Sýkora modřinka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Sýkora modřinka

Sýkora modřinka
Sýkora modřinka
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: sýkorovití (Paridae)
Rod: sýkora (Cyanistes)
Binomické jméno
Cyanistes caeruleus
(Linné, 1758)
Rozšíření sýkory modřinky (zeleně)
Rozšíření sýkory modřinky (zeleně)
Synonyma

Parus caeruleus

Sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus) je malý sýkorovitý pěvec.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Sýkoru modřinku poprvé popsal Carl Linné v roce 1758 v díle Systema Naturae pod vědeckým názvem Parus caerulaus.[1] Tvoří superspecies se sýkorou azurovou (Cyanistes cyanus) a sýkorou kanárskou (C. teneriffae). Rozlišuje se celkem 11 poddruhů, z nichž se v Evropě vyskytuje prvních 7:[2][3]

  • C. c. obscurus (Prazák, 1894) – Britské ostrovy
  • C. c. caeruleus (Linnaeus, 1758) – většina kontinentální Evropy
  • C. c. ogliastrae (E. J. O. Hartert, 1905) – jih Pyrenejského poloostrova, Korsika a Sardinie
  • C. c. balearicus (Jordans, 1913) – Malorca
  • C. c. calamensis (Parrot, 1908) – Řecko
  • C. c. satunini Zarudny, 1908 – Krym, Kavkaz a území od východního Turecka po Írán
  • C. c. orientalis Zarudny & Loudon, 1905 – jih evropské části Ruska
  • C. c. raddei (Zarudny, 1908) – severní Írán
  • C. c. persicus (Blanford, 1873) – severozápadní Írán
  • C. c. ultramarinus (Bonaparte, 1841) – severozápadní Afrika od Maroka východně po Tunisko
  • C. c. cyrenaicae (E. J. O. Hartert, 1922) – Libye

Někteří autoři poslední 2 severoafrické poddruhy označují za samostatný druh Cyanistes ultramarinus.

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Délka těla: 11–13 cm
  • Rozpětí křídel: 20 cm
  • Hmotnost: 11 g

Menší než sýkora koňadra, s malou kulatou hlavou vmáčklou mezi ramena (působí dojmem, jakoby neměla krk). Nejvýraznějšími znaky, kterými se liší od všech ostatních středoevropských druhů sýkor, jsou modré temeno a černý proužek přes oko. Hlava je jinak bílá, hřbet a kostřec olivově zelený a křídla modrá s úzkou bílou páskou. Spodina je žlutá s úzkým šedočerným středovým pruhem, ocas modrý bez bílého zbarvení. Nohy jsou tmavě modrošedé, oči hnědé. Obě pohlaví jsou zbarvena podobně, samice však bývá o něco matnější. Mladý pták má matnou čepičku a žluté tváře. Je velmi aktivní, na stromech se pohybuje kodrcavými poskoky podobně jako šoupálkovití, při hledání potravy často visí hlavou dolů. Létá pomalu a vlnkovitě.

Často a hlasitě se ozývá. Vábí rychlým „sisisydu“ s hlubším posledním tónem nebo jen ostrým „sisisi“, varuje chvějivým „cerretetetetet“. Zpěv má několik variant, nejčastěji „cií cií cií sirr“.[2][4]

sýkora modřinka

zpěv

Problémy s přehráváním? Nápověda.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí ve většině Evropy s výjimkou nejsevernějších oblastí, dále v severní Africe, Malé Asii a na Blízkém východě. Severní hranice v Evropě se ve Skandinávii pomalu posouvá k severu. Je převážně stálá, zvláště mladí ptáci a samice ze severních populací však podnikají během některých zim delší potulky nebo tahové přesuny, které mohou občas dosáhnout až irupčního charakteru. Sýkora modřinka patří k nejpomaleji táhnoucím ptákům vůbec; průměrná denní vzdálenost uražená na tahu se pohybuje mezi 11 a 38 km.[2][5] Evropská populace je odhadována na více než 20 milionů párů a druh je charakterizován jako zabezpečený.[6] Obývá listnaté a smíšený lesy, méně jehličnaté porosty s vtroušenými listnáči a běžně také parky, zahrady a stromořadí.

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

V ČR hnízdí dosti početně na celém území, nejpočetněji v nižších polohách do 800 m n. m. S vyšší nadmořskou výškou ubývá, ale ojediněle hnízdí i značně vysoko (v Krušných horách v 1200 m n. m., v Krkonoších v 1160 m n. m.). Celková početnost byla v letech 2001–03 odhadnuta na 800 000–1 600 000 párů.

