Druid
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Druidové byli keltští duchovní a mezi lidmi měli výsadní postavení. Směli kupříkladu vstupovat na posvátná místa, na slavnostech měl druid první slovo, které pronesl dokonce dříve než král, na slavnostech vykonávali oběti a jejich slovo bylo mnohdy rozhodující. Z prací římských spisovatelů a válečníků víme, že dokázali dav běsnících válečníků jediným slovem zcela uklidnit nebo naopak přivést k zuřivosti.
Obsah |
[editovat] Keltští druidi
Přes všechno, co o druidech napsali Římané a křesťanští věrozvěsti (přičemž obě tyto skupiny měly zcela pochopitelně zájem vykreslit druidy v co nejhorším světle), dnes víme, že keltští druidi nebyli uzurpátoři a netěžili z domnělé primitivity národa. Vykonávali-li oběti, nebyly to oběti lidské, nýbrž zemědělské či řemeslnické (část úrody, předměty s náboženskými motivy,…). Měli zřejmě velké znalosti z oblasti bylin a přírodních „surovin“ vůbec, jelikož to byli výborní léčitelé a patrně ovládali i umění hypnózy, neboť, jak tvrdí historické prameny, dokázali zapříčinit, že zraněný necítil bolest, a jistě ovládali i astronomii a astrologii, jelikož už tehdy sestavili horoskop (stromokruh), který velice dobře koresponduje s běžným systémem slunečních znamení.
O učení a praktikách keltských druidů toho dnes mnoho nevíme, jelikož sami zakázali zapisování čehokoliv, co se týkalo rituálů a druidské nauky. Tyto záležitosti se předávaly pouze ústní formou. Všichni druidi se dokonce každoročně scházeli a vyměňovali si své poznatky. Jedním z míst kde se scházeli, bylo i město Carnut na území dnešní Francie.
Jen jednoho jediného druida známe jménem, a tím je Eduen Diviciacos, který byl diplomatem a jako jeden z mála cizinců byl pozván do římského senátu, kde jednal s Caesarem. Jistou ukázkou toho, jak byli druidové vážení, je to, že do senátu byl vpuštěn i se svým štítem a mečem.
Druidové uctívali rovněž stromy, zejména duby. Posvátné byly tzv. nemethony, neboli posvátné dubové háje, kam měli povolen vstup pouze tito kněží. Zde věštili a spojovali se s jiným světem. Byli to rovněž výjimeční „politici“, svým rozumem zamezili mnohým bratrovražedným válkám, které často mezi jednotlivými kmeny probíhaly. Jakmile se jednalo o vnější ohrožení, všichni táhli za jeden provaz.
Jak již bylo řečeno, druidové byli i keltskými kněžími. Keltové věřili v přírodní medicínu a posvátnou rostlinou jim bylo jmelí. Později, po střetu se středomořskými kulturami Říma a Řecka, přejali také jejich systém bohů. Nejvyšším bohem v jejich systému byl Taranis. Mezi další významné bohy patřil Lugh - dobrý bůh světla, Cernunos, Epona a Sequana. Jako posvátná zvířata uctívali jelena, koně a kohouta. Svým bohům přinášeli i lidské oběti, většinou však obětovali zvířata... Druidové
Keltští druidové nejsou jen náboženskými představiteli, ale jednalo se o keltskou inteligenci. Některé římské prameny uvádí, že se na druida studovalo až 20 let. Byla to velmi vážená vrstva lidí. Každoročně se scházeli ke svým sněmům v Carnutu, v městě na území dnešní Francie.
[editovat] Mýty o druidech
Je s podivem, že při současném stupni rozvoje poznání je mnoho publikací staršího vydání neustále opisováno a znovu vydáváno i s již vyvrácenými omyly a chybami. Už téměř tradicí se stalo psát (začal s tím patrně již římský historik Plinius ve svém díle Naturalis historia), že keltští druidi prý šestého dne v měsíci konali obřad léčící neplodnost. Při něm byli údajně obětováni dva bílí býci a druidi do svých bílých plášťů nasekali zlatým srpem jmelí z dubů. Připravený nápoj měl vyléčit problémy s potencí.
Tedy: druidi skutečně bílé pláště nosili. Vše bílé bylo totiž Kelty považováno za posvátné, protože je toho v přírodě málo. Už z toho důvodu nikdy nebyli obětováni bílí býci. Za prvé byli posvátní a za druhé by také velice brzy došli, kdyby byli obětováni hned po dvou. Kromě toho by se také neměl kdo „postarat“ o zplození nových telat, jelikož býků je obecně daleko méně než krav. Za druhé, jmelí: to sice na dubech roste, ale zcela výjimečně. Na dubech můžeme častěji najít jiného cizopasníka, jmenuje se ochmet. Keltové sice považovali za posvátný jak dub, tak jmelí (dodnes v něm lékaři nalézají netušené léčebné účinky podobně jako v hadím jedu), ale je nepravděpodobné, že by jmelí sbírali na dubu. A onen záhadný srp? Dodnes nebyl na keltských nalezištích nalezen ani jediný exemplář. Zlato také vydrží v zemi daleko déle než např. železo, přesto je železný srp při vykopávkách běžným nálezem. Tento omyl tedy není ničím jiným než výplodem příliš bujné Pliniovy fantazie. Přesto je dnes v řadě knih prezentován jako fakt.
[editovat] Zdroje
Sylvia a Paul Botheroydovi - Lexikon keltské mytologie
[editovat] Externí odkazy
O Keltském národu - i o druidech
