Italicus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Italicus byl kolem roku 50 náčelníkem germánského kmene Cherusků.

Byl synem Flava, bratra Arminia, a jeho matka byla dcerou náčelníka Chattů Aktumera. Mládí strávil v Římě jako rukojmí.

V roce 47 si jej Cheruskové vyžádali jako posledního žijícího člena královského rodu za svého krále. Císař Klaudius jej na cestu vybavil penězi a oddílem vojska. Od Cherusků se mu dostalo radostného přijetí, protože byl nestranným vůči sporům místní šlechty. Jeho obliba však byla trnem v oku mocným germánským šlechticům, kteří v něm spatřovali pouze prodlouženou ruku římského císaře. S pomocí sousedních kmenů sebrali silné vojsko, které se však Italicovi podařilo porazit. Později byl sice vyhnán, ale znovu se mu podařilo s pomocí Langobardů získat zpět své postavení. Tacitus se o něm zmiňuje, že se v roce čtyř císařů připojil s pomocnými oddíly k vojsku Vespasianova velitele Antonia Prima.

[editovat] Literatura

• TACITUS, Letopisy, Praha, Svoboda, 1975