Ťuhýk obecný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Ťuhýk obecný

Samice (dole) a samec (nahoře)
Samice (dole) a samec (nahoře)
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: ťuhýkovití (Laniidae)
Rod: ťuhýk (Lanius)
Binomické jméno
Lanius collurio
(Linnaeus, 1758)
Rozšíření ťuhýka obecného (zeleně hnízdiště, modře zimoviště, šipky vyznačují tahové cesty)
Rozšíření ťuhýka obecného (zeleně hnízdiště, modře zimoviště, šipky vyznačují tahové cesty)

Ťuhýk obecný (Lanius collurio) je malý druh pěvce z čeledi ťuhýkovitých (Laniidae).

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Rozlišují se 2 poddruhy:

  • Ťuhýk obecný evropský (Lanius collurio collurio) – většina Evropy a západní Sibiř
  • Ťuhýk obecný asijský (Lanius collurio kobylini) – Krym, Kavkaz, severní Írán a území dále na východ

Za samostatný poddruh Lanius collurio pallidifrons bývají někdy označovány i populace žijící v severní Asii od západní Sibiře na východ.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Větší než vrabec (délka těla 16–18 cm), s dlouhým ocasem a dosti silným hákovitým zobákem. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 22,5–34 g. Mezi pohlavími je výrazně vyvinut sexuální dimorfismus. Samec má popelavě šedé temeno, široký černý pruh přes oko, rudohnědý pláštík a hnědorůžovou hruď a břicho. Ocas je černý s bílými skvrnami po stranách u kořene. Samice je zespodu krémově bílá, jemně tmavě vlnkovaná, temeno má hnědé nebo hnědošedé, oční proužek hnědý a pláštík matněji hnědý. Ocas je tmavohnědý s úzkými bílými okraji. Mladý pták se podobá samici, ale má husté vlnkování na svrchní straně těla a ramenní letky s béžovými špičkami a černými proužky u konce.[1][2]

Hlas[editovat | editovat zdroj]

Jako varovné volání používá chraptivé „gek–gve“, při vzrušení mlaskavé „ček“. Zpěv je nevýrazný a tichý, složený z drsných a vrzavých zvuků, prokládaný imitacemi hlasů jiných druhů ptáků.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Druh s evropským typem rozšíření. Areál sahá od Pyrenejského poloostrova přes celou Evropu východně až do dálné Asii po zhruba 90. poledník a jižně do kirgizských stepí.[3] Tažný pták, s hlavními zimovišti ve východní a jižní Africe. Hnízdí v otevřené obhospodařované krajině s křovinami.[1][2]

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

V ČR hnízdí na většině území od nížin po hory, nejvýše v Krkonoších v 1420 m n. m. Od 60. let 20. století se početnost na našem území silně snižovala. Zvrat nastal až v 80. letech, kdy došlo k mírnému nárůstu stavů, který se plně projevil na konci minulého a na začátku 21. století. Velikost hnízdní populace byla v letech 1985–89 odhadnuta na 25 000–50 000 párů, v období let 2001–03 na 30 000–60 000 párů.[1][4]

Přílet na naše území probíhá od konce dubna do počátku května, odlet koncem července a v průběhu srpna, jednotlivě i v září.[1]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se hlavně hmyzem, méně i pavouky a jinými bezobratlými, drobnými savci, ptáky, plazy a obojživelníky. V pozdním létě a na podzim požírá také plody rostlin.[1] V západním Polsku bylo rozborem žaludků a vývržků zjištěno 4392 kusů kořisti, z toho 98,9 % bezobratlých, nejčastěji brouků (přes 51 %), blanokřídlých (22 %), rovnokřídlých (12,9 %) a ploštic (7,2 %). 64 obratlovců bylo zastoupeno hlavně hlodavci (přes 80 %) a také 6 ptáky (4 strnadi obecní, 1 sýkora modřinka a 1 neidentifikovaný druh), 3 ještěrkami a 3 žábami.[5] Rozborem 80 žaludků v ČR byli z naprosto převažujícího hmyzu zjištěni hlavně brouci (58,2 %), blanokřídlí (17,4 %), rovnokřídlí (6,8 %) a motýli (6,5 %). Obratlovci byli zastoupeni pouze 1 mladou užovkou a hrabošem.[6]

