Okeanos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Řečtí bohové
řady
Prvotní bohové
Olympané
Vodní bohové
Podsvětní bohové
Personifikované představy
Jiní bohové
Titáni
Dvanáct Titánů:
Ókeanos a Téthys,
Hyperion a Theia,
Koios a Foibé,
Kronos a Rheia,
Mnémosyné, Themis,
Kríos, Iapetos
Íapetovi synové:
Atlás, Prométheus,
Epimétheus, Menoitios

Okeanos (též Ókeanos, řecky Ωκεανός, latinsky Oceanus) je v řecké mytologii podle Pelasgického mýtu o stvoření světa synem Eurynomé a hada Ofióna. Spolu s Téthys byl jako každý z Titánů přidělen jedné z hvězdných mocností, v jeho případě to byla Venuše. Podle Homérského mýtu o stvoření světa byl synem boha nebe Úrana a matky Země Gaie: je nejstarším z Titánů.

Sourozenci[editovat | editovat zdroj]

Gaia se stala manželkou Úrana, když ovládl svět a zplodili dvanáct potomků, Titánů jménem Ókeanos, Koios, Kríos, Hyperíón, Íapetos a Kronos a Titánky jménem Theia, Rheia, Mnémosyné, Foibé, Themis a Téthys.

Válka titánů[editovat | editovat zdroj]

V mnoha variantách války mezi Titány a Olympskými bohy, nebo také Titanomachii, se Ókeanos spolu s Prométheem a Themidou nepostavil na stranu Titánů, ale zůstal stranou celého konfliktu. Ve většině variacích tohoto mýtu Ókeanos také odmítl sympatizovat s pozdější vzpourou proti svému bratru Kronovi.

Všichni bohové ho měli v úctě, i když se s nimi nescházel.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Se svou manželkou a sestrou Téthyií měl množství potomků: Ókeanos je básnicky květnatě zmiňován jako otec potoků a řek a tedy jako předek říčních bohů. Zejména všech řek, které ústí do moře (také Dunaje, tehdy zvaného Istros). Měli tři tisíce dcer Ókeanoven a stejně tolik synů.

V umění[editovat | editovat zdroj]

Ókeanos byl po Diovi ze všech bohů nejdůstojnější a antická představa jeho podoby je známa z nečetných vázových maleb a reliéfů.

Na helénských a římských mozaikách byl tento Titán často zobrazovaný s vrchním tělem svalnatého a vousatého muže s parohy, a spodní částí těla ve tvaru hada (srov. Týfón). Na fragmentech starobylé nádoby (Britské muzeum 1971.11-1.1) z roku kolem 580 př.n.l. je mezi bohy na svatbě Pélea s nymfou Thetis i Ókeanos s rybím ocasem, který v jedné ruce třímá rybu a ve druhé hada, symboly štědrosti a proroctví. Na římských mozaikách může nést kormidelní veslo a kolébku lodi.

Sám se objevuje pouze v jednom mýtu jako zástupce starého světa, který je ohrožován Héraklem. Hérakles na cestě za jablky Hesperidek křižoval oceán ve zlaté číši ve tvaru leknínu, vypůjčené od Hélia. Ókeanos však chtěl Hérakla vyzkoušet a tak začal číši na vlnách houpat. Hérakles se však rozzlobil a vytáhl svůj luk, což Ókeana polekalo a rychle vlny uklidnil. Cesta Hérakla na Sluneční číši byla častým tématem antických malířů nádobí.

Iliada[editovat | editovat zdroj]

V Iliadě bohatá ikonografie Achillova štítu, který vyrobil sám Héfaistos, obsahuje stvoření světa Ókeanem:

"pak běží kolem lemu štítu ve třech vrstvách kde namaloval všechnu moc oceánského proudu.“

Když Odysseus a Nestór chodí podél břehu bouřícího moře (Iliada ix.182), jejich modlitby jsou adresované „velkému mořskému bohu, který opásal svět“. A tím je Ókeanos a ne Poseidón, ke komu směřují jejich myšlenky.[zdroj?]

Zasvěcení a rozlišení[editovat | editovat zdroj]

Byl bohem nesmírného hlubokého proudu, který obtékal celou zemi. Přesněji řečeno, Ókeanos byl oceánský rovníkový proud, ve kterém plavala "obyvatelná polokoule[zdroj?] (Oikúmené)."

Řecké mýty rozlišují mezi Ókeanem, bohem vnějších moří (přístupné jen bohům a hrdinům) a bohem Pontem - bohem vnitřních moří (přístupné všem lidem).

Někteří učenci věří,[zdroj?] že Ókeanos původně představoval všechny mořské vody, včetně Středozemního moře a Atlantského oceánu, dvě největší vodní plochy, známé starým Řekům. Později však, se zpřesňováním geografických představ o světě, Ókeanos představoval spíše boha neznámých a vzdálených vod Atlantského oceánu, zatímco za boha Středozemního moře byl považován Poseidón.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]