Muchomůrka jarní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Prudce jedovatá! Muchomůrka jarní

Muchomůrka jarní
Muchomůrka jarní
Vědecká klasifikace
Říše: houby (Fungi)
Oddělení: stopkovýtrusné houby (Basidiomycota)
Třída: stopkovýtrusé (Basidiomycetes)
Podtřída: houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád: lupenotvaré (Agaricales)
Čeleď: štítovkovité (Pluteaceae)
Rod: muchomůrka (Amanita)
Binomické jméno
Amanita verna
(Bull.) Lam., 1783

Muchomůrka jarní (Amanita verna (Bull.) Lam. 1783) je smrtelně jedovatá houba z čeledi štítovkovitých. V České republice se vyskytuje poměrně vzácně, je však velmi nebezpečná, protože působí identické otravy jako muchomůrka zelená.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • muchomůrka jarní
  • muchomůrka zbělená[1]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Český název muchomůrka jarní kritizoval mykolog František Smotlacha jakožto zavádějící, protože neodráží období výskytu plodnic v českých zeměpisných šířkách.[1] Zavedl proto název muchomůrka zbělená[1], který se však příliš neujal (Smotlacha také předpokládal, že muchomůrka jarní je albinoidní formou muchomůrky zelené, přičemž v současnosti je chápána jako druh samostatný, odlišný od albinoidní formy muchomůrky zelené).

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Makroskopický[editovat | editovat zdroj]

Klobouk dosahuje 40 - 70 milimetrů, nejprve má polokulovitý tvar s plochým temenem, později je vyklenutý, nakonec plochý. Okraj je hladký, v mládí spojený s vrcholem třeně bílým závojem. Povrch klobouku je bílý, na temeni může být žlutookrově zbarvený. Lupeny bílé.[2]

Třeň dosahuje 80 - 120 × 8 - 15 (30) milimetrů, je válcovitý, směrem dolů se rozšiřuje do kulovité hlízy, kterou obaluje bílá, dole přitisklá a nahoře volná pochva. Povrch třeně je bílý, nežíhaný. Nese jemný vysoce posazený prsten.[2]

Dužnina je bílá.[2]

Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]

Výtrusy dosahují 9 - 11,5 × 6 - 8,5 μm.[2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Muchomůrka jarní je mykorhizním symbiontem dubů a jiných listnáčů, vyskytuje se v teplých oblastech nižších poloh na neutrálních až vápenitých půdách.[2][3] Fruktifikuje od května do září.[3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Roste v Evropě, Severní Americe (Kanada, Mexiko, USA) a Asii (Japonsko). V Evropě byl popsán výskyt v následujících zemích: Česká republika[4], Chorvatsko, Itálie, Maďarsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Slovinsko, Spojené království (i ostrov Man) a Španělsko.[5]

V České republice je v současnosti znám výskyt pouze v rámci jediné lokality na jižní Moravě[4]

Záměna[editovat | editovat zdroj]

  • muchomůrka bílá (Amanita phalloides var. alba) - větší plodnice, žíhaný třeň s níže položeným prstenem[2]
  • muchomůrka jízlivá (Amanita virosa) - třeň pod prstenem odstále vláknitě šupinatý[2]
  • pečárka - jedlé druhy žampionů mají růžové až čokoládově hnědé lupeny a anýzovou vůni

Otrava[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Otrava muchomůrkou zelenou.

Muchomůrka jarní působí faloidní otravy, které jsou po stránce průběhu i léčby prakticky identické s otravami způsobenými muchomůrkou zelenou, toxiny obou druhů jsou totožné.[6] Rovněž statistické přehledy mezi nimi nerozlišují a uvádí je souhrnně jako otravy muchomůrkou zelenou.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c SMOTLACHA, František. Atlas hub jedlých a nejedlých. Praha : Melantrich, 1947. 297 s. Kapitola Výsledky mého výzkumu muchomůrek hlíznaté, zelené a citronové, s. 48.  
  2. a b c d e f g BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha : Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. Kapitola 599. Amanita verna, s. 352.  
  3. a b HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Houby. Praha : Aventinum, 2005. 416 s. Kapitola Muchomůrka jarní, s. 227.  
  4. a b HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky [online]. Praha: Příroda, 2006. Dostupné online.  
  5. Amanita verna [online]. Gwannon.com, [cit. 2013-01-06]. Dostupné online.  
  6. a b KUBIČKA, Jiří; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Jedovaté houby. Praha : Avicenum, 1980. 248 s. S. 7-19.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu