Běluha severní
|
|
||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 |
||||||||||||
|
|
||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||
|
||||||||||||
|
|
||||||||||||
| Delphinapterus leucas (Pallas, 1776) |
||||||||||||
|
|
||||||||||||
| Denebola brachycephala |
Běluha severní (Delphinapterus leucas Pallas, 1776) je ozubený kytovec z čeledi narvalovitých typický svou bílou barvou.
Obsah |
Popis [editovat]
Pro běluhy severní je charakteristické jejich bílé zbarvení, podle kterého byly pojmenovány. Jejich průměrná délka se pohybuje kolem 4,5 metru, někteří jedinci však mohou dorůst až 6 metrů a váží 1 200 kg. Mláďata jsou světle šedá a bílou barvu získají po dosažení pohlavní zralosti ve čtyřech letech.
Zuby jsou kuželovité, všechny stejné, dlouhé až 6 cm a asi 2 cm v průměru.
Areál rozšíření [editovat]
Vyskytují se ve studených mořích Arktidy a na jih pronikají až k ústí řeky Quebec, pronikají rovněž do sibiřských řek. V minulosti se vyskytovaly i v Baltském moři.
Potrava [editovat]
Běluhy jsou masožravci, kteří jako svou potravu sbírají mořské živočichy žijící u dna, převážně ryby, ale občas snědí i korýše a chobotnice.
Způsob života [editovat]
Žijí v malých skupinách, nejčastěji to bývají stádečka složená ze samice a několika mláďat různého věku. Samci žijí zvlášť a k samici se připojují jen v době rozmnožování.
Běluhy se v kalných vodách a za dlouhých severských nocí orientují podobně jako netopýři echolokací ultrazvukovými vlnami. Běluhy slyší ultrazvuk do 200 kHz, zatímco člověk pouze do 20 kHz. Jako akustické zrcadlo slouží běluhám zvláštní útvar na hlavě, tzv. meloun.
