Žížala hnojní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Žížala hnojní

Žížala hnojní
Žížala hnojní
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: kroužkovci (Annelida)
Podkmen: opaskovci (Clitellata)
Třída: máloštětinatci (Oligochaeta)
Řád: žížaly (Opisthopora)
Čeleď: žížalovití (Lumbricidae)
Rod: Eisenia
Binomické jméno
Eisenia fetida
(Savigny, 1826)

Žížala hnojní (Eisenia fetida) je kroužkovec specializující se na dekompozici organického odpadu.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Délka těla je 50–150 mm. Zbarvení je „tygrované“. Prostomium je epilobické.[1]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Přirozeným biotopem jsou silně zamokřené půdy v listnatých i jehličnatých lesích.[1] Daří se jí v hnijící vegetaci, kompostu nebo hnoji. V půdě se vyskytují výjimečně, vyhledávají podmínky, v kterých ostatní žížaly nedokáží přežít.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Žížala hnojní je původně palearktický druh,[1] dnes žije na všech kontinentech kromě Antarktidy.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Potravu tvoří rostlinné zbytky a zbytky živočišného původu.[zdroj?]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Žížala hnojní je vedle Eisenia andrei nejčastěji chovaný druh ve vermikulturách. Používána je nejen k zvětšení kvality hnojiv, ale i pro rybolov. Z rybářského hlediska se nejvíce hodí pro lov těchto druhů: lína, kapra, karase, okouna, candáta, sumce ve velkém množství, parmy, ostroretky, amura a jelce.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Pižl 2002, s. 88.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PIŽL, Václav. Žížaly České republiky: Earthworms of the Czech Republic. Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti. Supplementum č. 9/2002. 154 s. ISBN 80-86485-04-8 S. 17, 18, 19, 30, 35, 88–89, 142, 150.
Žížaly hnojní na okraji kompostovací nádoby