštětinatci a jsou, společně s pijavicemi, nejznámějšími kroužkovci. Klasické systémy je umístily do řádu Opisthopora, podle kladistického přístupu jsou řazeny do podřádu Lumbricina (řád Haplotaxida).

Je známo přes 5 500 druhů žížal. Jsou rozšířené na celém světě s výjimkou polárních a pouštních oblastí. Nejmenší druhy jsou velké jen dva centimetry, největší dosahuje délky i přes tři metry. Zajímavostí je, že žížala svítivá jako jediná vylučuje sliz, který na vzduchu světélkuje.[1]

V mírných zeměpisných šířkách jsou nejhojnější druhy z čeledi žížalovití (Lumbricinae); v Česku je hojná žížala obecná a žížala hnojní. Naším nejdelším druhem je hlubinná žížala Allolobophora hrabei dorůstající až půl metru.[pozn. 1] Tento středoevropský druh žije v sprašových půdách teplých oblastí, např. na Pálavě.[3]

Žížaly mají značný význam pro ekosystém. Svojí činností vytvářejí v půdě malé kanálky, které provzdušňují půdu. Žížaly vstřebají za 24 hodin tolik potravy, kolik samy váží. Ve střevu žížal žije obrovské množství mikroorganismů, takže jejich výměšky mají daleko větší mikrobiální aktivitu než polykaná zemina. Tak vzniká humus vázaný na jíl – tedy právě to, co tvoří strukturní úrodnou půdu. Výzkumu významu žížal při tvorbě humusu se dlouhodobě věnoval Charles Darwin. Dospěl k překvapivě vysokému číslu 2,5 kg metamorfovaného humusu na m² ročně. Žížaly často vylézají během deště na povrch, kde se pak pohybují. Dělají tak proto, aby se neudusily ve vodě (dýchají celým povrchem těla), která se dostane do jejich chodbiček a tunýlků.[4]

Často se také využívají v rybářství jako návnada při rybolovu.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Z jiných kontinentů jsou známy delší druhy. Australská žížala Megascolides australis dorůstá běžně metrové délky, dokáže se však při lezení roztáhnout na délku přes 3 m. Pravděpodobně nejdelší doloženou je africká žížala Microchaetus rappi. Běžně dorůstá délky necelých 1,5 m; v 30. letech 20. století byl však v Transvaalu nalezen jedinec dlouhý 6,7 m s hmotností přes 1,5 kg.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KINDERSLEY, Dorling. 1001 otázka a odpověď. 1. vyd. Bratislava : TIMY spol. s.r.o., 1996. ISBN 80-88799-24-4. S. 15 a 57.  
  2. Largest Earthworms in the World
  3. PIŽL, Václav. Žížaly České republiky = Earthworms of the Czech Republic. 1. vyd. Uherské Hradiště : Přírodovědný klub v Uherském Hradišti, 2002. ISBN 80-86485-04-8. S. 10, 41.  
  4. Žížala obecná – nejznámější hermafrodit [online]. [cit. 2008-04-11]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]