Sýkora modřinka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Sýkora modřinka

Sýkora modřinka
Sýkora modřinka
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: sýkorovití (Paridae)
Rod: sýkora (Cyanistes)
Binomické jméno
Cyanistes caeruleus
(Linné, 1758)
Rozšíření sýkory modřinky (zeleně)
Rozšíření sýkory modřinky (zeleně)
Synonyma

Parus caeruleus

Sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus) je malý sýkorovitý pěvec.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Sýkoru modřinku poprvé popsal Carl Linné v roce 1758 v díle Systema Naturae pod vědeckým názvem Parus caerulaus.[1] Tvoří superspecies se sýkorou azurovou (Cyanistes cyanus) a sýkorou kanárskou (C. teneriffae). Rozlišuje se celkem 11 poddruhů, z nichž se v Evropě vyskytuje prvních 7:[2][3]

  • C. c. obscurus (Prazák, 1894) – Britské ostrovy
  • C. c. caeruleus (Linnaeus, 1758) – většina kontinentální Evropy
  • C. c. ogliastrae (E. J. O. Hartert, 1905) – jih Pyrenejského poloostrova, Korsika a Sardinie
  • C. c. balearicus (Jordans, 1913) – Malorca
  • C. c. calamensis (Parrot, 1908) – Řecko
  • C. c. satunini Zarudny, 1908 – Krym, Kavkaz a území od východního Turecka po Írán
  • C. c. orientalis Zarudny & Loudon, 1905 – jih evropské části Ruska
  • C. c. raddei (Zarudny, 1908) – severní Írán
  • C. c. persicus (Blanford, 1873) – severozápadní Írán
  • C. c. ultramarinus (Bonaparte, 1841) – severozápadní Afrika od Maroka východně po Tunisko
  • C. c. cyrenaicae (E. J. O. Hartert, 1922) – Libye

Někteří autoři poslední 2 severoafrické poddruhy označují za samostatný druh Cyanistes ultramarinus.

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Délka těla: 11–13 cm
  • Rozpětí křídel: 20 cm
  • Hmotnost: 11 g

Menší než sýkora koňadra, s malou kulatou hlavou vmáčklou mezi ramena (působí dojmem, jakoby neměla krk). Nejvýraznějšími znaky, kterými se liší od všech ostatních středoevropských druhů sýkor, jsou modré temeno a černý proužek přes oko. Hlava je jinak bílá, hřbet a kostřec olivově zelený a křídla modrá s úzkou bílou páskou. Spodina je žlutá s úzkým šedočerným středovým pruhem, ocas modrý bez bílého zbarvení. Nohy jsou tmavě modrošedé, oči hnědé. Obě pohlaví jsou zbarvena podobně, samice však bývá o něco matnější. Mladý pták má matnou čepičku a žluté tváře. Je velmi aktivní, na stromech se pohybuje kodrcavými poskoky podobně jako šoupálkovití, při hledání potravy často visí hlavou dolů. Létá pomalu a vlnkovitě.

Často a hlasitě se ozývá. Vábí rychlým „sisisydu“ s hlubším posledním tónem nebo jen ostrým „sisisi“, varuje chvějivým „cerretetetetet“. Zpěv má několik variant, nejčastěji „cií cií cií sirr“.[2][4]

sýkora modřinka

zpěv

Problémy s přehráváním? Nápověda.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí ve většině Evropy s výjimkou nejsevernějších oblastí, dále v severní Africe, Malé Asii a na Blízkém východě. Severní hranice v Evropě se ve Skandinávii pomalu posouvá k severu. Je převážně stálá, zvláště mladí ptáci a samice ze severních populací však podnikají během některých zim delší potulky nebo tahové přesuny, které mohou občas dosáhnout až irupčního charakteru. Sýkora modřinka patří k nejpomaleji táhnoucím ptákům vůbec; průměrná denní vzdálenost uražená na tahu se pohybuje mezi 11 a 38 km.[2][5] Evropská populace je odhadována na více než 20 milionů párů a druh je charakterizován jako zabezpečený.[6] Obývá listnaté a smíšený lesy, méně jehličnaté porosty s vtroušenými listnáči a běžně také parky, zahrady a stromořadí.

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

V ČR hnízdí dosti početně na celém území, nejpočetněji v nižších polohách do 800 m n. m. S vyšší nadmořskou výškou ubývá, ale ojediněle hnízdí i značně vysoko (v Krušných horách v 1200 m n. m., v Krkonoších v 1160 m n. m.). Celková početnost byla v letech 2001–03 odhadnuta na 800 000–1 600 000 párů.

Ptáci hnízdící v ČR jsou částečně tažní. Migrace na delší vzdálenosti jsou přitom téměř výlučně výsadou mladých ptáků, kteří byli již zaznamenáni i několik stovek kilometrů od rodiště (nejvzdálenější nález pochází z jižní Francie). Dospělí ptáci se naopak po celý rok zpravidla zdržují ve svých teritoriích nebo v jejich okolí.[2][5]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Sýkora modřinka patří mezi cenné požírače rostlinných škůdců, jako jsou např. motýlí housenky, křísci nebo mšice, ačkoli na jaře oštipuje i mladé pupeny a listy stromů a vyhledává různá semena. V zimním období si potravu ráda zpestří burskými oříšky nebo živočišným tukem v síťkách. Dospělí ptáci se živí převážně motýly (až 76 %), stejnokřídlými (až 66 %), dvoukřídlými (až 36 %), blanokřídlými (až 34 %) a brouky (až 23 %), pravidelně požírají také pavouky. V potravě mláďat výrazně převažují housenky a dospělci motýlů (45–91 %) a méně jsou zastoupeni i pavouci (4–30 %). Potravu sbírá hlavně za aktivního pohybu na stromech a keřích, méně na zemi a v zimě ve smíšených hejnech často na krmítkách.[2] Při získávání potravy je velmi vynalézavá a adaptabilní, což dokazuje i skutečnost, že se v Anglii naučila rozklovávat hliníková víčka lahví s mlékem a sezobávat smetanu pod ním.[7]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí jednotlivě a teritoriálně. Většinou je monogamní, ale běžně se objevuje i simultánní polygynie (1 samec hnízdí s 2–3 samicemi). Hnízdo je typicky v dutinách stromů nebo hnízdních budkách, méně často v hromadách dřeva, ve škvírách ve zdech, v pařezech, ve starých hnízdech jiných ptáků či veverek apod. Stavebním materiálem je mech a tráva, kotlinka je vystlána srstí, žíněmi a peřím. Hnízdo staví pouze samice po dobu 4–12 dnů, občas s přinášením materiálu pomáhá i samec. Hnízdí 1–2x ročně od dubna do července, za zničenou snůšku následuje náhradní hnízdění. Kompletní snůška je v porovnání s mnoha jinými pěvci poměrně početná a většinou obsahuje 7–12 bílých, červenohnědě skvrnitých vajec o rozměrech 15,5 x 11,9 mm. Snášena jsou denně, někdy i ve vícedenních intervalech. Samice na vejcích sedí sama 12–14 dnů a samec ji během tohoto období přináší potravu. Pokud je její hnízdo ohrožováno, naježí chocholku na hlavě, začne vydávat syčivé zvuky a do predátora klovat. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí ve stáří 15–23 dnů. S rodiči setrvávají i přes zimu a poprvé hnízdí ve 2. kalendářním roce života.

Úspěšnost hnízdění silně kolísá hlavně vlivem predace a počasí. Ve 129 československých hnízdech činily ztráty na vejcích 14,8 % a ve 121 československých hnízdech ztráty na mláďatech 7,3 %. Nejvyšší známý věk je 11 let a 1 měsíc.[2]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Další druhy sýkor vyskytující se na území ČR:

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
  1. (Latinsky) Linné, C. (1758). Systema naturae per regna tria naturae, secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. Tomus I. Editio decima, reformata.. Holmiae. (Laurentii Salvii)., 190. “P. remigibus caerulescentibus : primoribus margine exteriore albis, fronte alba, vertice caeruleo.”
  2. a b c d e f HUDEC, K. a kol.. Fauna ČR. Ptáci 2. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.  
  3. Gosler, A. & Clement P. (2007): Family Paridae (Tits and Chickadees). In: del Hoyo, J.; Elliott, A. & Christie, D. A. (eds): Handbook of Birds of the World (Vol.12: Picathartes to Tits and Chickadees). Lynx Edicions, Barcelona. ISBN 84-96553-42-6
  4. SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.  
  5. a b CEPÁK, J. a kol.. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.  
  6. BUEFIELD, I.; BOMMEL, F. van. Birds in Europe: population estimates, trends and conservation status. Cambridge : BirdLife International, 2004. Dostupné online. ISBN 978-0946888535.  
  7. SASVÁRI, L.. Observational learning in great, blue and marsh tits. Animal Behaviour. 1979, čís. 27. DOI:10.1016/0003-3472(79)90012-5.