Drozd kvíčala

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Drozd kvíčala

Drozd kvíčala
Drozd kvíčala
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: drozdovití (Turdidae)
Rod: drozd (Turdus)
Binomické jméno
Turdus pilaris
Linné, 1758

Drozd kvíčala (Turdus pilaris) je malý zpěvný pták z čeledi drozdovití.

Jako méně správný a zastaralý byl používán též název Kvíčala obecná.

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Délka těla: 24 - 27 cm
  • Rozpětí křídel: 39 - 43 cm
  • Hmotnost: 80 - 140 g

Drozd kvíčala je pěvec veliký asi jako kos černý, se štíhlým tělem, poměrně dlouhým ocasem a tenkým zašpičatělým zobákem. Dospělý pták má hnědý ocas, křídla, boky a hrdlo s černými šípovitými skvrnami, bílé břicho, šedý zátylek a hlavu s bílým pruhem nad okem. Zobák je žlutý, končetiny hnědožluté. Samec i samice jsou zbarveny stejně. Ve střední Evropě se jedná mezi drozdy o naprosto nezaměnitelný druh.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Drozd kvíčala se vyskytuje v severní, střední a východní Evropě a v Asii od Rýnu až po severní Sibiř. Během 2. poloviny 20. století se dostal také do západní Evropy a na Britské ostrovy. Drozd kvíčala je převážně tažný druh, na zimu migruje do jižní a západní Evropy, Malé Asie a do Indie. V Evropě žije v současné době zhruba 28 - 48 000 000 jedinců.[1]

V České republice hojně hnízdí, protahuje i migruje. Počet hnízdících párů je u nás odhadován na 400 - 800 000, počet zimujících jedinců na celých 1 - 2 000 000 jedinců.[2]

Žije v lesících, sadech, parcích a na loukách.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Drozd kvíčala je společenský pták žijící v početných hejnech. Při tazích se sdružuje ohromných, několika sto členných skupin, často ve společnosti drozda cvrčaly (Turdus iliacus). Často se ozývá drsným a hlasitým, v rychlém sledu křičeným „gag šak šak šak“. Zpěv je tvořen ze švitořivých, drnčivých a hvízdavých tónů.

Přes léto vyhledává především drobný hmyz a žížaly, v zimě, kdy je o tuto potravu nouze, se živí bobulemi. V zimě při objevení možného zdroje potravy / spadaná jablka , bobule ptačího zobu aj. /je kvíčala poměrně agresivní vůči ptákům své velikosti tzn. jiní drozdi a kosi , které nepouští ke krmení a naopak je pronásleduje a zahání .

Pár drozdů na hnízdě

Většinou hnízdí v koloniích čítajících maximálně padesát párů. Ročně mívá jednu nebo dvě snůšky po 5 - 6 nažloutlých vejcích o velikosti 29 × 21 mm. První snůšku klade během dubna, druhou na přelomu května a června. V rozsoše větví listnatých stromů si staví ve výšce od 4 do 7 m od země hnízdo z větviček a travin vystlané částmi rostlin. Na vejcích sedí po dobu 12 - 14 dní pouze samice. Samec se zapojuje až do výchovy mláďat, která opouštějí hnízdo zhruba po dvou týdnech života, ale ještě několik dnů poté jsou dokrmována.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Zdroje a reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Fieldfare na anglické Wikipedii a Kwiczoł na polské Wikipedii.

  1. http://www.iucnredlist.org/search/details.php/51605/all
  2. Dungel J., Hudec, K. (2001): Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Academia, Praha. ISBN 978-80-200-0927-2