Erínye

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dvě Furie, starověká váza.

Erínye (řecky Ερινύες, latinsky Furiae) jsou postavy řecké mytologie, bohyně pomsty a kletby, služebnice boha podsvětí Háda a jeho manželky Persefony. V římské mytologii jim odpovídají Furie.

Říká se jim také Lítice. Zrodily se prý z kapek krve Úrana, kterého Kronos zbavil moci a mužství. Podle jiných zdrojů však mohly být potomky Acherónta a bohyně Nyx. Považují se za síly starší než bohové z Olympu, proto ani jejich nadvládě nepodléhaly. Měly své zákony, podle nich nelítostně stíhaly vraždy, zejména mezi členy rodiny, pokoj nedaly ani křivopřísežníkům. Trestaly a pronásledovaly viníky hlavně tam, kde selhalo uplatnění zákonů lidských. Provinilce bez slitování štvaly z místa na místo a nedaly jim ani vydechnout.

Vypadaly hrůzně – ohyzdný obličej, oči podlité krví, kolem nich kroutící se zmije. Místo prstů měly ostré drápy. Pobývaly v hrobech. Mívaly psí hlavu, opeřené tělo, netopýří křídla, v rukou kovem pobité metly nebo důtky a jejich oběti byly mučeny až k smrti.

Nejznámější obětí jejich pronásledování je Orestés, který zabil svou matku Klytaimnéstru. Erínye ho štvaly nelítostně, žádnou polehčující okolnost neuznávaly. Uklidnily se teprve po soudu, který nad Orestem vedla bohyně Athéna. Ta na Areopagu rozhodla o jeho osvobození. Erínyím slíbila i poskytla velké pocty, což je zklidnilo. V takovém rozpoložení se jim říkalo někdy Eumenidy (Laskavé či Blahovolné). I tak prý není radno nahlas vyslovovat jejich jméno.

Většinou bývají uvedeny tři:

Jejich latinské jméno počeštěně zní Fúrie a zachovalo se dodnes pro vzteklé, hádavé ženy.

Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]

Poněkud mírněji Erínye zobrazovali antičtí malíři a sochaři. Jejich podobizen se zachovalo poměrně málo, většinou na vázových malbách; nejznámější z nich, Erínye pronásledují Oresta, pochází asi z konce 5. stol. př. n.l. a je dnes ve Vatikánském muzeu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
  • Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
  • Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
  • Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
  • Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
  • Aischylos, Oresteia
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu