Pijavice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Pijavice

Popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Oddělení: trojlistí (Triblastica)
Kmen: kroužkovci (Annelida)
Třída: opaskovci (Clitellata)
Podtřída: pijavice (Hirudinea)
Lamarck, 1818
Řády
pijavka lékařská Hirudo medicinalis

Pijavice (Hirudinea) jsou kroužkovci blízce příbuzní máloštětinatcům. Je známo asi 300 druhů.[1]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Tři čtvrtiny druhů jsou hematofágní parazité, živí se krví obratlovců. Menšina druhů se živí dravě a loví jiné bezobratlé. Pijavice žijí převážně ve sladkých vodách, ale i v mořích, ve vlhkých tropech se vyskytují i suchozemské pijavice.[1] Pohybují se tzv. piďalkovitým pohybem, nebo plaváním. Pijavice mají také schopnost regenerace, ta je však ve srovnání se žížalou obecnou podstatně menší.

Stavba těla[editovat | editovat zdroj]

Dosahují rozměrů od méně než 1 cm po až 30 cm, a to samozřejmě v závislosti na druhu.[1] Tělo pijavice se skládá z 33 segmentů.[1] Vnější segmentace ale neodpovídá té vnitřní, na jeden pravý segment s vnitřními orgány připadá 5-7 vnějších segmentů (heteronomní segmentace). Stejně jako máloštětinatci vytvářejí opasek, u většiny druhů ale scházejí štětinky.

Tělo mají oválné, na obou koncích opatřené přísavkami, větší přední a menší zadní. Zadní přísavka slouží pouze k přichycování. Přední je součástí trávícího ústrojí, skládá se z chitinové čelisti a hltanu, kde ústí žlázy vylučující hirudin (enzym, který zabraňuje srážení krve). U hematofágních druhů se druhotně rozvětvila trávící soustava do několika výběžků, v nichž se po nasátí ukládá větší množství krve. Pijavice dýchají celým povrchem těla, cévní soustava je uzavřená. Vylučovací soustavu tvoří metanefridie.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Pijavice jsou hermafrodité, mají samičí i samčí pohlavní orgány. K přenosu spermatu dochází při kopulaci. Pijavice, stejně jako například žížaly, shromažďují oplozená vajíčka v opasku. Z opasku jsou poté vajíčka uvolněna v kokonu. Kokony vodních pijavic se nacházejí na vodních rostlinách a kamenech. Noví jedinci se vyvíjejí přímým vývojem.

Systém[editovat | editovat zdroj]

V souvislosti s rozvojem genetických přístupů samozřejmě bylo zjištěno množství nových poznatků o fylogenezi pijavic. Pijavice jsou blízcí příbuzní skupin Acanthobdellida a Branchiobdellida; společně s pijavicemi tvoří monofyletickou skupinu. Zdá se, že pijavice a jejich uvedení příbuzní jsou sesterskou větví žížalic (Lumbriculidae), což mimo jiné znamená, že by máloštětinatci („Oligochaeta“) v dnešním pojetí nebyli přirozený taxon (pijavice by měly být řazeny dovnitř této máloštětinatců).[2]

Pijavice žijící v Česku[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam pijavic v Česku.

Příkladem u nás žijících druhů jsou:

  • pijavka koňská – žije v rybnících, živí se různými vodními živočichy, především hmyzem a měkkýši,
  • pijavka bahenní (hltanovka bahenní) – je velmi hojná pod kameny i ve znečištěných vodách. Vysává drobné vodní živočichy a přenáší parazity,
  • chobotnatka rybí (pijavka rybí) – je asi 4 cm dlouhá s velkou zadní přísavkou. Saje krev na rybách (především kaprovitých) a přenáší i různé krevní cizopasníky,
  • pijavka lékařská – živí se krví, využívala se k lékařským účelům. V Česku je vzácná, několik jedinců najdeme pouze na Moravě. Hojně je rozšířená ve Francii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. Praha : Triton, 2007. (Vyd. 1) ISBN 978-80-7387-008-9. S. 318.  
  2. SYCHRA, Jan; SCHENKOVÁ, Jana. Pijavice české republiky na počátku 21. století. Živa. 2009, čís. 6.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu