Ploštice
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
|
Ploštice |
||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
| infrařády | ||||||||||||||
Ploštice (Heteroptera) je skupina malého, středně velkého i velkého hmyzu s bodavě sacím ústrojím, které směřuje dozadu pod tělo. Typickým znakem je první pár křídel, který je přeměněn na polokrovky (hemelytry), druhý pár je blanitý, v klidu složený podélně na zadeček. V minulosti byly ploštice klasifikovány jako řád, dnes se řadí společně se stejnokřídlými do řádu Hemiptera, ve kterém jsou podřádem nebo neklasifikovanou skupinou v rámci podřádu Prosorrhyncha. Ploštice jsou různorodou skupinou, je známo kolem 40 000 druhů[1], v ČR žije asi 900[1] z nich.
Obsah |
[editovat] Charakteristika
Tělo ploštic je většinou ploché, ústní ústrojí vždy bodavě sací. Polokrovky, což je přeměněný první pár křídel, jsou tvořené kožovitým koriem, které směrem dozadu přechází v blanitou část křídla. Druhý pár, který je celý blanitý, je většinou menší a v klidu složený na zadečku. Výjimku však tvoří například znakoplavky, které mají křídla střechovitě složená. Některé druhy mají křídla zkrácená a vzácností nejsou ani druhy bezkřídlé (například štěnice).
Nohy jsou často kráčivé, u vodních druhů plovací, u dravých pak přizpůsobené k lapání kořisti. Tarsus je většinou 2-3 článkový.
Ploštice jsou rozšířené po celém světě, existují suchozemské i vodní druhy. Jsou většinou býložravé, některé ploštice jsou dravé, jiné pak parazitují na teplokrevných živočiších včetně člověka.
[editovat] Zástupci
Vodní prostředí:
- Splešťule blátivá (Nepa cinerea)
- Bodule obecná (Ilyocoris cimicoides)
- Znakoplavka obecná (Notonecta glauca)
Vodní hladina:
- Bruslařka obecná (Gerris lacustris)
- Vodoměrka štíhlá (Hydrometra stagnorum Linnaeus)
Suchozemští:
- Kněžice trávozelená (Palomena prasynum)
- Kněžice chlupatá (Dolycoris baccarum)
- Ruměnice pospolná (Pyrhocoris apterus)
- Zákeřnice červená (Rhinocoris iracundus)
Parazité:
- Štěnice domácí (Cinemax lectularius)
[editovat] Reference
- ↑ a b ZAHRADNÍK, Jiří. Hmyz. 2. vyd. Praha : AVENTINUM, 2004. ISBN 80-86858-36-7. s. 48.


