Campus Martius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Západní část Martova pole za dob antiky (Rekonstrukce)
Marcellovo divadlo dnes

Campus Martius (Martovo pole) byla oblast v Římě velká 250 ha ve veřejném vlastnictví. Původně ležel Campus Martius mimo hradby Říma a proto se stal přirozeným místem k přijetí zahraničních vládců a vyslanců, kteří neměli přístup do města.

Campus Martius byl nížina západně od Via Lata a ohybem Tibery. V pozdějších dobách byl místem římských triumfálních pochodů po úspěšném skončení válečného tažení.

Od dob Sully byly prodávány parcely vlivným Římanům, kteří zneužili veřejného prostranství k zastavění vilami a velkými nájemnými činžáky (insulae). Pompeius zde vybudoval roku 55 př. n. l. první kamenné divadlo, Pompeiovo divadlo. Marcus Vipsanius Agrippa přeměnil močálovité území na parky s jezírky, postavil zde Porticus Argonautarum a Laconicum Sudatorium.

V severní části nechal senát zbudovat Solarium Augusti a v téže době také Ara Pacis. Obě stavby byly zasvěceny 30. ledna roku 9 př. n. l. S rozvojem města ke konci republiky a v raném Principátu bylo v tomto místě vybudováno více a více budov. Mezi významné budovy patří Augustovo mauzoleum a Marcellovo divadlo. Ke konci 2.století zde byl postaven sloup Marka Aurelia na počest císaře Marka Aurelia.

Po přerušení akvaduktů obyvatelstvo opustilo okolní výšiny a obývalo Campus Martius do doby, než se město v roce 1870 stalo hlavním městem sjednocené Itálie a začalo se znovu rozvíjet.