Muchomůrka císařská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Muchomůrka císařská

Muchomůrka císařská
Muchomůrka císařská
Vědecká klasifikace
Říše: houby (Fungi)
Oddělení: houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: stopkovýtrusé (Basidiomycetes)
Podtřída: houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád: lupenotvaré (Agaricales)
Čeleď: štítovkovité (Pluteaceae)
Rod: muchomůrka (Amanita)
Binomické jméno
Amanita caesarea
*, *

Muchomůrka císařská, resp. muchomůrka císařka (Amanita caesarea) je jedna z nejvíce ceněných jedlých hub, jako delikatesa se podávala na dvorech římských císařů a posléze papežů. V České republice se vyskytuje sporadicky a je chráněna.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Agaricus caesareus Schaeff.
  • Volvoamanita caesarea (Schaeff.) E. Horak, Beitr. Kryptfl. Schweiz 13: 618 (1968)

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Alternativní názvy[editovat | editovat zdroj]

  • lidové
    • Morava: císařský hřib
    • Slovensko: kráľka, kráľova huba, kráľovský žampion, králúvka

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Existuje bílá forma této houby, která je často klasifikována jako samostatný poddruh (A. caesarea f. alba.

V minulosti byla řazena do čeledi muchomůrkovitých - Amanitaceae. Na základě molekulárních výzkumů někteří současní taxonomové (viz např. Index Fungorum (2004)) řadí celý rod Amanita do čeledi Plutaceae Kotlaba & Pouzar, 1972 (štítovkovité), kterou spojují s čeledí Amanitaceae R. Heim ex Pouzar, 1983 (muchomůrkovité).

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Amanita caesarea 1.JPG

Kloubouk je široký 8–16 cm, v mládí kulovitý, posléze mírně zašpičatělý, oranžovohnědý až zářivě oranžově červený, lysý nebo jen s několika většími útržky bílé plachetky na povrchu (není tedy obsypaný malými bílými útržky jako u muchomůrky červené či královské), na okraji zřetelně rýhovaný. Lupeny jsou zářivě (zlatově) žluté, vysoké 8–12 mm, husté, u třeně volné.

Třeň je válcovitý, vysoký 8–16 cm a tlustý 2–3 cm, zlatově žlutý až hnědooranžovělý, s mohutným prstenem stejné barvy. Vyrůstá z bílé, velké a miskovité pochvy. Dužnina je bílá, pod pokožkou klobouku zlatově žlutá, jemná. Má nenápadnou příjemnou vůni i chuť.

Výtrusný prach je bílý. Výtrusy jsou nejčastěji velké 9–12 × 6–7 μm, široce elipsoidní až podlouhlé, hladké, bezbarvé (ovšem tvar a rozměry výtrusů jsou, zejména v jižních oblastech, značně variabilní a mohu z udaných mantinelů snadno vybočit).

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Muchomůrka císařská se vyskytuje zejména v jižní Evropě, na severu její areál zasahuje do teplejších oblastí střední Evropy. V Českých zemích se vyskytuje zřídka, obvykla na jižní Moravě, velmi vzácně i v teplých oblastech Polabí a Povltaví. Častější je na Slovensku. V podmínkách ČR roste v teplých listnatých či výjimečně i smíšených lesích od konce července do září. Preferuje dubové porosty.

Podobné druhy[editovat | editovat zdroj]

Muchomůrce císařské se mohou na první pohled poněkud podobat plodnice jedovaté muchomůrky červené (Amanita muscaria) či muchomůrky královské (Amanita regalis), které jsou dobře odlišitelné kloboukem (u muchomůrky červené červeným, u muchomůrky královské hnědým) obsypaným malými bílými útržky plachetky a především bílým třeněm a lupeny (třeň a lupeny muchomůrky císařské mají zlatožlutou barvu).

Skutečně vážné nebezpečí však spočívá pouze v záměně vajíček muchomůrky císařské s vajíčky smrtelně jedovaté muchomůrky zelené (Amanita phalloides) (spolehlivým rozpoznávacím znakem je, že vajíčka muchomůrky zelené jsou na řezu bílá, zatímco vajíčka muchomůrky císařské mají v místě založení klobouku výrazně žluté zabarvení).

Využití[editovat | editovat zdroj]

Císařka je výborná jedlá houba; byla pochoutkou už na dvorech římských císařů a i dnes je vysoce ceněna houbaři v Itálii, Francii a v dalších zemích okolo Středozemního moře. V České republice je ovšem chráněná a nesmí se sbírat.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Miroslav Smotlacha, Marie a Josef Erhartovi: Kapesní atlas hub, OTTOVO nakladatelství 2002, ISBN 80-7181-675-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]