Dřišťál obecný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Syn.: Berberis orientalis C. K. Schneider[1]

Wikipedie:Jak číst taxobox Dřišťál obecný

Dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
Dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: pryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleď: dřišťálovité (Berberidaceae)
Rod: dřišťál (Berberis)
Binomické jméno
Berberis vulgaris
L., 1753
Popisná ilustrace rostliny dřišťál obecný

Dřišťál obecný (Berberis vulgaris) je druh rostlin patřící do čeledě dřišťálovité (Berberidaceae). Dříšťál obecný je až 3 m vysoký, opadavý keř, původní v Evropě. Má hladkou bělavě zelenou kůru a hluboce rýhované slámově žluté větve. Je to trnitý keř, jehož charakteristické trojčetné trny jsou listového původu (přeměněné listy s palisty). V jejich úžlabí pak vyrůstají zkrácené větvičky, brachyblasty, se svazečky zelených fotosyntetizujících listů. Listy jsou obvejčitě eliptické, nesíťkované , 2 – 5 cm dlouhé a 1 – 2,5 cm široké, na okraji osténkatě zubaté, vespod zelené.[2] Řapík je 1 cm dlouhý. Keř kvete v dubnu až květnu. Květy jsou zlatožluté, šestičetné, intenzivně aromatické. Květy jsou v jednoduchých, nicích, mnohokvětých hroznech. Tato vrcholová květenství jsou na krátkých výhonech. Korunní lístky jsou 5 – 7 mm dlouhé, vejčité, uspořádané polokruhovitě. Počet tyčinek je 6. Hrozny květů krátce stopkaté, žluté, 4–6 cm dlouhé. Stopky květů 5–12 mm. Plodem jsou bobule protáhlého, elipsoidního tvaru asi 1 cm dlouhé, karmínově červené a lesklé. Tyto bobule mají kyselou chuť. Semena jsou mírně zploštělá, hnědá.[3]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Hojný v křovinách, na světlých místech v lesích či na jejich okrajích, kamenitých svazích i v suchých nivách. Upřednostňuje půdy sypké, písčité až hlinitopísčité, zejména na substrátech obsahujících vápník.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Jihoevropská a středoevropská dřevina na východ se areál rozkládá až na Kavkaz. Dříšťál se na našem území nachází roztroušeně na suchých výslunných stráních a pastvinách, na okrajích listnatých lesů. Výskyt zejména v Českém krasu, v dolním Povltaví, ve Středočeské tabuli, v Džbánu, Znojemsko – brněnské pahorkatině a na Hané.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Některé kultivary tohoto druhu jsou používány v ČR jako okrasné rostliny. Jsou to efektní solitéry, ale většinou jsou používány do živých plotů a skupin.[4]Kůra a kořeny dříšťálu obsahují žluté barvivo berberin, které se dříve využívalo k barvení kůže a textilií. Dřišťál se používal pro léčebné účely už ve starém Řecku. Šťávu z plodů doporučoval i Paracelsus (slavný alchymista, astrolog a lékař, 1493-1541). Dříšťál je léčivá rostlina, obsahující řadu alkaloidů, hlavně berberin, oxyacantin a berbamin, zvláště v kůře. Ty působí v malých dávkách projímavě, močopudně a žlučopudně, ve velkých dávkách však můžou způsobit ochrnutí pohybových a dýchacích center.[5] Je tedy třeba dávkovat s mírou, nejlépe po konzultaci s lékařem. Látky z kořenové kůry tlumí menstruační těžkosti, pomáhají při slabém krevním oběhu a působí proti zadržování vody v těle. Plody obsahují vitamin C. Dříšťál obecný býval v českých zemích dosti hojnou dřevinou, ale byl záměrně v obilnářských oblastech likvidován, protože dřišťál je hostitelem rzi travní. Dříšťál poskytuje včelám dobrou pastvu. Jeho bobule obsahují velké množství vitamínu C a občas se kompotují.

Gastronomie[editovat | editovat zdroj]

Jemně trpké plody, nazývané dřišťálky, jsou přidávány do kompotů, ovocného cukroví a některých omáček. Lze z nich udělat marmeládu, šťávu na pití. Po zkvašení je lze vypálit jako zajímavý destilát.[6]

Kultivary[editovat | editovat zdroj]

  • Atropurpurea
  • Aureomarginata
  • Marginata

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Nároky[editovat | editovat zdroj]

Rostou i v polostínu, ale preferují plné slunce. Vhodná je téměř jakákoliv propustná, humózní až hlinitá půda. Snáší dobře sucho. Snáší exhalace. Dobře snáší řez, ale většinou jej nevyžaduje, obvykle netrpí škůdci.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Odrůdy se rozmnožují řízkováním. Z výsevu semene vzcházejí jedinci s nestejnými vlastnostmi. Snadno se kříží s jinými druhy, ale například i s mahónií.

Choroby a škůdci[editovat | editovat zdroj]

Příčný řez dřišťálovým listem napadeným rzí - nahoře dvě spermogonie, dole aecidie. Ilustroval Alexander Josef Bernard

Dřišťál obecný (Berberis vulgaris) je alternativním hostitelem rzi travní (Puccinia graminis) napadající pšenici,[7] která je její vážnou houbovou chorobou. V ČR byly dřišťály téměř zcela vyhubeny v osvětové masové kampani, která si kladla jako společensky významné omezit ohrožení pšenice touto rzí. Později se zjistilo, že rez travní, která má ve svém vývojovém cyklu 5 mezihostitelů, může bez újmy dřišťál vynechat. Dodnes je však v ČR ohroženým druhem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SLAVÍK, B. (ed.) Květena České republiky 1. Praha: Academia, 1995. ISBN: 80 200 0643 3
  2. ÚRADNÍČEK, Luboš a kol. Dřeviny České republiky. Písek: Matice lesnická, 2001, 333 s. ISBN: 80 862 7109 9.
  3. BOOLINGER, Markus. Keře. Vyd.1. Praha: Knižní klub, 1998, 287 s. Průvodce přírodou (Ikar). ISBN 80 7202 302 0.
  4. HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 1.,. 1.. vyd. [s.l.] : nakladatelství SZN, 1978. 000128363.  
  5. VĚTVIČKA, Václav. Stromy a keře. 2. vyd. Praha: Aventinum, 2001, 288 s. ISBN: 80 715 1178 1.
  6. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Dřišťál obecný, s. 68.  
  7. PETERSON, P. D, a kol Prevalence and distribution of common barberry, the alternate host of Puccinia graminis, in Minnesota. Plant Disease. , roč. 89, čís. 2, s. 159–163. ISSN 0191-2917.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Berberis vulgaris ve Wikimedia Commons