Muchomůrka červená
 Muchomůrka červená | |
|---|---|
 Muchomůrka červená | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Třída | stopkovýtrusé (Basidiomycetes) |
| Podtřída | houby rouškaté (Agaricomycetidae) |
| Řád | lupenotvaré (Agaricales) |
| Čeleď | muchomůrkovité (Amanitaceae) |
| Rod | muchomůrka (Amanita) |
| Binomické jméno | |
| Amanita muscaria (L. ex Fr.) Hook. | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Muchomůrka červená (Amanita muscaria) je jedovatá houba z čeledi muchomůrkovitých. Patří k nejznámějším jedovatým houbám, ačkoliv fatální otravy jsou vzácností. Je užívána také pro své psychotropní účinky.[1]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Klobouk může mít průměr 8–20 cm. Je nejdříve polokulovitý, později sklenutý, ve stáří rozložený, někdy až mírně miskovitý s hřebenitým rýhováním na okraji. Barva klobouku může kolísat mezi jasně oranžovou až nachově červenou. Je pokryt bílými bradavkami. Lupeny jsou bílé, husté, u třeně volné. Třeň je bílý, válcovitý; na bázi hlízovitě ztlustlý, obalený na okraji bradavičnatou pochvou. Prsten je široký, převislý, rýhovaný. Dužnina je bílá, jemné chuti, bez pachu. Výtrusný prach je bílý.
Možnost záměny
[editovat | editovat zdroj]Možná je záměna s velmi podobnou muchomůrkou královskou, která je však také jedovatá.[2] Méně pravděpodobná, ale také možná, je záměna s muchomůrkou císařskou, která je sice jedlá (dokonce výtečná), ale v České republice je vzácná a chráněná.
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Celkově hojná, místy velmi hojná. Roste nejčastěji v jehličnatých, převážně smrkových lesích, ale i ve smíšených a listnatých lesích.
Obsahové látky, jedovatost
[editovat | editovat zdroj]Kromě nepříliš významného obsahu muskarinu (v plodnicích obvykle v rozmezí 0,0002–0,0003 % čerstvé hmotnosti[3]) obsahuje muscimol, který způsobuje poruchy vědomí a vyvolává halucinace.[2] Část další obsažené látky, kyseliny ibotenové, se metabolizuje opět na muscimol. Muchomůrka červená byla v historii používána k navození stavů opojení nebo halucinací.[4] Při těžké otravě se mohou dostavit křeče, kóma, nebo smrt. Avšak u zdravých jedinců mimo děti a starší osoby je riziko smrtelné otravy velmi vzácné.[5][6]
Užití
[editovat | editovat zdroj]Právě muchomůrka červená dala celému rodu název, neboť byla lidovým prostředkem k trávení much (původně muchomorka – od „mořit mouchy“). Klobouk se vymáčel v oslazené vodě nebo v oslazeném mléce, případně se namáčel v mléce či vodě a pak posypal cukrem. Mouchy sály z povrchu klobouku sladký roztok i s rozpuštěnými jedy a došlo k jejich omámení, případně úplnému usmrcení.[4]
V některých částech Japonska se v detoxikované formě konzumuje jako potravina, nejčastěji v prefektuře Nagano. Tam se muchomůrka červená především solí a nakládá. Dříve se zpracovávala též v Evropě nebo Severní Americe.[7][8]
Muchomůrka červená v Česku
[editovat | editovat zdroj]-
Park Skalka v Praze na Smíchově -
Muchomůrka červená v lese Hubert u obce Hať (okres Opava) ve Slezsku -
V bažantnici poblíž Zahrádek u České Lípy -
-
-
Území národní přírodní památky Kozákov -
-
.jpg)
.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ RÄTSCH, Christian. Psychoaktivní rostliny : historie, léčení, účinky, příprava, rituály. 1. vyd. Olomouc: Fontána 288 s. ISBN 978-80-7336-625-4, ISBN 80-7336-625-8. OCLC 724299712
- ↑ a b Garnweidner, Edmund. Houby. Praha : Slovart, 1995. – S. 82
- ↑ BUCK, Robert W. Toxicity of Amanita muscaria. JAMA. 1963-08-24, roč. 185, čís. 8, s. 663–664. Dostupné online [cit. 2022-09-25]. ISSN 0098-7484. DOI 10.1001/jama.1963.03060080059020.
- ↑ a b KEIZER, Gerrit. Encyklopedie hub. Praha: Rebo Productios, 1998 – S. 29
- ↑ RAMPOLLI, Francesca Irene; KAMLER, Premila; CARNEVALE CARLINO, Claudio. The Deceptive Mushroom: Accidental Amanita muscaria Poisoning. European Journal of Case Reports in Internal Medicine. 2021, roč. 8, čís. 3, s. 002212. PMID: 33768066 PMCID: PMC7977045. Dostupné online [cit. 2022-09-25]. ISSN 2284-2594. DOI 10.12890/2021_002212. PMID 33768066.
- ↑ LURIE, Yael. Mushroom poisoning from species of genus Inocybe (fiber head mushroom): a case series with exact species identification. Clin Toxicol (Phila), 2009 [cit. 23. 3. 2000]. 86 s. Clinical Toxicology. Dostupné online.
- ↑ RUBEL, William; ARORA, David. A Study of Cultural Bias in Field Guide Determinations of Mushroom Edibility Using the Iconic Mushroom, Amanita muscaria, as an Example. Economic Botany. 2008-11-01, roč. 62, čís. 3, s. 223–243. Dostupné online [cit. 2022-06-26]. ISSN 1874-9364. DOI 10.1007/s12231-008-9040-9. (anglicky)
- ↑ PHIPPS, Allan G.. Japanese use of Beni-Tengu-Dake (Amanita Muscaria) and the efficacy of traditional detoxification methods. Florida International University, Miami, Florida, 2000 [cit. 23. 6. 2022]. 64 s. disertační práce. Florida International University, Miami, Florida. Vedoucí práce Bradley C. Bennett. s. 40–42. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KEIZER, Gerrit. Encyklopedie hub. Praha: Rebo Productions, 1998
- Garnweidner, Edmund. Houby. Praha : Slovart, 1995.
- RÄTSCH, Christian. Psychoaktivní rostliny: historie, léčení, účinky, příprava, rituály. Olomouc: Fontána, [2011?]. ISBN 978-80-7336-625-4.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu muchomůrka červená na Wikimedia Commons
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
