Muchomůrka tygrovaná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Muchomůrka tygrovaná
Muchomůrka tygrovaná
Vědecká klasifikace
Říše: houby (Fungi) Oddělení: houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) Třída: stopkovýtrusé (Basidiomycetes) Podtřída: houby rouškaté (Agaricomycetidae) Řád: lupenotvaré (Agaricales) Čeleď: štítovkovité (Pluteaceae) Rod: muchomůrka (Amanita)
Binomické jméno
Amanita pantherina (Dc. ex Rf.) Kombh.

Muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina), také muchomůrka panterová či muchomůrka tygrovitá, je prudce jedovatá houba z čeledi štítovkovitých.

Obsah 1 Popis 1.1 Možnost záměny 2 Výskyt 3 Obsahové látky, jedovatost 4 Reference 5 Literatura

[editovat] Popis

Klobouk je o průměru 6-10 cm. Je polokulovitý, pak sklenutý, ve stáří plochý. Okraj je často (ale ne vždy) hřebenitě rýhovaný. Povrch klobouku je hladký, okrově až tmavě hnědý, pokrytý bílými bradavkami. Lupeny jsou bílé, husté, u třeně volné. Třeň je bílý, dosti štíhlý, s úzkým hladkým prstenem. Na bázi je hlízovitý, obalený bradavičnatou pochvou. Dužnina je bílá, nenápadné příjemné vůně a jemné chuti. Výtrusný prach je bílý.

[editovat] Možnost záměny

Muchomůrka tygrovaná je velmi podobná jedlé muchomůrce šedivce. Lze ji také zaměnit za rovněž jedlou muchomůrku růžovku. Kalich má oproti muchomůrce růžovce přechod . Růžovka má kalich spojitý-bez přechodů a je po řezu načervenalá.

[editovat] Výskyt

Roste v listnatých i jehličnatých lesích, v některých oblastech hojně. Častější je v nižších polohách, ve vyšších polohách se objevují formy s kloboukem na okraji bez rýhování.^[1]

[editovat] Obsahové látky, jedovatost

Tato houba obsahuje mykotropin, muskarin, cholin a další jedy. Otravy jí působené jsou mykoatropinového typu (podobají se otravám atropinem). První příznaky se projevují za půl až dvě hodiny po požití pokrmu. Otravy mohou mít těžký průběh a bez včasného léčení v nemocnici mohou přivodit smrt.^[2] Ve větším ohrožení jsou hlavně osoby s poruchami oběhové soustavy a srdce.^[3]

[editovat] Reference

1. ↑ Garnweidner, Edmund. Houby. Praha : Slovart, 1995, str. 84
2. ↑ SMOTLACHA, Miroslav. Atlas tržních a jedovatých hub. Praha : SZN, 1983, str. 202
3. ↑ KEIZER, Gerrit. Encyklopedie hub. Praha: Rebo Productios, 1998, str. 28

[editovat] Literatura

• KEIZER, Gerrit. Encyklopedie hub. Praha : Rebo Productions, 1998, str. 28, 157.
• Garnweidner, Edmund. Houby. Praha : Slovart, 1995, str. 84.
• SMOTLACHA, Miroslav. Atlas tržních a jedovatých hub. Praha : SZN, 1983, str. 202.