Satyr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nymphy a Satyr, obraz z roku 1873 od Williama-Adolphe Bouguereaua (1825-1905).

Satyr (latinsky Satyri) je v řecké mytologii syn boha Herma nebo Siléna.

Satyrové jsou zařazováni mezi polobohy, spíše však mezi horské a lesní démony. Šlo o průvodce boha vína Dionýsa, také bývali v družinách boha Pana. Zobrazováni jsou většinou jako napůl člověk a napůl kozel, s kučeravými vlasy, špičatýma ušima, tupým nosem, s růžky, oháňkou a kozlíma nohama.

V pozdější době se tato podoba zjemňuje.

Byla to nezvedená veselá cháska, pohybovali se ve skupinách, milovali víno i všelijaké jiné požitky, byli prostopášní, pronásledovali Nymfy, tančili a provozovali hudbu, zejména na flétnu, sýrinx, dokonce i dudy. Uvádí se, že byli v podstatě zbabělí.

V mytologii jsou většinou ztotožňováni s mužskou sexuální silou, ve starořeckém a starořímském umění jsou často zobrazováni s erekcí.

Bývali viděni i jako pastýři stád. K lidem nebyli právě vstřícní, přepadali pastýře a strašili poutníky. Podobali se jiným lesním polobohům - Silénům, se kterými se dobře snášeli.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Pojmenování satyrů je původem starořecké, s latinskými slovy satura či satira určitě nijak nesouvisí, takže slova satira a satyr příbuzná nejsou. Ale to je vše, co se o výrazu satyr dá vyčíst v etymologických knihách.

Původ tohoto řeckého slova je nejasný. Jisté ale je, že takříkajíc kozí zjev těchto řeckých mytologických bytostí, s jejich růžky, kopyty i ocasy, dal vzniknout představě našich předků o čertech. Čeští čerti i v současných filmech vypadají vlastně stejně jako řečtí satyrové.

Satyr je v Českém etymologickém slovníku definován jako „prostopášná mytologická bytost v lidské podobě se zvířecími znaky“ a jak dodává Slovník spisovného jazyka českého obrazně také „velmi smyslný člověk“.

Podle satyrů je též pojmenována mužská hypersexualitasatyrismus či satyriáza.

Odraz v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Satyrové jsou od antiky dodnes oblíbeným námětem literatury, divadla, filmu i výtvarného umění. Zejmén je využívaly sochařství a architektura starověku.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Výtvarné umění[editovat | editovat zdroj]

Malířství: Nejstarší vyobrazeni pochází z archaického období řecké černofigurové a červenofigurové malby váz. K nejznámějším patří:

Sochařství:

  • ryté gemy
  • Odpočívající satyr, mramorová socha od Praxitela
  • Satyr s amforou a Satyr s mladým Dionýsem (z 3. stol. př. n. l.) od Epiktéta
  • Faun Barberini, Řím, 1. stol.
  • Tančící Satyros bronzové či hliněné sošky aj.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Slovník antické kultury. Praha : Svoboda, 1974. 717 s. (Členská knižnice nakl. Svoboda)