Skorec vodní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Skorec vodní

Skorec vodní
Skorec vodní
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: skorcovití (Cinclidae)
Rod: skorec (Cinclus)
Binomické jméno
Cinclus cinclus
Linnaeus, 1758
Mapka s rozšířením
Mapka s rozšířením
     oblasti s celoročním výskytem     zimoviště

Skorec vodní (Cinclus cinclus) je středně velký zpěvný ptákčeledi skorcovitých (Cinclidae) žijící zpravidla v blízkosti vodních toků.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Skorec vodní dorůstá 18 cm, v rozpětí křídel měří 26–30 cm[1] a váží 55–65 g.[2] Má zavalité tělo, krátká křídla a ocas. Zbarvení je převážně tmavohnědé se světlejší hlavou a břichem a nápadnou bílou náprsenkou. Velikostí a zbarvením připomíná Kosa černého. Zobák a končetiny má načernalé, oči hnědé. Obě pohlaví jsou si velmi podobná. Mladí ptáci jsou svrchu celí šedí a na spodině těla mají husté šedé pruhování.[1]

Hlas[editovat | editovat zdroj]

Zpěv je výrazný, krátký, střídá flétnové tóny s cvrčivými zvuky. Zpívá i v zimě. Při znepokojení se ozývá drsným pronikavým „criit“ a při vábení zase ostrým „zit zit“.[3][4]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se na rozsáhlém území Evropy, v severozápadní Africe a jihozápadní a střední Asii.[2] V závislosti na jednotlivých oblastech je buď stálý nebo tažný, evropská zimoviště se nacházejí převážně na jihu Skandinávského poloostrova. Evropská populace čítá 170 000–330 000 hnízdících párů,[5]České republice, kde se zdržuje celoročně, pak hnízdí v počtu 1000 až 2000 párů a zimuje v počtu 1800–3600 jedinců.[3] Populace je zde stabilizovaná,[6] u jeho populačního trendu byl však v posledních letech zaznamenán mírný pokles.[7]

Žije výhradně u čistých, na kyslík bohatých, rychle proudících vodních toků, a to zejména ve vyšších nadmořských výškách (v ČR hnízdí po 1550 m n. m.), v nížinách je výrazně vzácnější.[3][4][6]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Je celoročně teritoriální. Náleží k několika málo pěvcům, kteří se potápí a plavou. Pod vodou k tomu využívá svých silných křídel, na jeden ponor zde vydrží průměrně 5-10 sekund,[8] ačkoli jsou známé i ponory 30-sekundové.[9] Při potopení má uzavřené nosní nozdry a oči chráněné průhledným třetím očním víčkem, známým jako mžurka.[2] Létá jen nad vodou. Často sedává na balvanech, někdy usedá přímo do vody, často se brodí v mělčinách. Typické je pro něj podřepování, zejména těsně před odletem.[10] Polétává zpravidla po celé délce toku.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se zejména drobnými vodními živočichy, nejčastěji larvami chrostíků, jepic, pošvatek, přísalkovitých a muchniček. Dále se v jeho potravě objevují také larvy i dospělci komárů a různí vodomilovití, vzácněji též sladkovodní plži, červi, různonožci a stejnonožci. Občas požírá také malé rybky, především vranky obecné, rybí potěr a pulce. Příležitostně po kořisti pátrá i na souši, kde vyhledává brouky, mravence, stonožky a pavouky.[11]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Skorec s kořistí

Mladí ptáci pohlavně dospívají již v 1. roce života. Je zpravidla monogamní – páry spolu často setrvávají i po celý život – byla u něj však pozorována i polygamie. Samci se při námluvách výrazně ozývají, neustále vystavují bílou hruď, potápí se a nakonec svým družkám nabízejí potravu. Hnízdí od března do června, a to jednou nebo dvakrát ročně. Hnízdo staví obě pohlaví v dutinách v březích, na mostech, případně ve vhodných budkách, často jen několik centimetrů nad vodní hladinou, čímž jsou značně náchylná k povodním. Jedná se o kulovitou stavbu z mechu se vstupním otvorem po straně, která má zpočátku průměr asi 20 cm. Vzhledem k tomu, že však pár stejné hnízdo opakovaně využívá po řadu let a v případě potřeby jej dostavuje, může v konečné fázi dosahovat průměru až 0,5 m.[3][9]

V jedné snůšce bývá 4–5 světlých, 25,6 x 18,6 mm velkých[3] vajec, na jejichž 16-denní inkubaci se podílí samotná samice. Samec se během tohoto období zdržuje poblíž a občas samici nosí potravu, ta si však pro ni většinou chodí sama a nechává tak hnízdo nehlídané. O mláďata, která hnízdo opouští asi po 24 dnech, pečují již oba rodiče. Dalších 10–14 dnů je pak ještě krmí mimo hnízdo.[11]

Hrozby[editovat | editovat zdroj]

Je ohrožován predátory, jakými jsou zejména draví ptáci, kuny či hryzci, ale i ničením a znečišťováním vodních toků, rušením na hnízdištích, povodněmi, které mohou zničit hnízda, a obzvláště krutými zimami, které vedou k nedostatku potravy.[12]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Skorec vodní je jedním z 5 druhů čeledi skorcovitých (Cinclidae), z nichž jsou 2 zastoupeny v Eurasii, 1 v Severní Americe a zbylé 2 v Jižní Americe.[13]

Rozeznáváme u něj 12 poddruhů (v ČR se vyskytuje 4. zmiňovaný):[14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9.  
  2. a b c KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356.  
  3. a b c d e DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272.  
  4. a b BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice : Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921.  
  5. Ciculus ciculus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, [cit. 2010-08-25]. Dostupné online.  
  6. a b PDF verze Brožury Pták roku 200p - skorec vodní [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2010-08-25]. Dostupné online.  
  7. Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2010-08-25]. Dostupné online.  
  8. Gerhard Creutz: Die Wasseramsel. Ziemsen Verlag Wittenberg 1986; ISBN 3-7403-0008-6 (německy)
  9. a b Urs N. Glutz von Blotzheim (1985): Handbuch der Vögel Mitteleuropas. Aula-Verlag, Wiesbaden. ISBN 3-89104-435-6, str. 958–1020 (německy)
  10. BALÁT, František. Klíč k určování našich ptáků v přírodě. Praha : Academia, 1986. Heslo Skorec vodní, s. 263–264.  
  11. a b Jochen Hölzinger: Die Vögel Baden-Württembergs. Singvögel 1. Ulmer, Stuttgart, 1999, ISBN 3-8001-3493-4, S. 244−264. (německy)
  12. Hans-Günther Bauer & Peter Berthold: Die Brutvögel Mitteleuropas. Bestand und Gefährdung. AULA-Verlag, Wiesbaden 1997, ISBN 3-89104-613-8, str. 322–323 (německy)
  13. David Brewer, Barry Kent MacKay: Wrens, Dippers and Thrashers. Yale University Press, New Haven/ London 2001, ISBN 0-300-09059-5, str. 19, 62–63 a 199−202. (anglicky)
  14. White-throated Dipper (Cinclus cinclus) [online]. The Internet Bird Collection (IBC), [cit. 2010-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Šťastný, K., Drchal, K. Naši pěvci. Praha: SZN. 1984. 176 S.

http://www.biolib.cz/cz/taxon/id8853/pos0,200/

http://www.naturfoto.cz/skorec-vodni-fotografie-4012.html

http://www.nasiptaci.info/?p=289

http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=1000

http://www.casopis.ochranaprirody.cz/res/data/007/000935.pdf?seek=

Kategorie Cinclus cinclus ve Wikimedia Commons