Galba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Římská mince s portrétem Galby

Galba celým jménem Servius Sulpicius Galba (*24. prosinec 5 př. n. l. † 15. leden 69) byl římský císař od 8. června 68 až do své smrti (byl zavražděn). Byl prvním císařem tzv. Roku čtyř císařů.

[editovat] Původ a vzestup k moci

Narodil se jako Servius Sulpicius Galba nedaleko Terraciny, "po levé straně při cestě do Fundi" (Suetonius). Přes svého děda, který předpověděl jeho mocenský vzestup, byl příbuzný se Serviem Suspiciem Galbou. Jeho otec dokonce dosáhl konzulátu, a to i přesto, že byl malý vzrůstem a jako řečník nepříliš výrazný. Jeho matkou byla Mummia Achaica, vnučka Catulla a pravnučka Lucia Mummia Achaica. Měl pouze jednoho sourozence - staršího bratra Gaia, který se poté, co přišel o většinu majetku, přestěhoval do Říma a spáchal sebevraždu poté, co mu Tiberius nepřidělil do správy žádnou provincii. Až do jmenování císařem užíval jméno Lucius Livius Ocella, které přijal poté, co se jeho otec podruhé oženil s Livií Ocellinou, která ho adoptovala. Přestože pocházel ze vznešené rodiny a byl velmi bohatý, nebyl nijak příbuzný s nikým z prvních šesti císařů.

Praetorem se stal v roce 20 a konzulem byl zvolen v roce 33. Během služby v provinciích Gallia, Hispania, Germania a Africa vynikl svými velitelskými schopnostmi, rázností a nestraností. V roce 39 byl místodržitelem Horní Germánie, kde porážkou germánského kmene Chattů získal strategicky cená území kolem Rýnu a Mohanu. V letech 45–46 zastával úřad místodržitele v provincii Africa, kterou ohrožovaly nájezdy kočovných kmenů. Situaci zde rázně vyřešil a dostal za to hodnost člena tří kněžských kolegií. Po Caligulově smrti neposlechl své přátele, kteří mu radili, aby usiloval o vládu nad říší, a věrně sloužil Claudiovi. Během první poloviny Neronovy vlády byl již na odpočinku, z kterého ho Nero odvolal v roce 61 a svěřil mu provincii Hispania Tarraconensis.

V roce 68 se k němu donesly zprávy o jeho plánované popravě a o povstání Julia Vindeka v Galii. Nejprve chtěl následovat jeho příkladu, ale po jeho sebevraždě byl na rozpacích. Povzbudili ho až zpávy, že ho podpořil Nymphidius Sabinus, prefekt pretoriánské gardy. Po Neronově sebevraždě byl svými hispánskými legiemi provolán císařem a vytáhl na Řím. Stal se tak prvním z mnoha císařů, kteří byli zvoleni armádou. Ještě před jeho příchodem se chtěl moci chopit Nymphidius Sabinus, ale byl zabit vlastními lidmi. Ti se posléze vypravili naproti Galbovi, aby mu přednesli své požadavky, na něž Galba odpověděl tím, že dal mnoho z nich zabít.

[editovat] Vláda a pád

Během své krátké vlády se hlavně snažil dát do pořádku státní finance. Ke konci vlády dokonce odmítl vyplatit pretoriánům přislíbenou odměnu s poukazem na to, že by jejich loajalita neměla být vykupována penězi. Chudinu si znechutil svou lakotou a odporem k pompéznosti a okázalosti. Tělesně i duševně rychle slábl a brzy za něho vládli jeho poradci - Titus Vinius, Cornelius Laco a Icelus Marcianus.

Prvního ledna roku 69 odmítly dvě legie v Germanii Superior přísahat věrnost Galbovi, porazili jeho sochy a požadovali zvolení nového císaře. Druhého dne se k nim přidaly legie v Germanii Inferior, které se rozhodly prohlásit Vitellia, guvernéra své provincie, císařem. Galba se zalekl, a aby si pojistil podporu okolí, jmenoval svým nástupcem Lucia Calpurnia Pisona. Lid to však bral jako známku strachu a jeho popularita klesala. Navíc byli neklidní i pretoriáni, jelikož už dlouho nedostávali slíbené peníze.

Marcus Salvius Otho, jeden z prvních Galbových podporovatelů a bývalý guvernér Lusitánie, doufal, že nástupcem bude jmenován on sám, a proto ho volba Pisona velmi zklamala. Přislíbil pretoriánům bohaté odměny a byl za to jimi provolán císařem. Galba byl zavražděn vojáky ve svých nosítkách nedaleko Laca Curtia.

Kolem 120 lidí doufalo v odměnu od Othona za zabití Galby, ale po nástupu Vitellia byli všichni popraveni.