Včelojed lesní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Včelojed lesní

Včelojed lesní (samec)
Včelojed lesní (samec)
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: dravci (Falconiformes)
Čeleď: jestřábovití (Accipitridae)
Rod: včelojed (Pernis)
Binomické jméno
Pernis apivorus
(Linnaeus, 1758)
Rozšíření včelojeda lesního (oranžově hnízdiště, modře zimoviště)
Rozšíření včelojeda lesního (oranžově hnízdiště, modře zimoviště)
Včelojed lesní u vosího hnízda

Včelojed lesní (Pernis apivorus) je monotypický druh dravce z čeledi jestřábovitých (Accipitridae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

O něco větší než káně lesní; dorůstá délky 52–59 cm, v rozpětí křídel měří 113–135 cm a dosahuje hmotnosti 580–950 g. Svrchu je hnědavý, zbarvení spodiny těla je u mladých i dospělých ptáků značně variabilní a pohybuje se od bílé přes různě skvrnitou až po jednolitě hnědou. V letu připomíná káni lesní, od které se liší užšími křídly s tmavě lemovaným zadním okrajem a tmavou skvrnou v ohbí, menší vyčnívající hlavou a delším ocasem s dosti velkou mezerou mezi tmavými pruhy u kořene a širokou koncovou páskou. Létá pomaleji s pružnějšími rázy křídel, při kroužení drží křídla téměř vodorovně a nikdy se netřepetá na místě.

Samec má hlavu převážně modrošedou, samice hnědou (někdy také s trochou modrošedé). V letu se samec pozná podle výraznějšího přechodu mezi tmavými konci ručních letek a světleji zbarveným zbytkem křídla (u samice je černá pouze nevýrazně ohraničená) a dále podle výraznějšího tmavého pásu na konci loketních letek, mezi nímž a dalšími pruhy na loketních letkách je prostor bez pruhů (u samice hustě proužkovaný). Ozobí je u obou pohlaví šedé, oko žluté. Mladý pták má hustěji proužkované letky a světlejší pruh ve tvaru U na svrchních krovkách ocasních. Ozobí je u něj žluté, oko tmavé.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Včelojed lesní hnízdí na většině území Evropy a v západní Asii. Je tažný se zimovišti v subsaharské Africe.[2] Evropská populace je od 70. let 20. století stabilní, v roce 2004 byla její velikost odhadnuta na více než 110 000 párů.[3]

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

V ČR hnízdí na většině území, hlavně v nížinách a středních polohách, ale ojediněle i vysoko v horách. V letech 1985–89 byla celková početnost odhadnuta na 600–850 párů, v období let 2001–03 na 650–1000 párů.

Přílet na hnízdiště probíhá od konce března do konce dubna, odlet od srpna do října.[2][4]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Včelojed lesní je dravec specializovaný na požírání vos a jejich larev. Při hledání potravy většinou sedí na stromě a pozoruje letící hmyz. Jakmile objeví jeho hnízdo, sletí k němu na zem, rozhrabe ho silnými pařáty a zobákem z něj vytahá plástve s larvami. Před vosími žihadly ho chrání velmi husté peří kolem zobáku a očí připomínající šupiny. Někdy si potravu obstarává i chůzí po zemi, po které umí velmi rychle běhat. Vedle vos občas požírá také jiné bezobratlé (např. čmeláky, jejichž hnízda také rozhrabává) a zvláště při nedostatku hlavního potravního zdroje i drobné obratlovce, nejčastěji žáby. V mimohnízdním období byla ojediněle zjištěna také rostlinná potrava, tvořená plody a semeny. Chované včely medonosné nepožírá a ani se nemůže nijak dostat k jejich plástům.[2]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí jednotlivě a teritoriálně, hnízdní okrsky sousedních párů se však mohou překrývat. Nápadné svatební lety zahrnující strmé stoupání do výšky, tleskání křídly nad hřbetem a následné klesání šikmo dolů lze pozorovat v průběhu celého hnízdního období, s vrcholy během stavby hnízda a snášení vajec a poté v době, kdy jsou mláďata již více než z poloviny vzrostlá. Hnízdo je na stromech, často na starém hnízdě káně lesní, jestřába nebo vran. Stavebním materiálem jsou větve, výstelka kotlinky je tvořena silnou vrstvou na sebe pečlivě naskládaných zelených listů. V době krmení mláďat je vystláno také vosími plástvemi. Stavba trvá 10–15 dnů, staví oba ptáci, samice pravděpodobně více.

Hnízdí jednou ročně od dubna do června, k náhradnímu hnízdění dochází jen velmi vzácně. Snůška čítá zpravidla 3 plavá nebo okrově žlutá, hustě hnědě, červenohnědě nebo tmavě fialově hnědě skvrnitá vejce o rozměrech 51,5 x 41,3 mm a průměrné hmotnosti 44,4 g. Snášena jsou v intervalech 2–4 dnů, sezení začíná většinou od snesení prvního vejce. Inkubace trvá 28–38 dnů, sedí oba ptáci. Mláďata se líhnou s odstupem 2–3 dnů a jsou krmena oběma rodiči. Zpočátku jim potravu podávají přímo do zobáku, po 3 týdnech jsou již mláďata schopna larvy z plástů vybírat sama a dokáží též trhat drobné obratlovce. Hnízdo opouštějí ve stáří 35–40 dnů, ale ještě po dobu 2 týdnů se do něj vracejí. Pohlavní dospělosti dosahují ve 2. roce života. Nejvyšší známý věk kroužkovaného ptáka je 28 let a 11 měsíců.[2]

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

V ČR zvláště chráněný druh v kategorii silně ohrožený dle vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.  
  2. a b c d e f HUDEC, K. a kol.. Fauna ČR. Ptáci 2. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.  
  3. BUEFIELD, I.; BOMMEL, F. van. Birds in Europe: population estimates, trends and conservation status. Cambridge : BirdLife International, 2004. Dostupné online. ISBN 978-0946888535.  
  4. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, V.; HUDEC, K.. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha : Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dungel J., Hudec, K. (2001): Atlas ptáků České a Slovenské republiky; str. 58. Academia, Praha. ISBN 978-80-200-0927-2
  • Dierschke, V. (do češtiny přeložil Jan Robovský, 2009): Ptáci; str. 144. Euromedia Group, Praha. ISBN 978-80-242-2193-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]