Lelek lesní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Lelek lesní

Lelci lesní na ilustraci od J. F. Naumanna (vpředu samec, za ním samice a v pozadí mladý pták)
Lelci lesní na ilustraci od J. F. Naumanna (vpředu samec, za ním samice a v pozadí mladý pták)
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: lelkové (Caprimulgiformes)
Čeleď: lelkovití (Caprimulgidae)
Rod: lelek (Caprimulgus)
Binomické jméno
Caprimulgus europaeus
L., 1758
Caprimulgus europaeus distr.png
     Letní stanoviště

     Známá zimoviště

✳  Možná zimoviště

Lelek lesní

Lelek lesní (Caprimulgus europaeus) je společně s podobným lelkem rudokrkým (C. ruficollis) jediným druhem lelka v Evropě.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Velikosti kosa; dorůstá délky 25 – 28 cm, v rozpětí křídel měří 57 – 64 cm[2] a váží 41 - 101 g.[3] Štíhlý, celý převážně černo-šedo-hnědý, s velkýma černýma očima, nápadně malým, avšak velmi širokým zobákem, dlouhými úzkými křídly a dlouhým ocasem. Obě pohlaví jsou velmi podobná, samci se liší bílými skvrnami na ocase a křídlech. Mladí ptáci se podobají samicím, jsou však méně kontrastně zbarvení.[3][4]

Hlas[editovat | editovat zdroj]

Samci se večer a v noci ozývají kolísavým cvrčivým „errrrerrrr...“. Při vzletu „guek“.[4]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí v rozmezí od severozápadní Afriky jihovýchodně po jezero Bajkal a východně po Čínu. V Evropě je zastoupen na většině území, včetně většiny středomořských ostrovů; chybí pouze na Islandu, v severním Skotsku, severní Skandinávii a Rusku a v jižní části Peloponésu. Přísně tažný druh zimující v subsaharské Africe, jižně až po Jihoafrickou republiku. Zcela izolované zimoviště se pravděpodobně nachází také na východním pobřeží Arabského poloostrova. Hnízdiště opouští na konci srpna a v září, ze zimovišť přilétá na přelomu dubna a května.[2][5][6]

Hnízdí v lesích, zvláště v borech na pískách, s pasekami a průseky, na jejich okrajích a na vřesovištích.[4][6]

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

Lelek hnízdil původně v nižších polohách celého území České republiky, v posledních desetiletích však stále ubývá a z mnoha oblastí zcela vymizel. Dnes hnízdí pravidelně především na Hodonínsku (největší populace u nás), dále v severních Čechách (Ralsko) a v jižních Čechách (Třeboňsko). Mezi lety 198589 byla jeho početnost v Česku odhadována na 600–1200 párů,[7] v letech 20012003 již jen na 400-700 párů.[8] Zvláště chráněný, silně ohrožený druh.[9]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Je aktivní za soumraku a v noci, den tráví přitisknut k zemi, pařezu nebo podélně k větvi stromu. Živí se různým létajícím hmyzem, který loví za letu do široce rozevřeného zobáku. Nejvýznamněji jsou v jeho potravě zastoupeni motýli (Lepidoptera) a brouci (Coleoptera).

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Caprimulgus europaeus

Pohlavně dospívá v druhém roce života, poprvé však často hnízdí až o rok později. Samci se na hnízdiště vrací v průměru o 10 dnů dříve, než samice a okamžitě zabírají teritoria. Pozornost samic zaujímají zpěvem a zásnubními lety, při kterých družku obletují s častým tleskáním křídel nebo jejich zvedáním a roztahováním ocasu, při kterém jasně vyniká bílé zbarvení.[10]

Hnízdí 2x (severské populace 1x) ročně od června do srpna. Místo k hnízdění vybírá samec. Hnízdo nestaví, vejce klade přímo na zem, nejčastěji mezi kapradiny nebo vřes. V jedné snůšce jsou 2 bílá, 30,8 x 22,2 mm velká,[4] tmavě skvrnitá vejce elipsovitého tvaru. Na jejich inkubaci trvající 17-20 dnů, se podílí hlavně samice, v době hledání potravy střídaná samcem. Mláďata jsou opeřena ve věku 16-17 dnů a na rodičích nezávislá zhruba o 16 dnů později.[2][3]

V češtině[editovat | editovat zdroj]

V češtině existuje (na rozdíl od jiných jazyků) idiom chytat lelky (synonymum lelkovat), jenž znamená lenošit. Na jazykových hříčkách založených na tomto frazému je vystavěna píseň Lelek Karla Plíhala, jejíž úvodní sloka zní:

Nároky nemám nijak velký,
hned po pracovní době du
tak jako vždycky chytat lelky
stará je dělá k vobědu

Venkované u nás (i jinde v Evropě) byli přesvědčeni, že lelek v noci upíjí mléko hospodářským zvířatům, zvláště kozám. Z toho pochází jeho starší české označení lelek kozodoj nebo i lidovější noční kozodoj, vědecké latinské jméno caprimulgus, ale např. i anglické goatsucker a německé Ziegenmelker. Tato pověra vznikla proto, že lelek v noci často navštěvuje chlévy, aby kolem zvířat chytal mouchy, ovády a jiný hmyz.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BirdLife International 2004. Caprimulgus europaeus. In: IUCN 2007. 2007 IUCN Red List of Threatened Species. <www.iucnredlist.org>. Citováno 1. září 2008.
  2. a b c VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9.  
  3. a b c MCCALLEN, John. Caprimulgus europaeus [online]. Příprava vydání Tanya Dewey. Animal Diversity Web, [cit. 2011-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272.  
  5. GLUTZ, Urs N. von Blotzheim. Handbuch der Vögel Mitteleuropas. Band 9: Columbiformes - Piciformes. Wiesbaden : Aula-Verlag Wiebelsheim, 1994. ISBN 3-89104-562-X S. S. 641-668.  
  6. a b POŘÍZ, Jindřich. lelek lesní [online]. BioLib, [cit. 2010-08-22]. Dostupné online.  
  7. Kolektiv autorů. Fauna Bohemmiae Septentrionalis. In Sborník odborných prací Zoologického klubu Zoologické zahrady v Děčíně, Zoologické zahrady v Ústí nad Labem a Podkrušnohorského zooparku v Chomutově. Ústí nad Labem : Delta print, 2005. Kapitola Avifauna města Ústí nad Labem. (česky)
  8. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha : Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.  
  9. Seznam zvláště chráněných druhů ptáků v ČR [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2011-08-23]. Dostupné online.  
  10. Nightjar (Caprimulgus europaeus) [online]. ARKive, [cit. 2011-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]