Průměrná denní spotřeba potravy u mláďat odpovídá 50–60 % jejich tělesné hmotnosti. Jeden pár během tříměsíčního hnízdního období spotřebuje více než 4 600 kusů kořisti.[7] Potravu vyhlíží z vyvýšeného místa a chytá ji na zemi i v letu. Kořist často napichuje na trny keřů jako zásobu potravy do budoucna, většinou ji však nespotřebuje.[1]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Vejce ťuhýka obecného

Hnízdí jednotlivě, teritoriálně. Samec na hnízdiště přilétá zpravidla o 1–3 dny dříve než samice a krátce nato začíná s obsazováním hnízdního revíru. Jednou zvolený revír bývá využíván opakovaně. Hnízdo je v křovinách, v ČR nejčastěji v trnce a růži, méně často na stromech, polokeřích a v bylinách. Stavebním materiálem jsou stébla, stonky, větvičky, listy, kořínky a mech, vnitřek je vystlán jemnějšími vlákny, chlupy, žíněmi a někdy i peřím. Stavba hnízda trvá obvykle 6 dnů, staví oba ptáci. Hnízdí jednou ročně od května do července, v případě zničení snůšky klade až 4 náhradní. Snůška čítá 5–6 (2–7) růžově hnědých, olivově zelených nebo popelavě šedých, nejčastěji u tupého pólu hustě tmavě skvrnitých vajec o rozměrech 21,87 x 16,48 mm. Inkubace začíná od snesení předposledního vejce a trvá 14–16 dnů, sedí pouze samice. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí po 12–15 dnech. Další 3–4 týdny jsou pak krmena mimo něj. Ztráty při hnízdění v ČR kolísají mezi 40–80 %. Nejčastěji jsou způsobeny predací (straka, sojka, vrána) a chladným a deštivým počasím v době pobytu mláďat na hnízdě. Nejvyšší známý věk ve volné přírodě je 7, v zajetí 8 let.[1]

Význam a ochrana[editovat | editovat zdroj]

Ťuhýk obecný bývá tradičně označován za škůdce drobného ptactva, z potravinových studií však vyplývá, že většina ptáky vůbec neloví a pokud ano, tak pouze ojediněle, o čemž svědčí i četná úspěšná vyhnízdění drobných pěvců v těsné blízkosti hnízd ťuhýka.[7] Z hmyzu požírá hlavně druhy člověku škodící nebo hospodářsky bezvýznamné, užitečný hmyz tvoří pouze malou část potravy.[6] V ČR je dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. zvláště chráněn jako ohrožený druh.[1]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i HUDEC, K. a kol.. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.  
  2. a b SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.  
  3. CEPÁK, J. a kol.. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.  
  4. Šťastný K., Bejček V., Hudec K. (2006): Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČR 2001-2003. Aventinum.
  5. TRYJANOWSKI, P.; KARG, M. K.; KARG, J.. Diet composition and prey choice by the red-backed shrike Lanius collurio in western Poland. Belgian Journal of Zoology. 2003, roč. 133, čís. 2, s. 157-162. Dostupné online.  
  6. a b NEČAS, J.. Potrava ťuhýka obecného (Lanius collurio L.). Sylvia. , roč. 7, čís. 3-4, s. 33-50. Dostupné online.  
  7. a b HOLÁŇ, V.; FORMÁNEK, J.. Pták roku 1996 ŤUHÝK OBECNÝ. Praha : Česká společnost ornitologická, 1996. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Šťastný, K.; Drchal, K. Naši pěvci. Praha : SZN, 1984. 174 S.