Ptáci hnízdící v ČR jsou částečně tažní. Migrace na delší vzdálenosti jsou přitom téměř výlučně výsadou mladých ptáků, kteří byli již zaznamenáni i několik stovek kilometrů od rodiště (nejvzdálenější nález pochází z jižní Francie). Dospělí ptáci se naopak po celý rok zpravidla zdržují ve svých teritoriích nebo v jejich okolí.[2][5]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Sýkora modřinka patří mezi cenné požírače rostlinných škůdců, jako jsou např. motýlí housenky, křísci nebo mšice, ačkoli na jaře oštipuje i mladé pupeny a listy stromů a vyhledává různá semena. V zimním období si potravu ráda zpestří burskými oříšky nebo živočišným tukem v síťkách. Dospělí ptáci se živí převážně motýly (až 76 %), stejnokřídlými (až 66 %), dvoukřídlými (až 36 %), blanokřídlými (až 34 %) a brouky (až 23 %), pravidelně požírají také pavouky. V potravě mláďat výrazně převažují housenky a dospělci motýlů (45–91 %) a méně jsou zastoupeni i pavouci (4–30 %). Potravu sbírá hlavně za aktivního pohybu na stromech a keřích, méně na zemi a v zimě ve smíšených hejnech často na krmítkách.[2] Při získávání potravy je velmi vynalézavá a adaptabilní, což dokazuje i skutečnost, že se v Anglii naučila rozklovávat hliníková víčka lahví s mlékem a sezobávat smetanu pod ním.[7]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí jednotlivě a teritoriálně. Většinou je monogamní, ale běžně se objevuje i simultánní polygynie (1 samec hnízdí s 2–3 samicemi). Hnízdo je typicky v dutinách stromů nebo hnízdních budkách, méně často v hromadách dřeva, ve škvírách ve zdech, v pařezech, ve starých hnízdech jiných ptáků či veverek apod. Stavebním materiálem je mech a tráva, kotlinka je vystlána srstí, žíněmi a peřím. Hnízdo staví pouze samice po dobu 4–12 dnů, občas s přinášením materiálu pomáhá i samec. Hnízdí 1–2x ročně od dubna do července, za zničenou snůšku následuje náhradní hnízdění. Kompletní snůška je v porovnání s mnoha jinými pěvci poměrně početná a většinou obsahuje 7–12 bílých, červenohnědě skvrnitých vajec o rozměrech 15,5 x 11,9 mm. Snášena jsou denně, někdy i ve vícedenních intervalech. Samice na vejcích sedí sama 12–14 dnů a samec ji během tohoto období přináší potravu. Pokud je její hnízdo ohrožováno, naježí chocholku na hlavě, začne vydávat syčivé zvuky a do predátora klovat. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí ve stáří 15–23 dnů. S rodiči setrvávají i přes zimu a poprvé hnízdí ve 2. kalendářním roce života.

Úspěšnost hnízdění silně kolísá hlavně vlivem predace a počasí. Ve 129 československých hnízdech činily ztráty na vejcích 14,8 % a ve 121 československých hnízdech ztráty na mláďatech 7,3 %. Nejvyšší známý věk je 11 let a 1 měsíc.[2]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Další druhy sýkor vyskytující se na území ČR:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (Latinsky) Linné, C. (1758). Systema naturae per regna tria naturae, secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. Tomus I. Editio decima, reformata.. Holmiae. (Laurentii Salvii)., 190. “P. remigibus caerulescentibus : primoribus margine exteriore albis, fronte alba, vertice caeruleo.”
  2. a b c d e f HUDEC, K. a kol.. Fauna ČR. Ptáci 2. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.  
  3. Gosler, A. & Clement P. (2007): Family Paridae (Tits and Chickadees). In: del Hoyo, J.; Elliott, A. & Christie, D. A. (eds): Handbook of Birds of the World (Vol.12: Picathartes to Tits and Chickadees). Lynx Edicions, Barcelona. ISBN 84-96553-42-6
  4. SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.  
  5. a b CEPÁK, J. a kol.. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.  
  6. BUEFIELD, I.; BOMMEL, F. van. Birds in Europe: population estimates, trends and conservation status. Cambridge : BirdLife International, 2004. Dostupné online. ISBN 978-0946888535.  
  7. SASVÁRI, L.. Observational learning in great, blue and marsh tits. Animal Behaviour. 1979, čís. 27. DOI:10.1016/0003-3472(79)90012-5.