Rok čtyř císařů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Rok 68 našeho letopočtu byl rokem vynucené sebevraždy císaře Nerona. Pak následovala krátká vláda Servia Sulpicia Galby a po jeho zavraždění v lednu 69 občanská válka mezi několika pretendenty trůnu (nejprve mezi Othonem a Vitelliem, později mezi Vitelliem a Vespasianem). Koncem roku 69 se jako nový císař prosadil Vespasianus, zakladatel flaviovské dynastie (vládla v římské říši v letech 69 - 96).

Císaři roku 69[editovat | editovat zdroj]

V roce 68 byl Galba místodržitelem v provincii Hispania Tarraconensis. Třetího dubna se nechal ve městě Carthago Nova prohlásit císařem. Senát jej potvrdil. Z důvodu finanční krize státní kasy požadoval vrácení 2,2 miliard sesterzií, které Neron daroval. Tento požadavek vyvolal vůči jeho osobě nevoli nově dosazených úředníků, vojáků a obyvatel. Když Galba rozhodoval o svém nástupci, byl proti adopci Marca Salvinia Othona a přiklonil se ke Calpuniu Pisonovi. Patnáctého ledna 69 se nechal Otho prohlásit císařem a dal Galbu a Pisona zavraždit.

  • Otho (leden 69 - duben 69)

15. ledna roku 69 naočkoval Othon praetoriánskou gardu, aby jej prohlásila císařem a zavraždila Galbu. Galbův kandidát na následovnictví Pison byl také zavražděn. S nevolí potvrdil senát Othona císařem. Více armád z Germanie a Británie, ale podporovalo Aula Vitellia a započaly pochod do Itálie. 14. dubna podlehla Othonova armáda u města Bedriacum. Druhý den po porážce spáchal Otho sebevraždu.

Vitellius velel dolnogermánské armádě a rezidenci měl pravděpodobně v Kolíně nad Rýnem. Využil situace a nechal se germánskými legiemi prohlásit císařem. Krátce po převzetí moci se proti němu zvedl velký odpor. V polovině roku byl svými jednotkami v Judei prohlášen císařem Vespasián. Vitellius byl 20. prosince roku 69 vyhnán z úřadu a zabit.

Vespasián ukončil zmatky roku čtyř císařů. Zpočátku podporoval Galbu, ale později se sám nechal provolat císařem. Po smrti Vitellia se v říši dokázal prosadit a založil dynastii Flaviovců. Oproti jeho předchůdcům se mu podařilo prosadit množství politických a infrastrukturálních opatření. Zlepšil stav římské státní kasy. Jeho synové Titus a Domitián se stali jeho nástupci.